Paul Krugman, čerstvý držitel „Nobelovy ceny“ za ekonomii, pokračuje v gejzíru intervencionistických návrhů, jež z jeho úst, resp. pera tryskají přímo závratným tempem. Nyní se Krugman na svém blogu vyslovil ve prospěch protekcionistických opatření. Uznává, že za normálních okolností je protekcionismus škodlivý. Vzápětí ovšem dodává:
„Ale toto nejsou normální podmínky. Nacházíme se uprostřed globálního hospodářského poklesu, kdy se vlády všude na světě marně pokoušejí přijít s účinnou odpovědí. A jedním z problémů, jimž svět čelí, je skutečnost, že opatření přijatá jednotlivými vládami mají masivní externality. Fiskální stimul přijatý v jedné zemi totiž pomáhá rovněž hospodářstvím ostatních zemí, neboť zvyšuje vývoz jejich zboží. Tyto země se však nepodílejí na nákladech spojených s růstem veřejného dluhu v zemi, která fiskální opatření přijala. (…) Z toho vyplývá, že pokud makroekonomická opatření nejsou mezinárodně koordinována (což nejsou), bude z celosvětového pohledu výsledkem příliš nízký fiskální stimul.
Položme si otázku, co by se na tomto obrázku změnilo, pokud by každá země přikročila k protekcionistickým opatřením, jež by účinně udržely veškeré efekty fiskální expanze uvnitř domácího hospodářství? Pak by každá země přistoupila k expanzivnější fiskální politice a svět by se více přiblížil plné zaměstnanosti, než by tomu bylo jinak.“
Krugman dodává, že by protekcionistická opatření zavedl jen jako krátkodobé „second best“ opatření, a to zejména za situace, kdy by vlády nebyly schopny rychle přijmout razantnější aktivistická fiskální opatření.
Krugman rád poukazuje na údajné chyby, které učinil prezident Hoover v reakci na hospodářskou krizi ve 30. letech. Hooverovi přitom typicky vyčítá jeho domnělý „pasivní“, „laissez-faire“ přístup. Je proto ironické, že jedním z celé řady aktivistických opatření, k nimž Hoover přikročil, byl právě protekcionismus (viz Smootův – Hawleyův tarif). Důsledkem bylo naprosté rozvrácení mezinárodního obchodu, neboť ostatní státy si masivní zvýšení cel nenechaly líbit a reagovaly na něj odvetnými opatřeními. Americké dovozy i vývozy vzápětí dramaticky poklesly (dle Wikipedie o více než polovinu; viz též Lawrence W. Reed: Great Myths of the Great Depression, str. 5-6). Pokles americké produkce se následkem tohoto opatření ještě dále prohloubil (obzvláště tvrdé byly dopady v oblasti zemědělské výroby).
Vůbec mám pocit, že kvalita Krugmanových intelektuálních výstupů se poslední dobou podstatně zhoršila. Kritiku některých předchozích Krugmanových článků a příspěvků lze nalézt např. zde:
- Steve Horwitz: Paul Krugman Doesn’t Get It, Part Whatever
- Steve Horwitz: Krugman’s Historical Three Card Monte
- Sheldon Richman: Krugman Watch
