Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Liberalismus za časů koronaviru – čeká nás e-learning, hyperinflace a policejní stát?

0

Jak zhodnotit reakci vlády na koronavirovou krizi? Co čekat dál? Změnil se svět k nepoznání? Rozebíráme v dalším WhatsApp chatu Liberálního institutu.

Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu: Vítám vás u našeho dalšího WhatsApp chatu, minule jsme rozebírali studentské stávky za klima, tentokrát je tématem koronavirus. Nejsme epidemiologové, jsme ekonomové, politologové a jinak vyučení v sociálních vědách. Proto se nebudeme zaobírat tolik tím, co náleží doktorům – jak virus vzniká, jak se šíří a jak s ním bojovat na mikroúrovni. To přenecháváme odborníkům, kteří se vyznají v této sféře. Níže uvedený přepis byl částečně upraven pro lepší čitelnost.

My dnes budeme analyzovat politické, ekonomické a společenské reakce a dopady. Vstoupili jsme s koronavirem do nové doby?

Budeme se zabývat těmito tématy:

  1. Jak by měla vláda reagovat? Jak můžeme zhodnotit reakce naší vlády a ostatních vlád. Máme už vůbec data na hodnocení?
  2. Čekají nás obří deficity veřejných rozpočtů a čeká nás hyperinflace? Nevyřešil by hospodářské a zdravotní problémy socialismus?
  3. Jaká si můžeme vzít poučení? Co dělat dál, co dělat stejně? Jakou roli hrají a budou hrát technologie?

Než ale začneme s avizovanými otázkami, chci jednak pogratulovat Dominikovi k narození mimíska a jednak položit zahřívací otázku: Jak se změnil váš osobní život? Zůstáváte doma a sledujete Lásku nebeskou pořád dokola?

Jakub Skala, COO Liberálního institutu: Dobrý a ještě lepší večer do studia v Jungmannově ulici!

Jiří Nohejl, hlavní ekonom Liberálního institutu: Dobré odpoledne z Aspenu. Na světě jsou i horší místa, kde bych mohl být v karanténě zavřený. 😉

Jakub Skala: Za sebe vnímám pozitivně, že všechny problémy s firemní VPNkou se ještě před vypuknutím karantény zázračně vyřešily, takže už mám za sebou víceméně měsíc práce z domova. Jinak se sociálně distancuju, objednávám jídlo přes internet a chodím se jen občas projít do parku. Upřímně už mě to nebaví, ale nezbývá než vytrvat.

Jiří Nohejl: Také velká gratulace Dominikovi! Většina mých přátel říká, že v této „zůstaňte-doma“ situaci, kterou vyhlásil guvernér Colorada, není nic lepšího, než mít malé dítě. 😀

Marek Numerato, externí spolupracovník: Dobrej večír

Josef Tětek, ředitel Centra pro výzkum kryptoměn Liberálního institutu: Dobrej!

Osobní život: konečně si zkoušíme homeschooling. Přijde mi, že to je jak mít 2x tolik dětí.

A paní učitelka se naučila se Skypem, konečně probíhá digitální osvěta ve školství.

Martin Pánek: Já jsem teda už třetí týden na home office, na který jsem byl přeřazen hned, co jsem se vrátil z LibertyConu, což byla víkendová konference 720 lidí, spousta z nich Italové, navíc ve španělskym hotbedu v Madridu. A podle zpráv nikdo z nás, co jsme tam byli, nemá příznaky. Což je celkem zajímavý. Už mi to domácí vězení trochu leze na nervy, abych se přiznal. 🙂

Dominik Stroukal: Díky za gratulaci. Karanténa přišla jak na zavolanou, alespoň můžu pomáhat manželce v začátku a mezitím řešit ekonomické dopady koronaviru. A že je toho k řešení. Jo a Láska nebeská zatím nebyla, vyšla třetí série Ozark!

Marek Numerato: Vím, že se současná situace nemá srovnávat s válkou, ale to co v karanténě předvádí naše děti, připomíná scény z bitevních polí 🙁

Martin Pánek: Ozark!

Marek Numerato: Jo přidávám se ke gratulaci čerstvému rodiči 🙂

Jakub Skala: Za mě samozřejmě taky velká gratulace 🙂

Josef Tětek: Na Ozark se tedy musím podívat, neznám.

Jiří Nohejl: Já jsem zase shlédl novou sérii Altered Carbon a během toho přečetl Age of Em od Robina Hansona. Skvělá kombinace. 😉

Martin Pánek: Ať se příliš nezdržujeme gratulacema a tipama na správnou teplotu sunaru, je čas přistoupit k prvnímu tématu:

Jak by měla vláda na situaci reagovat? Vypadá to jako naprostá shitshow Vlády markeťáků™, neschopných řešit cokoliv, u čeho si nemůžou udělat selfíčko a jenom tam poslat pětitisícovku. Ale je to tak ve srovnání s ostatníma vládama? Máme vůbec data na to, abychom mohli vyřknout nějaké silné soudy?

Jiří Nohejl: Podle mého názoru nejen nemáme dostatek relevantních dat, ale tím, že se jedná o (alespoň za posledních 100 let) bezprecedentní situaci nemáme ani znalosti, jak dostupná data správně interpretovat. Abychom mohli lépe pochopit, jak mají vlády reagovat, museli bychom mít více experimentů s alternativními opatřeními, jak ze strany vlád, tak i ze strany soukromých subjektů. Zdá se mi však, že po celém světě je reakce podobná, až na marginální rozdíly způsobené převážně kulturními faktory.

Dominik Stroukal: Jak říká Jirka, nejlíp se s tím vypořádala Čína, které nemůžeme moc věřit, a pak pár asijských zemí s úplně odlišnou kulturou (přirozený social distancing) a zkušenostmi (SARS atp). Bohužel, ekonomicky zajímavý experiment to bude až při pohledu zpět.

Jakub Skala: Vláda si vybrala ze svého pohledu jednoduché řešení “všechno zakázat”, které se podobá reakcím ostatních států. S opatřeními přišla relativně dřív než ostatní – dost možná proto, že sami ministři nejlépe vědí, jaký je stav naší připravenosti – což bych snad i pochválil. Panic early. A panika vypukla, lidi chtěli vidět nějakou akci… takže reakci poměrně chápu. Respektive chápal jsem jí, když jsem si myslel, že má posloužit ke koupení si času. Bohužel za ty tři týdny to nevypadá, že bychom se posunuli někam dál.

Relevantní srovnání a data IMHO nemáme.

Josef Tětek: Předně bych čekal, že vláda bude mít vypracované nějaké krizové plány – když přijde zemětřesení, hurikán, povodně, či právě hrozí epidemie, tak se spustí protokol pro mitigaci situace. Nicméně jak z ČR, tak i ostatních zemí bylo docela patrné, že takové plány (minimálně pro epidemii) úplně vypracované nejsou a opatření přišla často pozdě, byla zmateně komunikována a ze dne na den se měnila.

Dále mě fascinuje, že snad žádná vláda nekonzultovala epidemiology ohledně předběžných opatření, která mohla situaci výrazně zlepšit a přitom nebýt tak drastická. Ještě v únoru každý bagatelizoval snahu lidí se připravovat, kritizovalo se nošení roušek apod. Samozřejmě zdravotnictví bylo vesměs ponecháno na holičkách. Smysl nedávala ani karanténa na cestující z Itálie, když v té době byly již případy i v jiných evropských zemí.

Nejlepší data ohledně toho, co funguje, máme nyní ze zemí jihovýchodní Asie. Fungují roušky, sociální distancování, vysoká informovanost a disciplína obyvatelstva (která plyne z toho, že se jim nelže a info se nemění ze dne na den), vysoká míra testování a následná izolace + contact tracing nakažených.

Jiří Nohejl: Jednou z ukázek interpretace jsou často citovaná data z Diamond Princess, výletní lodi, na které epidemie COVID-19 také propukla. 3500+ lidí na palubě, 712 nakažených a 10 úmrtí. Rozsáhlou analýzu a jak se z ní poučit pro reakci vlád od profesora statistiky a epidemiologie ze Stanford University Johna Ioannidise lze nalézt na https://www.statnews.com/2020/03/17/a-fiasco-in-the-making-as-the-coronavirus-pandemic-takes-hold-we-are-making-decisions-without-reliable-data/.

Jsou ale data z Diamond Princess více vypovídající o skutečné vážnosti nemoci nebo spíše o speciální situaci na lodi, která umožňuje lepší sledování případů a neporušenou karanténu prostým zavřením lidí v kajutách?

Marek Numerato: Pro všechny je to naprosto nová situace, takže říct, že vláda by měla reagovat tak a tak, podle mě v tuto chvíli nejde. Co ale jde, a k čemu moc nedochází, je to, že když se vlády rozhodnou pro určité opatření, předem by si měly stanovit cíl a lhůtu, do kdy ho má být dosaženo. Když si vezmu ten chaos, který u nás panoval ve druhém březnovém týdnu (salámové dávkování různých omezení), tak to byl přesný opak toho, co bych si představoval.

Martin Pánek: Nemůžeme ale říct celkem jasně, že namísto toho, aby vláda skladovala jídlo na jeden den a půl, měla by spíš mít sklady zdravotnického vybavení? Vždyť nějaká epidemie je každou chvíli, vláda by měla IMHO být připravená na to, že ta epidemie dojde i k nám. Navíc měli minimálně měsíc času na přípravy. A pak udělali opatření, co šla proti rozumnému řešení.

Dominik Stroukal: Kruté je, že nesedí ani historická zkušenost, i když i tam je z čeho se učit. NBER vydal seznam working paperů, které stojí za přečtení: https://www.nber.org/wp_covid19.html. Z nich ve zkratce jen víme, že je potřeba jednat drasticky a drastické jsou i dopady na ekonomiku. To je sakra málo, i když je to zajímavé historické čtení!

Martin Pánek: Podle dat zde https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries je na tom ČR vlastně docela dobře (zatím).

Jakub Skala: Jojo, relativně k počtu obyvatel to nevypadá s ČR zle ve srovnání s ostatními. Ale bohužel data nejsou spolehlivá – každá země jinak testuje. U některých zemí ani nelze publikovaným datům věřit. Bral bych to spíš jen takovou hrubou indikaci.

Jiří Nohejl: Dominik má skvělý point. Klíčovou otázkou pro zavádění jakýchkoli opatření je porovnání nákladů těchto opatření a jejich vztah k očekávaným přínosům. Nejen, že nemáme relevantní současná data, ale ani nemáme detailní analýzy o tom, jak poměřovat pozitiva takto drastických opatření s jejich negativy.

Jak píše Jakub, otázky spojené s testováním jsou zásadní. Jedním z klíčových kroků by mělo být testování protilátek v malých uzavřených oblastech. Data z Diamond Princess nestačí, jelikož se jedná o velmi specifický scénář. Testování pouze (vážně) nemocných je soubor plný výběrových zkreslení, podle kterého nelze dělat jakákoli důležitá rozhodnutí. Je třeba zjistit, jak vážný COVID-19 skutečně je. Dobrým příkladem je například komunitní test protilátek v uzavřeném Telluride (https://tellmed.org/news/2020/3/26/covid-19-antibody-testing-schedule-announced-for-east-county-residents).

Dominik Stroukal: S přípravou a zásobami je to těžké. Když to udělají a nic se nestane, dostanou vynadáno, že rozhazují. Když to neudělají a něco se stane, tak naopak. Jasně, že by bylo skvělé být připraven tak akorát a jen když je to potřeba, ale to je naivní. Spíš na tom ale vidím to optimistické, jak rychle dokázaly zareagovat podniky, jednotlivci a často i starostové a úředníci a z vlastních nákladů na vlastní pěst pomoc.

Martin Pánek: Jasně, Dominiku, proto jsem to dával do srovnání s tím jídlem. A podle mě zákaz výroby a nákupů roušek nebo nejasná a protiřečící si komunikace s nemocnicema si zaslouží tvrdý odsouzení.

Josef Tětek: Dělat státní zásoby potravin mi také nepřijde v dnešní době racionální. Co se zdravotnického materiálu týče, přijde mi, že vláda (nejen) ČR v sobě pořád chovala hořkou vzpomínku na prošlé zásoby z pandemie prasečí chřipky. To je bohužel povaha politických systémů – příliš neodměňuje proaktivitu, jako spíše dobře zpracované hašení požárů.

Jakub Skala: Tak to je obecný problém security opatření kdekoliv – když se za ně utratí hodně peněz a problém se neprojeví, peníze vypadají jako vyhozené. Nebo se utratí hodně a problém stejně přijde (a odpovědí bývá – mělo se utratit ještě víc). Proto je zásadní stanovit si nějaké metriky, podle kterých se budou bezpečnostní opatření – krátkodobá i dlouhodobá – vyhodnocovat.

Nejedná se jen o problém vlád, podobně si svoje náklady musí obhajovat i security oddělení ve firmách. Bohužel u státu převáží motivace se spíš nepřipravovat.

Dominik Stroukal: Martine, zkusme se po celou dobu nebavit ani jednou o počtu nakažených. To číslo je úplně k ničemu. Nic neříká, snad s výjimkou Vatikánu, Diamond Princess a možná Islandu.

Martin Pánek: Tim odkazem jsem nemyslel počet nakaženejch, kde souhlasim, že je to Garbage In, Garbage Out, ale počet úmrtí.

Josef Tětek: Itálie počátkem března taky vypadala v pohodě co se smrtí týče. Bohužel ta nemoc má u některých hrozně dlouhý průběh a všechna čísla nám ukazují pár týdnů starou minulost.

Martin Pánek: *bojim*

Marek Numerato: Co si myslím, že dává z hlediska přípravy smysl, je nějaká forma proškolení obyvatelstva, ať už formou školní výuky nebo nějakých televizních pořadů. Tak jako se Japonci připravují na zemětřesení, jsou pandemie přesně takovou situací, na kterou bychom se měli připravovat i my. Nespoléhat se na vládní nařízení, ale předem vědět, že ve chvíli, kdy se mezi námi pohybují stovky a tisíce nakažených, mám se vyvarovat určitých míst, vybavit se třeba rouškou, dbát na posílení imunity. Ale to víme až teď…

Jiří Nohejl: Dle mého názoru neumíme v situaci, kdy se začne rozhodovat takto centrálně, aktivně zapojit decentralizovaná řešení. Propojit reakci státu s efektivním fungováním soukromé sféry. A to se týká situace uvnitř států, ale také i mezi státy samotnými. Variantou je experimentování s alternativními řešeními, ale to je něco, co je vzhledem k politické ekonomii rozhodování politiků velmi málo pravděpodobné. Jak píše Robin Hanson: „V demokracii budou úředníci dělat méně to co je efektivní a více to za co je nebude veřejnost kritizovat v případě, že věci nedopadnou dobře.“ Je třeba si všimnout, že rétorika každého centrálního opatření se nese v duchu, že toto opatření zachrání životy a že vše dobře dopadne, ale nikdy se s tímto prohlášením nepojí ukazatele a metriky, které by popisovali, co je vlastně dobrý výsledek. Poté chybí jakákoli zpětná vazba.

Dominik Stroukal: Určitě, jsou momenty, kde se musí ekonomové okamžitě ozvat. A to nejen zpětně, když vidí nesmyslné zákazy, ale také proaktivně, protože politici budou vždycky po koutku dělat i politiku a je potřeba tomu dát trochu racionálního rámce. Výnosy, náklady. Nabídka, poptávka. A ekonomové už toho řekli hodně a víme toho hodně. Myslíte, že si někdo z naší vlády přečetl, co si myslí nositelé Nobelovy ceny za ekonomii a jejich kolegové? Rád bych alespoň doufal.

Mimochodem, je to rychlé a poučné čtení, sestavené tak, aby ho přečetl i člen vlády: http://www.igmchicago.org/surveys/policy-for-the-covid-19-crisis/

Martin Pánek: Hodně se mi taky líbí, co vypracoval Tyler Cowen. Není to 100% přenositelný do ČR, ale dost z toho ano. https://docs.google.com/document/d/1Sf2ZtjSwANDNP4yATuvwwMMPlTE5DhXccVpEK73av5U/edit

Josef Tětek: Ještě co se přípravy na krizové situace týče: abychom se teď všichni nepřipravovali na další pandemii a nepřišla solární bouře :). Zkrátka počítat bychom měli s tím, že žijeme v tzv. extrémistánu (Nassim Taleb) a měli bychom se zaobírat černými labutěmi, které zkrátka občas přiletí. Odkaz k solární bouři, a co dokáže napáchat: https://en.wikipedia.org/wiki/Solar_storm_of_1859

Stejný efekt jako solární bouře má i detonace atomovky vysoko v atmosféře. EMP zničí veškerou elektroniku, která není tzv. hardened.

Martin Pánek: Díky všem za výborný pointy k zamyšlení. Pomalu bych přešel k druhému tématu: Jaký bude dopad na vládní finance a na inflaci? Lidi se obávají velkých schodků a hyperinflace.

Jiří Nohejl: Hyperinflace určitě nastat může, ale rozhodně nemusí. Vše závisí na tom, jaká opatření budou přijata, a hlavně na tom, jaký bude vzájemný vztah fiskální a monetární politiky. Určitá míra inflace by byla pravděpodobně žádoucí v situaci, kdy jedním z problémům, kterým čelíme bude nabídkový šok. Stejné množství peněz, které se snaží koupit méně zboží a služeb, by za jinak nezměněných okolností mělo vést k inflaci. Inflace je (pokud není vyvolána měnovou expanzí) známkou snížení produktivity.

Marek Numerato: Co se týče inflace, chtěl jsem si koupit křišťálovou kouli, ale v Lidlu už všechny vyprodali 🙁

Dominik Stroukal: Tak já asi koupil tu poslední. 🙂 Nebude!

Marek Numerato: 🙂

Dominik Stroukal: Pokud to nepokazíme a nezblázníme se, tak je to obří protiinflační šok.

Martin Pánek: IMHO v současný chvíli máme určitě deflaci. Benzín je levnej jak cyp a Jim Beam je ve 40% slevě, stejně jako Persil. Takže leckdo se asi začíná obávat deflační spirály, ne?

Dominik Stroukal: Zkusil jsem to shrnout lidsky ve videu na Mall.tv:

Martin Pánek: Shameless self-promo.

Josef Tětek: Ekonomické zákony platí vždy a všude. Hyperinflace zní vždycky jako hrozný strašák, ale zkrátka přichází tam, kde centrální banka začne hrát politickou hru a zahodí ekonomické teorie. Z „money printer go brrr“ mám obavu.

Marek Numerato: Pak přihoď odkaz na akci s Jim Beam, já to nepiju, ale laskavý čtenář to ocení.

Martin Pánek: Pokud se budeme bavit o jednorázový monetizaci dluhu, tak i kdyby byl letos schodek rozpočtu 400 mld. a byl celej monetizovanej Českou národní bankou, pak naroste M2 ani ne o 10 %. https://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/narodni_stat_data/mp.htm

A Jim Beam v akci je tady.

Dominik Stroukal: Stručně řečeno – na straně nabídky je proinflační tlak v nedostatku vstupů, krotí to ale levnější ropa, na straně poptávky jednoznačně neposílí úvěrová činnost a tedy tvorba peněz, spíš naopak, a rychlost oběhu peněz bude klesat. Pokud nezpanikaříme.

Jiří Nohejl: Momentálně rozhodně dominuje poptávkový šok, ale to neznamená, že se to nemůže změnit. Je jisté, že světová ekonomika stále ještě má dostatečný buffer v tom, co může v nejbližších měsících dodat na trh. Ale to nemusí trvat věčně.

A až dojdou v situaci lidí zamčených doma kondomy https://www.bloomberg.com/news/articles/2020-03-28/the-world-could-be-running-out-of-condoms-because-of-pandemic, tak to teprve uvidíme (hyper)inflaci ve snaze koupit poslední balíček. 😉

Ale vážně, myslím, že hrozba inflace v důsledku radikálního snížení celosvětové produktivity je stále reálná.

Martin Pánek: Když do toho započítáme transmisní mechanismus a lagy, nedostaneme se ani k pádivý inflaci. Nebezpečný by samozřejmě bylo, kdyby v tom vláda a ČNB hodlaly pokračovat pořád. Musíme udělat všechno proto, aby se to nestalo.

Jakub Skala: Než jsem se dostal k odpovědi, bylo už skoro všechno řečeno. Lidi se podle mě obávají oprávněně. A to je asi tak všechno, co můžeme s jistotou říct. Vlády budou utržené ze řetězu a často jim ani nic jiného nezbyde, pokud nechtějí zkrachovat nebo rezignovat na svoji roli. Jenže nevíme, co přesně budou dělat. Můžeme akorát tušit, že se budou v rámci covid opatření snažit tlačit svoji obvyklou agendu (včetně kupování voličů), která určitě neznamená omezení výdajů. Hyperinflace podle mě ne.

Josef Tětek: Jinak myslím, že v příštích měsících (letech?) uvidíme zajímavou kombinaci inflace a deflace. Část služeb (kadeřníci, cestovky, letectví, turistika, koncerty, konference…) zažije cenový masakr, spotřební zboží naopak může zažít silnou inflaci. I na Reuters se už objevila zpráva o tom, že globální nadbytek jídla může být v ohrožení. Pokud v rámci zavření hranic a zpřísnění opatření budou kamiony stát dny na hranicích a lidi vykupují vše co se dá sníst a vypít, možná inflaci v potravinách uvidíme vysokou.

Martin Pánek: Tak ještě že máš plnej bejvák konzerv.

Josef Tětek: No v pátek jsem ještě dost přiobjednal, snad přijdou 😀

Jiří Nohejl: Je ale třeba důsledně rozlišovat mezi fiskální a monetární reakcí. Tyto dvě politiky by měly být nezávislé a jednou z obav, co současná situace může přinést je právě propojení fiskální a monetární reakce v jeden balík opatření. Závislost centrálních bank na politice státu historicky často k hyperinflací vedla.

O vztahu mezi fiskální a monetární politikou a o nutnosti udržet mezi nimi jasnou dělící čáru píše velmi dobře George Selgin: „Nakonec, k čemu by bylo dobré mít Ústavu, která dává pouze Kongresu pravomoci spojené s rozpočtovou politikou, a zákon o Federálním Rezervním Systému navržený tak, aby držel Fed mimo podřízené postavení vůči Kongresu, když tyto bezpečnostní prvky by měly být shozeny ze stolu či úplně ignorovány pokaždé, když se nacházíme v situaci, kdy slouží svému účelu?“

Dominik Stroukal: Hlavně započítejme klesající rychlost oběhu peněz! https://fred.stlouisfed.org/series/M2V. Od roku 2007 před krizí spadla ve Spojených státech o třetinu. Tady není jak udělat hyperinflaci, pokud lidi nezpanikaří. To se zaručit nikdy nedá, ale bude to spíš naopak a budeme bojovat s deflací.

Jiří Nohejl: Myslím, Dominiku, že primárně jde o to, že neznáme dobu, po jakou budou současná opatření celosvětově trvat a proto ani nevíme, zda na konci převáží poptávkový či nabídkový šok. Mám dojem, že s nabídkovým šokem neumíme jako společnost pracovat, jelikož si významné nabídkové šoky už nikdo vlastně nepamatuje a právě proto bych se takové situace obával.

Dominik Stroukal: Máš pravdu. Bojí se toho i Bryan Caplan a nedá se nesouhlasit: https://www.econlib.org/i-fear-stagflation-and-general-price-controls-are-coming/

Nicméně nevsadil si na to! 🙂

Martin Pánek: Souhlasíme všichni s tim, že i když jsme proti tomu, aby money printer jel brrrr a proti schodkům, tak současná situace je tzv. life-boat scenario, kde neplatí pravidla pro časy míru a pohody? Souhlasíme, že ČNB a vláda mají právě teď porušit pravidla, aby se nestalo, že vláda nechá zemřít pár lidí jenom proto, že si neměla kde půjčit? (Když to zjednoduším.)

Josef Tětek: Je to life-boat scenario, kterému ale předcházelo to, že kapitán dělal celou cestu díru do trupu. Je sice hezké, že nás teď chce zachránit a úplně bych v tom bránit nechtěl, nicméně do budoucna to chce hodně velké zpytování ohledně toho, zda tento styl správy společnosti opravdu chceme.

Ani toho zatraceného Keynese nikdo neposlouchal, že v dobrých časech se má šetřit a dělat přebytky.

Martin Pánek: Naprostej souhlas. Už dva roky přispívám do Debaty Jana Macháčka (Dominik ještě dýl) a celý ty dva roky tam píšu, že recese přijde, jenom nevíme, kdy. a že vláda je absolutně nepřipravená a má splácet dluh a dělat reformy, dokud to jde. No a recese je tady. (Nejspíš.)

Jiří Nohejl: Určitě souhlas, Martine, ale je důležité zamyslet se nad dvěma věcmi. První je výše zmíněná nezávislost fiskální a monetární politiky a druhá je monetární politika, která podporuje ekonomiku, ale pouze do výše udržení stabilní výše nominálního důchodu. Obava hyperinflace pramení z toho, aby se nerozjel nezastavitelný řetězec pozitivních zpětných vazeb mezi fiskální politikou stimulace ekonomiky a její monetární akomodací ze strany centrálních bank.

Marek Numerato: Už tu byl nějaký náznak, jak se budou vyvíjet ceny služeb nebo naopak potravin. Co třeba realitní trh, ten byl v poslední době hodně sledovaný a spousta lidí volalo po zásahu shora. Myslíte, že pandemií způsobená krize s cenami nemovitostí citelně zamává?

Martin Pánek: IMHO důležitá otázka, ale neznám odpověď. 🙂

Jakub Skala: Jak říká Pepa, zdá se, že vláda nás dostala do mizerné situace, kde se nás snaží přesvědčit, že jen ona nás z ní zase dokáže dostat. More of the same… nevím, jestli tohle je ta správná cesta.

Jiří Nohejl: Realitní trh je určitě zajímavým tématem, zvláště pak otázka do jaké míry jsou ceny nemovitostí dány relativní otevřeností hranic a z toho plynoucí zahraniční poptávky.

Dominik Stroukal: Je to krutý. Vytvořili jsme si (teda my ne, doufám, ale jiní před námi a vedle nás) systém, kde se nedá zachraňovat jinak, než nástrojema, který nám nechali. Spíš než lifeboat mi to připadá jako když tě někdo sváže a pošle nahýho do sněžný bouře. Jasně, bylo by lepší tomu předejít, ale když už to ti před náma udělali, tak nám úplně nezbývá, než se vloupat do první chaty a ukrást tam oblečení a jídlo.

A nám nezbyde nic jinýho než masivní kvantitativní uvolňování (a na státní dluhopisy nebude vůbec stačit, budeme muset nakupovat korporátní dluhopisy) a obří dluh.

Martin Pánek: Kdy konečně ČNB nakoupí Ronalda?

Josef Tětek: U nemovitostního trhu trochu cucám z prstu, protože ho moc nesleduji, ale: krátkodobé turistické pronájmy à la Airbnb zažily masakr. Pronájmy expatům půjdou asi taky dost dolů. Turistické pasti ve stylu bytů na Praze 1 možná zažijí těžké časy. Co se standardního bydlení, nedokážu úplně předpovědět.

Dominik Stroukal: No uvidíme, o kolik teď bez Airbnb klesnou ceny bytů. Zatím spadly samý 1+1 a na Facebooku se lidi smějou, že tam by nikdo bydlet nešel, že je to malý. Překvapení. 🙂 Ale dlouhodobě by to asi mělo moc změnit nabídku, kde by se tolik malých „investičních“ bytů nestavělo. To si dokážu představit. Efekt na cenu ale pořád nulový. Jen se obávám, že by teď mohly kvůli recesi a nižším příjmům a nesplaceným hypotékám spadnout ceny nemovitostí a kdyby to bylo třeba o 10 %, tak to média svedou na Airbnb. Myslím, že Respekt už něco takovýho napsal.

Josef Tětek: Tak ČNB by mohla kolateralizovat třeba naše umělce. Podle některých zpráv se mi zdá, že divadelní herci jsou naše jediný národní bohatství. 😀

Marek Numerato: Ono to nakonec může dopadnout tak, že řada hotelů krachne a prostor pro Airbnb se tím ještě rozšíří. 🙂

Jakub Skala: Pro Airbnb existuje rychlé alternativni vyuziti, pro hotely se hledá hůř. A navzdory tučným létům, které máme za sebou, není snadné splácet úvěry bez hostů.

Martin Pánek: Hotely můžou bejt nemocnice nebo školy. Nebo bordely. Just saying.

Dominik Stroukal: A budou.

V Praze.

Zbytek přežije z domácího turismu, ale v Praze to vybouchne.

Poměr mezi zahraničními a domácími turisty je v Praze samozřejmě největší, a tak to bude bolet nejvíc.

Jakub Skala: Školy nevím. Nemocnice souhlasím, ale ty budou IMHO potřeba jen krátkodobě, zatímco nejrůznější opatření vlády budou dlouhodobý.

Dominik Stroukal: Budou a bojím se, že liberalismus dostal velkou ránu, i když za to nemůže. Ale bude to schytávat. Toho se hodně bojím. Abychom se nemuseli sejít tajně na Špindlu 18 let po vypuknutí krize a založit Špindlerův Mlýn Society.

Martin Pánek: Aby to tu nebylo delší než tejden před vejplatou z krachujícího hotelu, je čas přesunout se k našemu poslednímu tématu: Jaká si můžeme vzít poučení? Co dělat dál, co dělat stejně? Jakou roli hrají a budou hrát technologie?

Fred Roeder píše, že technologie udělaly celou situaci mnohem snesitelnější a že před deseti lety bychom se ubíjeli nudou. Financial Times zase píše, že vlády teď budou mít obrovskou motivaci a dobré výmluvy k masivnímu sledování občanů.

Přesunou se univerzity na e-learning, jak předpovídá Tyler Cowen už desetiletí? Co bychom si jako jednotlivci měli odnést do budoucna? Co by si měly odnést vlády? A co my bychom si měli odnést jako požadavek, co budeme chtít od vlád?

Josef Tětek: Poslouchat lidi jako Nassim Taleb, který se skrytým rizikem, asymetrickými dopady a fragilitou zabývá celou svou kariéru a napsal několik bestsellerů (a tučně vydělal shortováním trhů v minulé finanční krizi). Taleb již 26. ledna napsal paper o potenciálním devastujícím dopadu koronaviru – včetně relativně mírných protiopatření, která se mohla přijmout včas. https://twitter.com/nntaleb/status/1221486205847646208

Marek Numerato: Do budoucna určitě tlačit na rozpočty bez deficitu v době konjunktury, jako to dělá Německo. Teď nás bude hodně mrzet, že si naše vlády nepočínaly jako vzorní hospodáři.

Jakub Skala: Za mě by mělo být poučení především na úrovni každé organizační jednotky – jedinec, rodina, firma, i jednotlivé státní/krajské/městské instituce a tak podobně – absolutně se nespoléhat na centrálně řízenou pomoc či podporu.

Dominik Stroukal: Myslíš, že to lidi takhle budou vnímat? Vláda je přece zachránila.

Jakub Skala: Nemyslím. 🙂 Lidi většinou ne… zvlášť ne po vytuněném PRku za půl roku. Proto je imho důležité to teď dobře dokumentovat. Psát si nějaký mini deník, nebo jen ukládat zprávy či tweety. Pak by z toho mohl být samizdatový bestseller.

Ředitelé nemocnic by si to pamatovat mohli. Ale příští krize bude jiná než ta současná, takže to bude k ničemu.

Josef Tětek: Byl bych velmi rád, kdyby lidé ve větší míře ztratili důvěru ve falešné autority, které nemají tzv. skin in the game (opět Taleb) – když se jim něco povede, shrábnou zisky, když se nepovede, svedou to na ostatní či prostě rezignují a jdou někam do nadnárodního úřadu či spřátelené korporace. V této krizi vidíme, že soukromé firmy suplují roli státu, jsou mnohem flexibilnější – dokáží najednou vyrábět vlastní dezinfekci či zdravotní štíty. A stát jim přinejhorším jen háže klacky pod nohy, přinejlepším ustupuje z cesty.

Marek Numerato: Ty technologie, to je určitě zajímavý téma. Zafungovaly jako tlumič, který dělá situaci snesitelnější. Díky online objednávkám, rozvozům apod. můžeme v klidu sedět doma, neriskovat, že přijdeme do kontaktu s nakaženým v nějakém obchodě. Ale šel bych dál. Teď riskují své zdraví kurýři. Proč nám ještě nedoručují obědy drony? Proč rutinní úkoly (měření teploty, dodávání léků) nedělají v nemocnicích a v domovech důchodců roboti? Zbytečně se tak zvyšuje šance nákazy od zdravotních sester. A takových momentů bychom našli určitě mnohem víc

Jiří Nohejl: Mám stejné obavy jako Dominik. Současná krize ukázala, jak rychle lze uchopit moc a zavést centralizovaná řešení naprosto všude a to často i tam, kde centralizace a „one-size-fits-all“ řešení jednoznačně škodí. Nemyslím si ale, že je to prohraná bitva. Lze stejně tak dobře ukázat, že omezení principů klasického liberalismu krizi prohlubuje.

Martin Pánek: Řekl bych, že se shodujete na tom, že čistej efekt na svobodu jednotlivce bude spíš negativní, je to tak?

James Madison v roce 1794 v dopisu Thomasi Jeffersonovi varoval před “starým trikem, kdy vláda využije každou nouzi jako zdroj pro akumulování svojí síly”.

Jakub Skala: Technologie dokazují, jak moc nám dokážou pomáhat.  Nejen v tom, že jinak bychom umřeli nudou, ale i v tom, co popisuje Marek, kterej mě ošklivě předběhl s odpovědí. A právě proto je podle mě hodně důležitý, aby lék nebyl horší než virus. Aby ekonomika běžela nějak dál, společnost mohla bohatnout, technologie se zlepšovat a až přijde další krize, podobná nebo jiná, abychom to díky lepším technologiím zvládli mnohem snáz.

Martin Pánek: Já se hodně obávám uzavírání hranic. Přes všechny výtky, co mám k EU, její tlak na otevírání hranic je super pozitivní věc. (Ano, dělá to často hloupě a byrokraticky atp. atp., ale je to z čisté pozice jednoznačné plus.) Doufám, že to nepovede k turistickým a imigračním restrikcím. A obchodním! Doufám, ale nevsadil bych si na to. 🙁

Jakub Skala: Jednoznačně.

Jiří Nohejl: Důležité pro svobodu bude nadcházející bitva o to, jak nastalou recesi řešit. Pro podporu ekonomiky stále platí tradiční doporučení ve prospěch růstu (viz zmíněný Tyler Cowen). Klíčovým faktorem pro budoucnost je podle mě umožnění restrukturalizace ekonomiky na základě (nyní potlačených) decentralizovaných procesů. Náklady, které vlády svou reakcí na pandemii způsobily, jsou již utopenými náklady. Snaha udržet ekonomiku takovou, jaká byla před (a hlavně během) bezprecedentními karanténními opatřeními, je cestou k omezení hledání nové rovnováhy. A také cestou k omezení lidské svobody, která již byla potlačena až příliš.

Dominik Stroukal: Jednoznačně.

Nicméně jako optimista věřím, že tahle krize zase přinese spoustu zajímavejch podnikatelskejch inovací, na který si zvyknem a už je neodmažem.

Martin Pánek: Přesto existují tzv. silver linings. V Británii už nemusí mít restaurace extra licenci na take-out. WTF?!!!!! V Americe už můžete pracovat v nemocnici v jinym státě, než kde máte licenci. WTF?!!!!!!!!!!!!!!!!! Sledujeme něco podobného u nás? (My pravděpodobně nemáme tolik stupidních regulací.)

Josef Tětek: Oproti obdobným krizím v 20.stol. máme unikátní nástroje k tomu vše zdokumentovat, jak selhání státu tak explozi soukromé solidarity a vynalézavosti. Přijde mi jako velká škoda a zbytečně prohraná bitva, když někteří libertariáni bagatelizují riziko pandemie a berou opatření (např. karantény měst a zavírání hranic) jen jako politickou uzurpaci. Můžeme uznávat vysoké riziko pandemie a zároveň být libertariáni. Poukazovat na to, že nemusíme zahodit všechny svobody v boji proti nebezpečné infekci. A že některé svobody se těžko vrátí, pokud o ně nebudeme bojovat a nebudeme vědět, proč je vlastně chceme. Ale i naopak – roušky jako boj proti facial recognition systémům doufám zůstanou v západní kultuře.

Dominik Stroukal: Poslední recese přinesla fintech, sdílenou ekonomiku, kryptoměny. Tahle přinese remote economy. Ekonomika z domova? Ekonomika na dálku?

Budeme zírat, co lidi vymyslí.

Martin Pánek: A co Travis Kalanick s těma svejma kuchyněma?

Jakub Skala: Ještě bych rád poznamenal, že mě trochu šokuje s jakou rychlostí a ochotou se opatření zavedly, aniž by se dopředu stanovil nějaký plán na jejich vyhodnocení a ideálně rovnou zrušení. I kdyby se ten plán měl 5x předělávat, tak takovýhle akce na neurčito jsou děsivý.

A zároveň v tom nacházím paralelu s koncem 40. / začátkem 50. let minulého století. Taky svým způsobem neviditelný nepřítel, rázná reakce a poslušný lid. I v tom nám technologie mohou pomoct – zvyšují naši informovanost a tedy šanci proti státní propagandě.

Jiří Nohejl: Nicméně se obávám, že celosvětově dojde trvale k většímu uzavírání hranic a zavedení větších limitům mezinárodního obchodu. Krátkodobě je současná situace pro svobodu špatná, na tom se všichni shodujeme. Masové rozšíření technologií ale může akcelerovat, již tak probíhající svobodu podporující procesy a současně více technologií může kompenzovat tlaky na vytváření nových bariér, regulací a nacionalistických tendencí.

Martin Pánek: Což jenom posiluje náš (určitě můj) point, že veškerá legislativa, obzvlášť krizová by měla mít striktní sunset clause.

Dominik Stroukal: Jako mám kolem sebe lidi, co se bojí války a převratů. Já si říkám, že jsme na to snad už dost bohatý a líný. Ale neříkali si to tehdy lidi taky?

Jakub Skala: Obávám se, že říkali. 🙂

Martin Pánek: Marek asi usnul. 🙁

Jakub Skala: Marek is typing…

Martin Pánek: Neusnul!

Jiří Nohejl: Mám pocit, že někteří lidé se bojí návratu strašlivých historických událostí a jiní se toho nebojí. Nemyslím si, že je to relevantní debata. Moje obava pramení z toho, že to co nám hrozí, bude vypadat zásadně jinak, než to jakým způsobem ovládla totalita 20. století.

Jakub Skala: Určitě. Příští totalita bude jiná…

Marek Numerato: Kromě svobody, jak už tady několik z vás zmínilo, je podle mě částečně ohrožená i liberální demokracie. Připravme se na to, že populisté budou poukazovat na neefektivitu demokratických pravidel, ve smyslu, že jejich prostřednictvím jsme si nedokázali poradit s rostoucím počtem nakažených a mrtvých

Martin Pánek: Naprostej souhlas. 🙁

A k tomu musim říct, že jak jsem absolutně proti tomu, aby EU zasahovala do vnitřních záležitostí členskejch států, tak IMHO Orbána už neni dál možný v EU tolerovat bez povšimnutí.

Dominik Stroukal: Já nechci končit negativně! Je to samozřejmě největší peklo našich životů, ale i tady se dá přece končit pozitivně!

Josef Tětek: Do toho v některých zemích může přijít situace, kdy jim zemře půlka současný vlády.

Martin Pánek: Tos to dal na tu pozitivní vlnu. 😀

Josef Tětek: 😀

Martin Pánek: OK, tak pozitivní vibes nakonec!

Jakub Skala: :))))

Josef Tětek: Je skvělý, že končí kultura meetingování a podávání upocenejch rukou.

Dominik Stroukal: Bro, nikdo mi nikdy nepodával tak moc ruku jako ty!

Marek Numerato: Lidi a firmy zareagovali rychle, šijou roušky, vyrábějí ventilátory, ochranné štíty, dodávají občerstvení lékařům a záchranářům. To je ta pozitivní věc na konec, kterou můžeme zmínit.

Jiří Nohejl: Jisté je, že Liberální institut bude v nadcházejících letech potřeba ještě více, než v posledních desetiletích. V dobách velkých společenských transformací je vždy poptávka po větším porozumění společenským systémům a Liberální institut má v této oblasti ideální pozici. Pozitivní vývoj to bude zvláště, pokud najdeme cesty, jak přizpůsobit prezentaci liberálních myšlenek rychle se měnícímu pokrizovému digitálnímu světu.

Josef Tětek: https://medium.com/incerto/inequality-and-skin-in-the-game-d8f00bc0cb46

Martin Pánek: A ty roušky jsou stylish jak sviň. S tim můžeš vyhrávat Instagram. TikTok nemám, tak nevim. 🙁

Jakub Skala: A free Pornhub Premium. Ačkoliv nevim, co tam může bejt, když je všude porno zadarmo. Asi to budu muset vědecky prozkoumat.

Dominik Stroukal: To je TikTok.

Martin Pánek: Chtěl bych upozornit, že jsem tady jedinej bez manželky. Tj. jedinej s právem chodit na Pornhub, innit?

Jakub Skala: Tak ten výzkum odmakáš za nás ženáče!

Josef Tětek: A Češi jsou sice vtipálkové a jedou styl, že tady se nikdy nic velkýho neděje, ale jakmile jde do tuhýho, tak si poctivě roušku ušijou, babičku nenavštívěj a držej 2m rozestup ve frontě. Snad poprvý v životě jsem hrdej na národ.

Martin Pánek: 🇨🇿🇨🇿🇨🇿🇨🇿🇨🇿🇨🇿

Marek Numerato: Hollywood o tom natočí film. 

Jakub Skala: Plus memes. Za mě fakt top 🙂

Martin Pánek: Konec chatu, vážení. Díky za super pokec.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank. Naším cílem je propagace myšlenek svobody jednotlivce, volného trhu, minimální vlády a míru.

Comments are closed.

All search results