fbpx
Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Hodnotíme programové prohlášení vlády: 4. Zdravotnictví

0

V oblasti zdravotnictví se nová vláda zaměřuje na mnoho problémových bodů současného zdravotnictví. Nezaměřuje se jen na problematiku epidemie covid–19, což je myslím zásadní, jelikož během pandemie bylo mnoho velice palčivých problémů zdravotnictví upozaděno a programové prohlášení reflektuje, že se má vyjádřit k oblasti zdravotnictví jako celku na celé příští působení této vlády.

Klíčovými body prohlášení jsou zejména orientace na lékařskou i nelékařskou preventivní péči, digitalizaci zdravotnictví a nově chce vláda i zahájit diskuzi o potřebě a vhodnosti cenové konkurence pojišťoven a zavedení možnosti dobrovolného doplňkového připojištění.

Otevření prostoru pro konkurenci v pojišťovnictví a možnost připojištění považuji za velice důležitý krok, který může při správné implementaci zdravotnickému systému ohromně pomoci – a to jak přivedením dalších finančních prostředků do systému, tak i efektivnější cenotvorbě a umožněním pacientům převzít mnohem více zodpovědnosti za své zdraví a aktivně se svému zdraví věnovat. Zdravotnictví je centrálně řízený sektor provozovaný státem, což bohužel vede k tomu, že je drahé a neefektivní, jelikož se nedokáže samoregulovat skrze tržní mechanismy. Prohlášení pak považuji za velice opatrné v tom, že přímo nezmiňuje i zvážení spoluúčasti pacienta na některých typech péče. Těžko říct, jestli vláda usuzuje, že na diskuzi o tomto tématu doposud není naše společnost připravena, nebo se touto cestou vydávat vůbec nechce. Do budoucna však myslím, že je toto téma nevyhnutelné. Medicína jako obor se neustále posouvá dopředu, a to jak technologicky, tak i novým poznáním a postupy. Všechny nové diagnostické a terapeutické metody jsou však finančně náročné; navíc žijeme ve světě omezených zdrojů a nelze všechny naše zdroje alokovat do zdravotnictví, protože by pak chyběly jinde – třeba ve školství nebo bezpečnosti. Pro finanční stabilitu systému tedy bude nutné do budoucna celé financování revidovat tak, aby bylo efektivní a umožnilo pacientům z péče co nejvíce profitovat tak, aby zároveň bylo možno adekvátní péči hradit co nejširší skupině osob.

Druhý mechanismus, který může systém celkově zefektivnit, je pak umožnění konkurenceschopnosti pojišťoven. Dnešní systém pseudo-konkurence zdravotních pojišťoven nedává moc smysl, jelikož pojišťovny si mohou konkurovat pouze omezeně zejména v bonifikačních programech pro pacienty. Pokud by se pojišťovnám umožnilo navzájem si tržně konkurovat, vznikl by mnohem větší tlak pojišťoven na to, aby byla kontrola nad cenami péče a materiálu, ale zároveň by musely své pojištěnce motivovat k tomu, aby u své pojišťovny zůstali a neodešli ke konkurenci. Opět i zde vnímám velký prostor pro zapojení pacientů do realizace a financování jejich vlastní zdravotní péče. Z programového prohlášení není moc jasné, jaké konkrétní kroky chce vláda v tomto ohledu podniknout, protože otázka zdravotních pojišťoven je velice komplexní a jedná se o běh na dlouhou trať, navíc pro opravdové otevření konkurenceschopnosti musí dojít ke změně zdravotního pojištění na tržní (a možná i nepovinné). Jakékoliv nastavení směru k většímu konkurenčnímu prostředí však hodnotím pozitivně.

Oblast, ze které mám naopak obavu, je již zmíněná digitalizace zdravotnictví. Jistě se shodneme, že anamnestické informace o pacientovi uložené na jednom místě, by mohly vést k většímu bezpečí pacienta, zamezily by zbytečnému opakování vyšetření a zejména u akutní péče u pacienta třeba v bezvědomí by mohly pomoci k doplnění zdravotně důležitých informací. Obrovským přínosem dosavadní digitalizace pak je i možnost posílání receptů e-mailem nebo SMS zprávou, případně další možnosti komunikace s lékařem na dálku. Odvrácenou stranou je však obrovské bezpečnostní riziko ať už v podobě úniku dat, tak i ve schraňování informací o pacientovi státem na jednom místě (protože lékařské tajemství a jeho prolomení je jen otázkou konkrétního politicko-filosofického konsenzu společnosti a jeho platnost v dnešní podobě na věky vaků vám nikdo zaručit nemůže). Nešťastné může být i samotné nastavení sdílení informací – myslím, že tato možnost by měla být pacientům nabídnuta jako užitečný nástroj pro zlepšení jejich péče, a pacienti by měli mít možnost se ke sdílení sami na základě svého rozhodnutí buď připojit, nebo nepřipojit. Vhodnou formou rozhodně není to, co jsme viděli u zavádění sdíleného lékového záznamu – že možnost nahlížení lékařů do preskripce byla aktivována automaticky u všech pacientů, a ti, kteří se sdílením nesouhlasili, nebo chtěli své lékové záznamy sdílet jen s omezeným počtem lékařů, si museli poměrně náročně skrze e-identitu nebo eObčanku u SÚKLu tento nesouhlas nastavit. Jako ideální směr digitalizace vidím tedy spíše umožnění další dálkové komunikace – třeba odesílání žádanek na specializovaná vyšetření a podobně.

Jako další problematickou část programu vidím cíl vlády motivovat společnost ke zdravému životnímu stylu v rámci prevence nemocí. Zapojit se mají dle vlády pojišťovny, školy, zaměstnavatelé i neziskový sektor. Mám obavu, aby tato snaha neskončila podobně jako u jiné snahy státu o osvětu společnosti – přinejlepším to bude stát jen hodně peněz ze státního rozpočtu, při nejhorším to ještě mnoho dětí i dospělých otráví a efekt bude spíše opačný (koneckonců poslední taková „úspěšná“ státní kampaň propagovala očkování proti onemocnění covid–19). Tyto snahy bych ponechala zcela v gesci zdravotních pojišťoven (které tedy programové prohlášení v tomto ohledu rovněž zmiňuje jako zapojené účastníky), protože pokud by se zavedla možnost konkurence mezi pojišťovnami, vznikla by tím i tendence pojišťoven motivovat své pojistníky ke zdravému životnímu stylu efektivně – tedy tak, aby byly v tomto ohledu co nejvíce úspěšné, ale aby zároveň své pojistníky neodradily a ti neodešli ke konkurenci. Vedlejší roli ve zvyšování povědomí o zdraví pak mohou hrát i neziskové organizace, třeba studentské spolky zdravotníků. Politické strany navíc čelí „perverzním motivacím“, protože jejich voliči – ať už z jakékoliv sociodemografické skupiny – často preferují stravu, která není vyloženě zdraví prospěšná. Nemůžeme od stran předpokládat, že v těchto doporučeních půjdou proti preferencím svých voličů.

Ve svém programovém prohlášení vláda deklaruje i rozvoj vzdělávání zdravotníků. Organizace (zejména) před-atestačního vzdělávání je chaotická a pro mnoho mladých lékařů zcela nepřehledná. Často vyžaduje nesmyslné znalosti a zkušenosti s výkony, na jiné vědomosti důraz naopak neklade vůbec. Pro zvýšení kvality zdravotnictví je nutné mít vzdělané a zkušené zdravotníky, které neodradíme nadměrnou byrokracií hned po jejich nástupu do oboru; stejně tak je nutné, aby kvalitní a letití odborníci byli motivováni své mladší kolegy vzdělávat, a to jak finančně, tak časovými možnostmi a úbytkem byrokracie třeba k zajištění rezidentury. Současné vzdělávací plány a jejich neustálé změny a především pak neochota některých pracovišť umožnit nově nastupujícím lékařům přípravu k jejich atestaci může mnoho mladých lékařů negativně motivovat k odchodu do zahraničí. Příští vláda tedy v tomto ohledu čelí velké výzvě a jsem ráda, že tento plán rovněž zařadila.

Na závěr je nezbytné okomentovat aktuálně společností nejvíce rezonující zdravotnické téma – a to covid–19 a přístup nové vlády k problematice  této pandemie. Jak už jsem zmínila – covid–19 není klíčovým tématem v programovém prohlášení. Vláda má v plánu opětovné navrácení zdravotní péče do doby před-covidové, což vidím jako zásadní, protože jakékoliv omezování diagnostiky a léčby ostatních onemocnění může mít pro jedince fatální následky. Bude úkolem právě této vlády, aby stabilizovala zdravotnictví do té podoby, abychom se s onemocněním covid–19 naučili žít jako s řadovým onemocněním. Nezbývá než vládě držet palce, aby i ohledně epidemiologických opatření jednala racionálně a nepřetěžovala obyvatele a ekonomiku chaotickými a často nesmyslnými pravidly. Plánované založení Národního institutu pro zvládání pandemie a jeho činnost pak může občanům usnadnit orientaci ve vědecky relevantních informacích, ve kterých je dnes bohužel ohromný chaos, avšak měli bychom být obezřetní a udělat vše pro to, aby tento úřad nehypertrofoval a nezačal se vyjadřovat k nepříslušným věcem („mission creep“), jako se bohužel často stává.

Přístup nové vlády k oblasti zdravotnictví jako celek hodnotím spíše pozitivně. Ač se v programovém prohlášení vlády objevují některé body opakovaně, vidím zde velkou tendenci k úpravě celého systému směrem k ekonomickému zefektivnění, zapojení pacienta do péče o vlastní zdraví s důrazem na prevenci a zatraktivnění oblasti pro zdravotníky. Těším se, kolik se současné vládě podaří zrealizovat.


MUDr. Tereza Urzová  je praktická lékařka sloužící ve fakultní nemocnici a libertariánská aktivistka ve spolku Svobodný přístav.

Sdílej

O Autorovi

mm

Tereza Urzová je praktická lékařka sloužící ve fakultní nemocnici a libertariánská aktivistka ve spolku Svobodný přístav.

Comments are closed.

All search results