Den před výročím „sametové revoluce“ a pádu totality u nás,ve čtvrtek 16. listopadu, zemřel v San Franciscu ve věku 94 let MiltonFriedman; člověk, který patřil nejen k největším ekonomům 20. století, aletaké – a možná hlavně – k nejzásadnějším odpůrcům nejen socialismu, alevelké vlády obecně.
Na poli ekonomické teorie je profesor Friedman považován zahlavní postavu tzv. chicagského monetarismu, učení, jež bylo považováno zahlavní ekonomický proud, který se postavil převládajícímu poválečnémukeynesovství a zpochybnil jeho nástroje při provádění hospodářských politik. MiltonFriedman se proslavil knihou (napsanou s Annou Schwartzovou) Měnová historie Spojených států, vekteré vysvětlil význam peněz a měnovépolitiky při vzniku hospodářských krizí. Celá řada dalších textů o měnovýchotázkách mu nejen zajistila místov učebnicích ekonomie, ale v roce 1976 mu přinesla i tzv. Nobelovucenu za ekonomii. Ta Miltonu Friedmanovi byla udělena nejen za měnovou historiia teorii, ale také za analýzu spotřební funkce, kterou on sám při návštěvěPrahy v roce 1997 označil za svůj největší teoretický počin.
Friedman byl však více než teoretický ekonom. Byl člověkem,který chápal, jak důležité je komunikovat s veřejností a vysvětlovatlogiku fungování trhů i nebezpečí státních intervencí. Svým studentům vždyříkal: Nejprve si vždy vybudujte jméno jako dobrý vědec-teoretik, pak můžetesvého jména využít při šíření myšlenek svobody mezi veřejností. Sám přesnětotéž učinil a jeho jméno se stalo symbolem snahy o obranu a rozvoj svobody. Neúnavněpřednášel po celém světě, po dlouhé roky (1966 až 1983) psával sloupky pročasopis Newsweek, v roce 1979sepsal spolu se svou ženou Rose knihu Svobodavolby, které se prodalo přes milion kusů a dala vzniknout celosvětověúspěšnému televiznímu dokumentárnímu seriálu stejného jména. (Mimochodem tentoseriál svou úvahou o významu svobody podnikání zahajuje dnešní Kalifornskýguvernér Arnold Schwarzeneger.) Jeho další populární kniha Kapitalismus a svoboda – sepsaná na základě přednášek z roku1956, tj. přesně před půl stoletím – slavilaobdobný úspěch a fungovala pro generace studentů jako brána do světa liberálníekonomie a hospodářské politiky. A zatímco řada Friedmanových teoretickýchkonceptů byla úspěšně zabudována do ekonomické teorie, mnohé z jeho návrhůna korekci existujících ničivýchhospodářských politik stále čekají na využití. O těch Milton Friedman hovořil opakovaněpo více než půlstoletí. A právě v této oblasti je odkaz Miltona Friedmanapro dnešek aktuální. Podívejme se na několik takových osvěžujících myšlenek.
A začněme i pro nás poučným příkladem z posledníhoFriedmanova rozhovoru z 5. listopadu, kde hovoří o tom, jak nebezpečná aekonomicky škodlivá může být posedlost vyrovnaným rozpočtem. Friedman říká:„Vůbec mne nezajímá deficit rozpočtu. Zajímá mě výše rozpočtu. Raději bychviděl rozpočet o velikosti jednoho trilionu dolarů s deficitem jedentrilion než rozpočet dva triliony, který je zcela vyrovnán daněmi.“ Čím vícepeněz totiž stát odebere z kapes daňových poplatníků, tím větší část penězbude vyplýtvána – nikdo totiž neutrácí cizí peníze tak obezřetně jako penízesvoje. A to platí bez ohledu na znaménko rozpočtového salda a také bez ohleduna účel, za kterým se peníze vydávají. Odtud Friedman vyvozuje také svůj receptna nemoci státních zdravotních systémů. Zatímco u nás panuje názor, že americkýsystém zdravotní péče je soukromý (což je chápáno jako synonymum bezohledného), Friedman systém, který zakazujepřímý nákup služeb mezi pacientem a lékařem a záměrně pro své potřeby mylněpoužívá konceptu „pojištění“, označuje za komunistický přinášející nepřekvapivěkomunistické výsledky.
Na rozdíl od častých návrhů na mírnou reformu existujícíchinstitucí přicházel Milton Friedman často (i když ne vždy) s radikálnímiřešeními. Volání po odstranění regulace nájemného, cel či minimální mzdy nenímezi ekonomy věcí výjimečnou, spíše naopak. Friedman však požadoval mnohem více než to. Podporovalobnovení trhu ve školství a tedy např. i snahu republikánů vyjádřenouv roce 1994 ve „Smlouvě s Americkou“ o zrušení ministerstva školství(slyšeli jste někdy něco podobného mezi českými „pravičáky“?) – po více než desetiletí trpce konstatoval, že jediné, čehorepublikáni v tomto ohledu dosáhli bylo zečtyřnásobení rozpočtu tohotoministerstva.
Do posledních dnů byl Milton Friedman aktivním zastáncemnejen volného prodeje léků, ale také legalizace všech drog, neboť jako ekonomdobře věděl, že válka proti drogám není jen extrémně drahým a zcela neúčinnýmvládním programem, ale že je tato politika zcela perverzní – z logiky svého fungování totiž, jakekonomové mnohokrát objasnili, zabíjí každoročně tisíce lidí a dává vzniknoutmafiím. A stejně jako v případě zrušení alkoholové prohibice ve 30. letechv USA i odstranění dnešní drogové prohibice by těmto lidem zachrániloživoty a politiku z velké části vymanilo z vlivu organizovanéhozločinu. (V této souvislosti je slavný obzvláště Friedmanův otevřený dopis„drogovému carovi“ Billu Bennetovi z roku 1989.)
Friedmanovým evergreenem ale zůstaly peníze a úsilí ozbavení vlády moci využívat tiskařský stroj k fiskálním účelům (o tomsvědčí i poslední z Friedmanových knih dostupných v češtině „Za všímhledej peníze“). Žádná jiná instituce nemá totiž takovou moc nepozorovaně ničithospodářství jako centrální banka. Centrální banky mají ale velmi dobré PR,řekl Friedman naposledy letošní září. „Centrální banky najímají a zaměstnávajívelký podíl ekonomů v zemi, a dochází tudíž k vychýlení interpretacepůsobení těchto bank způsobem, který je pro centrální banky příznivý. Já bylvždy pro zrušení centrální banky…“ A zatímco po desetiletí sev učebnicích objevuje Friedmanův plán na automatické zvyšování nabídkypeněz stabilním tempem, Milton Friedman ve svých 94 letech přiznává: „Kdybybylo opravdu na mně, zmrazil bych objem mocných peněz…, tedy hotovosti abankovních rezerv.“ Proč tedy vlastně mít státní monopol na tisk penězzaměstnávající stovky a tisíce velmi dobře placených úředníků?
Milton Friedman byl bojovníkem. Nezavřel se do své věže zeslonoviny, aby zde modeloval svět, ale pokoušel se více než většina jinýchvyužít znalostí své vědy k řešení reálných problémů reálných lidí. Aktivněse zapojil do hospodářsko-politických diskusí. Pokoušel se změnit veřejnémínění. Hledal příčinu hospodářských krizí, inflace a nezaměstnanosti.Vysvětloval obyčejným lidem, studentům ekonomie i politikům, jakým způsobemdochází k tvorbě bohatství a materiálnímu i duchovnímu rozvoji, a takéupozorňoval na to, co bohatství ničí, způsobuje chudobu a dokonce maří lidskéživoty. Milton Friedman byl díky svému neohroženému vystupování světlým bodemdiskusí nad společenskými problémy. Byl schopen v tisících a milionechsvých čtenářů a posluchačů zažehnout jiskru svobody a přimět je postavit setyranické vládě a zhoubným vládním politikám. Ve dvacátém století plnémsocialistických experimentů nejrůznějšího typu bylo takových jisker nesmírnězapotřebí. Pád socialistických režimů sovětského typu a rozšiřování demokracievšak svobodu nenastolil. Ideologie nesvobody a perverzní státní dirigismuspřetrvávají, jak jsme si na pár příkladech, o nichž mluvil těsně před svousmrtí Milton Friedman, i dnes. A proto je stále třeba za svobodu neohroženěbojovat. Přitom naštěstí můžeme stavět na tom, co nám Milton Friedman odkázal.Své celoživotní poznání formuloval necelé dva týdny před svou smrtí. „Mýmhlavním přesvědčením je to, že největší hrozba pro lidskou svobodu přichází odvlády.“ Mějme to tedy vždy na paměti.
