fbpx
Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut

Co kdyby Martin Schulz posuzoval, s kým smíte sedět v jednom poslaneckém klubu?

0

Pamatujete si ještě Jo Leinena, německého sociálního demokrata, který běhal po Evropě a rozčiloval se, že Václav Klaus nechce ratifikovat Lisabonskou smlouvu? Premiér Mirek Topolánek tehdy trefně přejmenoval tohoto europoslance na Jo Lenina.

Tak tento pán se rozhodl potvrdit všechna slova euroskeptiků o tom, že Evropská unie má diktátorské sklony, a v Evropském parlamentu navrhuje změnu jednacího řádu takovou, za kterou by se nemuseli stydět v žádné banánové republice. (Banánová republika v tomto případě samozřejmě vyhovuje nařízení Komise (ES) č. 2257/94, kterým se stanoví normy jakosti pro banány.)

Na pořad jednání Evropského parlamentu se totiž už zase dostal jednací řád této instituce. Hlavním hybatelem je opět Richard Corbett, anglický expert na ústavní právo a taktéž sociální demokrat (labourista). Corbett před dvěma lety zcela překopal jednací řád europarlamentu, který mj. oslabil politické skupiny (poslanecké kluby) a posílil dohody z netransparentních jednání mezi Parlamentem, Komisí a Radou ministrů (tzv. trialog) na úkor transparentního demokratického procesu.

Jeho současné návrhy na změnu jsou spíše kosmetického rázu, popř. stanovují nové předpisy pro jednání europoslanců, jako např., že pokud nepodepíší Kodex vhodného chování, nesmí být v rámci europarlamentu zvoleni do jakékoliv funkce. (pozm. návrh 13)

Situace se rozhodl využít výše zmíněný Jo Leinen se svým snem o neohrožené Evropě a předložil několik pozměňovacích návrhů, za které by se nemusel stydět ani Klement Gottwald.

Než si jeho pozměňovací představíme, je nutné, abych zrekapituloval současná pravidla Evropského parlamentu, která se týkají formování poslaneckých klubů (v oficiálním eurospeaku politických skupin). Každý klub musí mít minimálně 25 poslanců z minimálně sedmi zemí. To je velmi výhodné pro velké kluby, jako jsou lidovci a sociální demokrati, neboť téměř v každé zemi existuje jedna pravicová strana a jedna levicová strana, které i když už nedominují politickému spektru, pořád mají výsledek nad pět procent a do parlamentu se dostanou, takže složit klub lidovců nebo sociálních demokratů je na úrovni Evropského parlamentu triviální záležitost.

Vyhraněné kluby to mají mnohem těžší. Obvykle není těžké najít 25 poslanců, ale podmínka minimálně sedmi zastoupených zemí často je velmi obtížná, ať už pro euroskeptiky, nacionalisty nebo třeba zelené a komunisty. Zdaleka ne ve všech zemích se dostanou strany těchto proudů do europarlamentu a navíc ještě probíhá meziklubová konkurence, kdy se o euroskeptiky a nacionalisty přetahují tři kluby (ECR, EFDD, ENF) a o zelené a komunisty taktéž tři kluby (S&D, Zelení a GUE-NGL). Skládat v takové situaci poslance ze sedmi zemí chce kumšt.

A kluby se pak snadno dostanou do situace, že jsou velmi nestabilní popř. lehce vydíratelné. Jako se to na podzim 2014 stalo klubu EFDD, ve kterém zasedal český poslanec Petr Mach, kdy jej po nátlaku Martina Schulze opustila lotyšská poslankyně Iveta Grigulová, díky čemuž klub okamžitě zanikl, protože už měl poslance z pouhých šesti zemí. Marine Le Penová díky pravidlu o minimálním počtu zemí nemohla složit svůj klub ENF několik let. V minulých volebních obdobích se pak někdy stalo, že se podařilo založit klub, který vydržel pohromadě v důsledku tohoto pravidla pouhých několik měsíců.

Taková je současná situace. Leinenovi to ale nestačí, chce ještě větší dominanci velké koalice lidovců a socialistů. A proto navrhuje následující, čtěte se mnou:

„Pro účely výpočtu stanoveného odstavcem 2 se poslanci za stejnou vnitrostátní politickou stranu započítávají do celkového součtu pouze jedné politické skupiny.“

Neumím z textu určit, zda se jedná o poslance zvolené za stejnou stranu, nebo o poslance v současné chvíli reprezentující jednu stranu. Každopádně to ale znamená, že např. dokud do německých voleb do Bundestagu zasedali Beatrix von Storchová v EFDD a Marcus Pretzell v ENF, započítávali by se pouze do kvóty jednoho z těchto klubů, jelikož byli oba zvolení za AfD (nemluvě o pěti poslancích zvolených za AfD, kteří jsou v ECR). Do kterého z nich, na to Leinenův návrh odpověď nedává, takže to zřejmě závisí na libovůli konference předsedů.

„Vytvoření politické skupiny je oznámeno předsedovi formou prohlášení. Toto prohlášení musí obsahovat název skupiny, její politické cíle, které musí být v souladu s hodnotami Evropské unie stanovenými v článku 2 Smlouvy o Evropské unii, jména jejích členů a jména členů jejího předsednictva. Musí být podepsáno všemi členy skupiny.“

Na první pohled nic závadného, neboť čl. 2 SEU mluví o vládě práva, lidskosti, ochraně menšin atp. Nicméně doteď jsme se bez odkazu na tento článek v jednacím řádu EP obešli, takže co tím Jo Leinen sleduje? Prohlásí, že euroskeptici jsou v rozporu s čl. 2 SEU? To nejlepší na konec:

„Politická příslušnost se považuje za doloženou, pokud jsou nejméně tři čtvrtiny členů skupiny členy příslušné evropské politické strany nebo příslušných evropských politických stran. Pokud tomu tak není, Konference předsedů posoudí, do jaké míry je politická příslušnost skutečně doložena, a může povolit vytvoření dané skupiny.

„Konference předsedů obvykle znovu neposuzuje politickou příslušnost členů skupiny, pokud se neprokáže, že příslušnost není doložena.“

Tyto dva návrhy text by měly nahradit dosavadní text, který říká: „Parlament obvykle neposuzuje politickou příslušnost členů skupiny. Vytvořením skupiny v souladu s tímto článkem se dotčení poslanci automaticky hlásí k politické příslušnosti.“

Konference předsedů je nejdůležitějším tělesem Evropského parlamentu, má výhradní pravomoc určit, jaké texty se dostanou na jednání pléna Evropského parlamentu a kdy se tak stane a další. Sestává z předsedy parlamentu (tím je dnes Antonio Tajani, který vystřídal výstředního Martina Schulze) a z předsedů poslaneckých klubů, kterými jsou Nigel Farage, Guy Verhofstadt a potom další, veřejnosti však zcela neznámí politici. Konference předsedů rozhoduje váženým hlasováním. Protože mají lidovci a socialisté většinu, je jedno, co si myslí Farage s Verhofstadtem, určující je stanovisko Manfreda Webera a Udo Bullmana.

Představte si, že někoho napadne dát na papír pravidlo, podle kterého bude nějaký Weber s Bullmannem rozhodovat o tom, zda smíte sedět v jednom klubu. Pravidlo je namířené evidentně např. proti EFDD, kde spolu zasedají poslanci zvolení za UKIP (pravicová, místy až libertariánská strana) a poslanci z Hnutí pěti hvězd (levicová až krajně levicová strana), kteří dle statistik hlasují společně zhruba v polovině hlasování.

Zlí jazykové by mohli tvrdit, že např. česká TOP 09 toho nemá mnoho společného s Orbánovým Fideszem, a přesto spolu spokojeně sedí v jednom poslaneckém klubu evropské lidové strany, ale vzhledem k váze hlasu Manfreda Webera na konferenci předsedů je tato poznámka nerelevantní a ukazuje nedostatek proevropského myšlení.

V každém demokratickém parlamentu spolu zasedají poslanci v jednom klubu, jak se jim zalíbí. Vzpomeňme na eklektický senátorský klub pod vedením pravicového senátora Vladimíra Železného, ve kterém kromě něj zasedali také komunističtí senátoři.

Je absolutně nemyslitelné, aby nějaká komise posuzovala vhodnost složení jednotlivých klubů. A přesto právě to navrhuje bývalý předseda ústavně-právního výboru Evropského parlamentu.

Místopředseda Evropského parlamentu Fabio Massimo Castaldo, který reprezentuje jeden z klubů, proti kterým jsou tyto návrhy namířeny (EFDD) už se nechal slyšet, že v případě, že tyto návrhy projdou, podá žalobu k Soudnímu dvoru Evropské unie.

Návrhů se aspoň zatím zalekla i samotná konference předsedů, takže nepustila zprávu s pozměňovacími návrhy jednacího řádu na plénum Evropského parlamentu, který o ní měl jednat nejprve v prosinci a poté v lednu. Evidentně existuje obava, že by tyto pozměňovací návrhy prošly, protože pokud by Weber a Bullmann uměli zaručit, že jejich kluby budou hlasovat proti, není důvod nenechat o nich hlasovat.

V českých médiích jsem zprávu o diktátorských úmyslech Jo Leinena nezaznamenal a hledání výrazu „Leinen“ za poslední týden na českém internetu neukazuje, že by se tím zabývala internetová média nebo samotní čeští europoslanci.

Můžeme si o euroskeptických klubech myslet svoje, můžeme si myslet, že ohrožují mír v Evropě nebo zastávají myšlenky, které nepatří do slušné společnosti. Ale tyto návrhy nemají v demokratickém parlamentu co pohledávat. Evidentně souhlasí i europoslanecký klub Zelených, kteří se – zcela výjimečně – v této věci staví na stranu euroskeptických klubů.

Promluvte si se svým europoslancem nebo europoslankyní a zeptejte se ho, co si o tom myslí oni.

Sdílej

O Autorovi

mm

Martin Pánek je ředitelem Liberálního institutu a bývalým šéfredaktorem Laissez Faire. Pracuje jako asistent v politické skupině EFDD v Evropském parlamentu a je autorem knih Kompletní slepice a Částečná kráva.

Comments are closed.