fbpx
Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Hodnotíme programové prohlášení vlády: 17. Spravedlnost a právo

0

Programové prohlášení vlády v oblasti spravedlnosti a práva je na první pohled ve své celistvosti ambiciózním plánem. Dotýká se řady palčivých témat a postihuje jistě mnoho slepých míst v právním řádu České republiky. Z velké míry také reaguje na požadavky mezinárodních smluv, k nimž se Česká republika zavázala. Některé takové závazky však programové prohlášení zcela opomíjí.

Když se ale zaměříme na konkrétní body jednotlivě, vyvstává na mysl moudrost našich předků, kteří věděli, že: „když dva dělají totéž, není to vždy totéž“. Mnohdy je totiž u některých vizí zcela jasný účel a cíl, nikoliv však postup, kterým vláda míní kýženého efektu dosáhnout. Zda k tomu využije prostředků zákonodárné iniciativy a zatíží již tak hypertrofovaný právní řád dalším množstvím nových přikazujících nebo zakazujících norem nebo se vydá cestou méně invazivní, spíše motivační, a naopak právním vztahům „ulehčí“ od jejich téměř kompletní autoritativní kontroly. Některé body pak vzbuzují otázky z hlediska jejich nadbytečnosti.

Tak je tomu hned v případě prvního bodu, kterému je (podle systematiky) z neurčitého důvodu věnována vysoká priorita. Podle něj vláda plánuje do poloviny roku 2022 navrhnout změny, které usnadní zakládání a zápis společností s ručením omezeným do obchodního rejstříku s využitím prostředků pro elektronickou komunikaci a identifikaci. Byť je elektronizace a „debyrokratizace“ postupů veřejné správy jistě atraktivní téma, oblastí, které zjednodušení administrativních procesů vyžadují, je celá řada a některé po něm volají daleko hlasitěji. Již v červnu 2021 totiž Poslanecká sněmovna schválila novelu notářského řádu,[1] která s účinností od 1. září 2021 umožňuje distanční sepsání notářských zápisů s využitím elektronické identifikace pomocí videokonference prostřednictvím webového portálu Notářské komory České republiky.[2] Přestože nedošlo k žádným změnám v hmotněprávních požadavcích pro založení společnosti, v případě společnosti, jejíž základní kapitál nepřevyšuje 20 000,- Kč[3] může být založení online poměrně pružné a rychlé, přičemž nezbytnou překážku mnohdy představuje pouze potřeba elektronického podpisu. Nepopírám, že propojení informačních systémů veřejné správy by administrativní procesy urychlilo, zároveň se však domnívám, že to je problém systémový a bezpochyby se nevztahuje výlučně k zakládání společností s ručením omezeným.

Pozitivní (a nezbytná) je bezesporu ambice dokončit návrhy zásadních procesních předpisů – trestního řádu a věcného záměru civilního řádu. Trestní řízení upravuje zákon z roku 1961, který byl v průběhu let až do současnosti nespočetněkrát novelizován. Výsledkem je komplikovaný a nesystematický předpis, který takřka zamezuje efektivnímu a rychlému průběhu trestního řízení a obsahuje množství obsoletních ustanovení. Snaha nahradit tento několikrát oživovaný historický relikt je dlouhodobá. Komise pro nový trestní řád zahájila svou činnost už v roce 2014[4] a dosud se nepodařilo dotáhnout legislativní činnost ke zdárnému konci. Nejinak je tomu v případě občanského soudního řízení. To upravuje rovněž novelami nespočetněkrát „napravovaný“ zákon z roku 1963. Nelze však říci, že ze strany odborné veřejnosti snaha o nové procesní předpisy není na denním pořádku. V případě věcného záměru civilního řádu však odborníci narazili na hlubší (systémové) problémy.[5] Je tedy otázkou, jak se s naplněním předmětného cíle nová vláda popasuje. S ohledem na prodlevy v přijetí nových komplexních procesních předpisů a problémy, které tyto průtahy způsobují v praxi se však domnívám, že je již na čase zanechat tvrdošíjného lpění na představě dokonalých norem proces ovládajících a dokončit práce na těchto zásadních předpisech, byť by měly znamenat brzké novelizace.

Zajímavý je dále bod, podle něhož má vláda v úmyslu podpořit konsenzuální řešení rodičovských konfliktů, zajistit lepší ochranu obětem sexuálního a domácího násilí a podpořit úpravu právních podmínek pro registrované partnery. Není příliš jasné, jakými prostředky chce vláda ovlivňovat, případně intervenovat do rodičovských vztahů. Domnívám se, že stejně jako v případě zbylých dvou témat je nezbytná především osvěta a snaha o změnu společenských paradigmat. Závazek přijmout odpovídající právní úpravu pro ochranu dětí před jakýmkoliv fyzickým (ale i psychickým) násilím vyplývá České republice mimo jiné z Úmluvy OSN o právech dítěte[6][6] a Evropské sociální charty. Ta předpokládá ochranu dítěte před všemi formami násilí. „Výbor (pozn.  Výbor OSN pro práva dítěte) soustavně prosazuje zcela nekompromisní postoj ke všem formám násilí na dětech, i těm minimálním, s tím, že jsou nepřijatelné a […] jeho prohlášení ‚Žádné formy fyzického či psychického násilí‘ neponechává prostor pro jiný výklad.“[7] V roce 2015 shledal tentokrát Výbor pro sociální práva právní úpravu České republiky v oblasti tělesných trestů nedostatečnou a konstatoval porušení příslušného článku Evropské sociální charty.[8] Aktuální lidskoprávní tendence jsou v otázce trestání dětí tedy poměrně jasné. Přesto použití fyzických trestů u dětí je pro více než polovinu českých občanů po dlouhou dobu stále akceptovatelné.[9] Spíše než trestněprávní reakci a sankční normy by proto podle mého názoru bylo třeba podpořit osvětové programy a preventivní opatření, pokud se jednotliví členové vlády zdrží jejich sabotování nešikovnými prohlášeními o „vymezování hranic“ a raději jim projeví podporu svým mlčením.

Mimo změnu nedostatečné právní úpravy skutkové podstaty trestného činu znásilnění[10] by podobné preventivní programy podporující komplexní a efektivní řešení byly vhodné rovněž v oblasti sexuálního a domácího násilí. K tomu by výrazně přispělo přijetí Úmluvy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí,[11] kterou však vláda ve svém prohlášení zcela opomíjí a přesto, že Česká republika předmětnou úmluvu podepsala již 2. května 2016, její ratifikace byla pravidelně odkládána, přičemž naposledy rozhodl o dalším (ročním) odkladu současný ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS).[12]

Zcela pozitivní, a oproti předchozím krokům o něco specifičtější, je soubor instrumentů pro posílení konceptu restorativní justice. Je zřejmé, že vláda si uvědomuje aktuální trendy moderního trestního práva tendující ke znovuzačlenění pachatele do společnosti,[13] a negativa spojená s jeho uvržením do kriminogenního prostředí.[14]

Konečně zcela nezbytný je záměr vlády provést revizi systému odměňování znalců a zasazení se o obnovení jejich činnosti. Nedostatek znalců je aktuálně jeden z nejzávažnějších problémů ohrožující českou justici a rozhodování orgánů veřejné správy, který vyžaduje bezodkladné řešení.[15]

Z vybraných bodů programového prohlášení je tedy patrné, že si vláda uvědomuje zásadní problémy, které momentálně tíží oblast spravedlnosti a práva ze všeho nejvíce a má v úmyslu vynaložit snahu o jejich řešení. Komplexnost zamýšlených řešení a konkrétní kroky, které při svých záměrech vláda uskuteční však zůstává v současné chvíli otázkou dnů následujících.


[1] Zákon č. 300/2021 Sb. zákon, kterým se mění zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

[2] https://www.nkcr.cz/sro-online-informace

[3] Novela zákona o obchodních korporacích účinná od 1. ledna 2021 zjednodušila u společností s ručením omezeným se základním kapitálem ve výši maximálně 20.000,- Kč postup při zakládání tak, že již není třeba pro splacení základního kapitálu zřídit zvláštní účet v bance.

[4] https://www.justice.cz/web/msp/rekodifikace-trestniho-prava-procesniho

[5] Viz např. https://www.ceska-justice.cz/2018/11/spicky-justice-podrobily-zamer-civilniho-radu-soudniho-drtive-kritice-odmitli-jako-cimrmanovu-pohadku/

[6] čl. 19 odst. 1 Úmluvy OSN o právech dítěte: „1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna potřebná zákonodárná, správní, sociální a výchovná opatření k ochraně dětí před jakýmkoli tělesným či duševním násilím, urážením nebo zneužíváním, včetně sexuálního zneužívání, zanedbáváním nebo nedbalým zacházením, trýzněním nebo vykořisťováním během doby, kdy jsou v péči jednoho nebo obou rodičů, zákonných zástupců nebo jakýchkoli osob starajících se o dítě.“

[7] Obecný komentář Výboru OSN pro práva dítěte č. 12 (2011) (CRC/C/GC/13; bod 17)

[8] Rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva o stížnosti č. 96/2013 ze dne 20. ledna 2015.

[9] viz průzkum průzkumu agentury Nielsen Admosphere pro organizaci Liga otevřených mužů (LOM) z roku 2018

[10] KRÁJÍČKOVÁ, Sabina. Affirmative consent ve světle Listiny základních práv EU.

[11] Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva)

[12] https://www.lidovky.cz/domov/istanbulska-rozbuska-ohrozuje-koalici-jsme-za-burany-zni-od-piratu-k-odlozeni-ratifikace-umluvy-o-do.A220205_210546_ln_domov_tmr

[13] NEDVĚTICKÝ, Kamil. Propojení penitenciární a postpenitenciární péče – podmínka fungující trestní politiky. Trestní právo, 2021, roč. 25 , č. 2, s. 23-23.

[14] ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vydání. Leges, 2014, s. 20.

[15] Viz např. https://advokatnidenik.cz/2021/12/16/nedostatek-znalcu-ohrozuje-justici-je-potreba-nova-koncepce-odmenovani/


Mgr. Natálie Vaicová je advokátní koncipientka.

Sdílej

O Autorovi

mm

Natálie Vaicová je advokátní koncipientka.

Comments are closed.

All search results