Dozvídáme se samá pozitiva. Pro pořadatelskou zemi je podle Jelinka olympiáda „ekonomickým stimulem a nenahraditelnou propagací. Pokud chceme, aby se Česká republika i nadále rozvíjela a modernizovala, chceme zároveň i zemi připravenou na pořádání olympiády.“ Dle autora je olympiáda „možností, jak zvýšit prestiž republiky na mezinárodním poli“. A také dostáváme příklad s mistrovstvím světa ve fotbale v Německu, kde „sportovním svátkem žily milióny lidí na ulicích, v restauracích a obchodech. Německý hotelový a gastronomický svaz hlásí dodatečné příjmy 500 milionů eur.“ Něco podobně krásného nás může také potkat, pokud u nás uspořádáme olympijské hry.
Abychom se mohli podívat i na druhou stranu mince, bude dobré se jako staří Římané zeptat: Cui prodest? Neboli, komu to prospívá? Předně, nejvíce by takové olympijské hry v ČR prospěly samotnému autorovi článku. Otto Jelinek je „koordinátor mezinárodních ekonomických aktivit České republiky“ a jak je možné vyhledat na www.vlada.cz, jeho náplní práce je „podpora budování dobrého jména ČR ve světě“, a to koordinací činnosti tří českých ministerstev a čtyř vládních agentur (CzechTourism, CzechTrade, CzechInvest a Česká centra). Akce rozměru olympijských her by přirozeně byla vodou na mlýn všem těmto nesmyslným institucím a lidem, kteří jsou s nimi spojeni. Olympiáda by ospravedlnila existenci těcho institucí na mnoho let dopředu, drasticky by navýšila jejich rozpočty a jistě by do nich přivedla nové státní úředníky, kteří by dostali olympiádu na starost. O tomto se Otto Jelinek logicky nezmiňuje.
Ti, jimž by olympiáda mohla vydatně podpořit kariéru, jsou stejnou měrou politici. Mistrně dokáží využít velké sportovní akce ke svému zviditelnění, k odvedení pozornosti občanů od vážných problémů a hlavně k nasbírání politických bodů u těch zájmových skupin, kterým takovéto akce vyhovují. Jinými slovy, pomocí takovýchto akcí provádějí ve velkém standardní přerozdělovací politiku, ovšem oděnou do ušlechtilého hávu a využívající sportovní euforie velké části obyvatelstva.
Otto Jelinek ve svém článku uvádí, že podle studií by jen samotná výstavba sportovišť a organizace her stála české daňové poplatníky 135 mld. korun a nutné investice do infrastruktury dalších 487 mld. korun. Toto dodatečné daňové či dluhové zatížení by samozřejmě povinně hradili všichni. I ti, kdo se o olympiádu vůbec nezajímají a bez intervence státu by za ni neutratili ani korunu. Dále je evidentní, že aby se státem pořádaná olympiáda mohla uskutečnit, vyžadovalo by to územně-plánovací akce enormních rozměrů, ze kterých nelze vyloučit ani vyvlastňování pozemků a nemovitostí jako např. v případě stavby dálnic. O tomto přerozdělovacím a socialistickém charakteru státem organizovaných olympijských her však autor také nehovoří.
Nic naplat, že Otto Jelinek předpokládá zvýšené tržby a tím i údajnou návratnost takové investice. Jsou-li olympijské hry tak výnosným projektem, jistě by se přece organizovaly i na soukromé bázi. Stát, politiky, berní úřady ani agentury pěstující „dobré jméno ČR“ k tomu vůbec nepotřebujeme. Autorův argument o „ekonomickém stimulu“ a o „modernizaci“ země je proto zcela lichý. Olympijské hry, pokud jsou v režii státu, jsou jen obrovským přerozdělovacím mechanismem od jedněch k druhým. Co je stimul pro jednu skupinu obyvatel, je újma pro druhou.
Přes veškerou svoji náklonnost ke sportu a k tradici olympijských her musím jako občan a jako student ekonomie konstatovat, že si olympijské hry v současné, tj. státem organizované podobě ve své zemi nepřeji. Místo dobrovolné události, která má na jedné straně nadšené diváky a na druhé straně podnikatele podílející se na výnosném projektu, jde o megalomanský státní projekt, který představuje hrozbu v podobě masivního přerozdělování, územních plánů a narušování vlastnických práv.
