fbpx
Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut

Grilování po bruselsku

0

Pětileté čekání je za námi. Opět nastala doba slyšení evropských komisařů před Evropským parlamentem. Máme navaříno a nehneme se od bedny!

O Margaret Thatcherové se říká, že Evropský parlament označila za „Mickey Mouse parliament“. Jedné kavárně v tamním labyrintu budov, vyvedené ve veselých barvách (a zcela nesmyslně nízko položených stolech), se říká Mickey Mouse Bar a před vchodem visí malba lotyšského umělce, který namaloval Mickey Mouse v břízách s popiskem, že jde o reakci na výrok britské premiérky. Která jej bohužel nikdy nevyřkla, jakkoliv by byl trefný.

Jednou z manifestací této mickeymousovitosti Evropského parlamentu jsou slyšení nominovaných komisařů před europarlamentními výbory. Z neznámého důvodu se těmto slyšením v bruselské bublině říká grilování. Grilovat tímto způsobem steak, nevystačilo by to ani na extra-rare.

Považte sami. Každému poslanci je přidělena pětiminutovka. Má nařízeno, jak je tato pětiminutovka časově rozložena: Poslanec pokládá otázku v maximální délce jedné minut. Komisař dvě minuty rozšafně hovoří. Poté má poslanec minutu na doplňující otázku, kterou završí komisař další minutou, ve které promluví jako kniha.

Evropský parlament se rád srovnává s americkým Kongresem. Ale i hluchý by poznal ten rozdíl. Podívejte se např. na to, jak vypadalo slyšení Billa Barra, nominovaného prezidentem Trumpem na pozici ministra spravedlnosti:

Srovnejte se slyšením komisařky Goulardové, nominované na portfolio vnitřního trhu:

Pokud jste u toho eurogrilování neusnuli a čtete dál, určitě vidíte rozdíl mezi oběma přístupy. V USA je senátor nebo poslanec pánem svého času, můžete slyšeného přerušovat, skákat mu do řeči a pokládat rychle za sebou další otázky (někteří jiní ho využívají k samostatnému projevu) a volič se tak může něco dozvědět. Nejednoho vyslýchaného stály jeho odpovědi spoustu mrzení, neboť lhát Kongresu je trestný čin. Během slyšení v Evropském parlamentu se dozvíte jenom otřepané fráze, které můžete slyšet na každém plenárním zasedání a každém zasedání každého výboru: „Děkuji Komisi za její ambiciózní návrh, ale přál/a bych si, aby tento návrh doplnila dalším, který zajde ještě dál. Milióny lidí po celé Evropě spoléhají na to, že Evropská komise bude nadále odvádět dobrou práci.“ Podobný proslov uslyšíte každý den několikrát.

Toto grilování je tak falešné, že se mu posmívá i eurotisk. A napadlo by vás, kdybyste byli poslanci, dělat si selfíčka s právě „grilovaným“ komisařem?

Dalším rozdílem oproti USA je, že Evropský parlament může odmítnout Komisi jedině jako celek, ne jednotlivého komisaře. V USA se hlasuje o každém nominantovi extra.

Obdobně probíhají slyšení i mimo období „grilování“ komisařů. Jakmile si nějaký výbor pozve hosta na tzv. „exchange of views“, postupuje se obdobným způsobem. Poslanci jsou okřikováni předsedajícím, jak mají využívat svoji pětiminutovku, pokud si dovolí čas rozvrhnout neevropsky.

A pokud europoslanci nedostanou, co chtějí, tj. chválu Evropské komise až na nebesa, ptají se pořád dokola na to samé jak zaseklá gramofonová deska. Příkladem budiž slyšení reprezentantů Googlu a Facebooku (začíná zhruba v čase 17:15) nebo reprezentantky FIFA. (Obě videa pouze pro otrlé.)

A tak pokud nějaký komisař nepronese něco zapamatovatelného jako např. Věra Jourová před pěti lety: „je to i zásadní problém pro ženu v době, kdy se dostává do tzv. sendvičové situace,” pak nemusíte vůbec litovat, že jste si místo nekonečných slyšení radši pustili Pána prstenů nebo koneckonců Ordinaci v růžové zahradě

Nekritický tisk k tomu ještě napíše chvalozpěvy o pěti úspěšných letech a dalším profesionálně zvládnutém grilování – přičemž zrovna Věra Jourová by měla být majákem oznamujícím, jak náročný je asi job eurokomisaře a ono grilování.

Jak jsem psal už v předchozím článku, pokud se von der Leyenové povede získat většinu pro tento svůj augustní tým místopředsedů pro švihlou chůzi a podobná portfolia, bude mít na pět let klid na práci a už nikdy nebude čelit hlasování o nedůvěře.

Pokud se neukáže, že jste představitelem evropské reakce (jak komunistickou povahu spolku opět prozradil Jiří Pehe), máte pohodu a klid a k tomu hezkých šest set tisíc Kč měsíční apanáž.

Nezbývá než uzavřít tím, že v Bruselu umějí lépe smažit hranolky než grilovat komisaře.

Sdílej

O Autorovi

mm

Martin Pánek je ředitelem Liberálního institutu a bývalým šéfredaktorem Laissez Faire. Pracuje jako asistent v politické skupině EFDD v Evropském parlamentu a je autorem knih Kompletní slepice a Částečná kráva.

Comments are closed.

All search results