Anthony Giddens, který řídí London School of Economics and Political Science, je ve Velké Británii označován za myšlenkového otce Tonyho Blaira a jako takový si určitě zaslouží přednostní zacházení v této pravidelné knižní rubrice Laissez-Faire.
Autor v knize s podtitulem „Obnova sociální demokracie“ nabízí zdánlivě mnoho. Jeho pohled na fungování společnosti je uvozen slovy o svobodě jedince a jeho autonomii, záhy však potkáváme čím dál tím více zprofanovaných a nedefinovatelných termínů typu veřejný zájem, sociální soudržnost, multikulturalita, trvale udržitelný rozvoj aj. „Třetí cesta“ se verbálně vymezuje proti oběma současným konceptům liberální a kolektivistické společnosti a označuje se za jakousi fúzi těchto myšlenkových směrů.
Touto fúzí ale nevzniká nic nového, jde jen o nápadité variace na tisíckrát obehranou písničku o všudypřítomném aktivistickém státu a minimalizovaném jednotlivci. Autor se s jistým despektem dívá na „sociální demokraty starého typu“, kteří nemají porozumění pro „nová témata“, jakými jsou například ochrana životního prostředí (rozuměj environmentalistický fundamentalismus) či multikulturní společnost a vůbec neprojevují úžas nad novodobou občanskou společností.
Kniha by se po několika prvních stránkách mohla jevit jako socialistický ústupek směrem k obhajobě větší míry svobody občana tím, že alespoň naoko primárně nezatracuje tržní mechanismy. S přibývajícími stránkami ale zjistíme, že touha regulovat, modelovat, korigovat, konstruovat je společná jak „starým“, tak „novým“ socialistům. Stát je v knize chápán aktivisticky, jako činitel, hybatel. Trh je dobrý, jen když vyhovuje přísným kritériím státního úředníka: nesmí být málo soutěživý, ale ani příliš. Nejde o spontánní proces ani řízenou reakci, spíše o proces moderovaný v určitých mantinelech.
Aby nebylo nutné obšírně recenzovat dále, přinášíme úryvek, ve kterém je nejlépe obsaženo Giddensovo pojetí státu (str. 47) :
„Stát se svými orgány tu existuje proto, aby:
- zajistil prostředky pro zastupování různých zájmů;
- poskytl fórum pro hledání kompromisních řešení konkurujících si požadavků těchto zájmů;
- vytvořil a chránil veřejný prostor, ve kterém může probíhat otevřená a ničím neomezovaná diskuse o politických problémech;
- zajistil různé veřejné statky včetně forem kolektivní bezpečnosti a sociálních služeb;
- ve veřejném zájmu reguloval trhy a zabezpečil hospodářskou soutěž tam, kde hrozí monopol;
- podporoval sociální smír kontrolou prostředků násilí a zajištěním bezpečnostních složek;
- podporoval aktivní rozvoj lidského kapitálu a jeho ústřední roli ve vzdělávacím systému;
- udržoval fungující právní systém;
- hrál přímou ekonomickou úlohu: jako primární zaměstnavatel, pomocí makro i mikroekonomických intervencí a zajištěním infrastruktury;
- tato úloha je diskutabilní – aby měl civilizační poslání -, stát vnímá široce uznávané normy a hodnoty, může se však podílet na jejich utváření, například v systému vzdělávání;
- podporoval regionální a nadnárodní spojenectví a sledoval globální cíle.”
Giddens, Anthony: Třetí cesta,
obnova sociální demokracie
Mladá fronta, Praha, 2001
