Jak o tom už několik let mluví a píše Stephen Davies, ekonomický historik z Institute of Economic Affairs, nacházíme se v době velké změny na politické scéně. Tradiční pravolevé dělení se posouvá. Z pravicových stran se stávají strany, které chtějí velkou ingerenci státu do ekonomiky a národní hrdost. Donald Trump porušil snad všechny Talking Points, které republikáni vedli, když byl v úřadu Barack Obama, a vládne jako nacionální levičák.
U britských konzervativců to vypadá, že nebudou chtít vybudovat Singapur nad Temží, nýbrž Jižní Koreu nad Temží, tedy stát s tržní ekonomikou, ale výraznými vládními zásahy. Labouristé se musejí rozhodnout, zda se budou nadále ucházet o tradiční dělnické voliče (u kterých už vyhrává Boris Johnson), nebo o městské liberály, kterým je ale odporný Corbynův leninismus.
Pro libertariány, tedy fiskální konzervativce a zároveň sociální liberály, není výhled úplně růžový. Pokud přijde recese, tento vývoj se nejspíš ještě urychlí. Bylo by také třeba, aby politici i v jiných zemích okopírovali švýcarskou nebo německou dluhovou brzdu, tedy zákaz deficitních rozpočtů. Kéž by to prosadili politici v našem Parlamentu.
