Projev hlavního ekonoma Liberálního institutu Jiřího Nohejla na křtu Socialismu od Ludwiga von Misese. Jiří také přeložil předmluvu F. A. Hayeka, kterou obsahuje české vydání.
Dámy a pánové, vážení hosté.
Nejprve bych rád poděkoval všem těm, kteří se na vydání této knihy podíleli. Možnost zde dnes držet první české vydání Misesova Socialismu je neopakovatelná událost a pro mne osobně úžasný zážitek. Je to dílo, které již v roce 1922 předpovědělo a vysvětlilo ekonomické a společenské procesy, které jsme v této zemi měli možnost až do roku 1989 vnímat na vlastní kůži.
Mises vždy přistupoval k ekonomii v širších souvislostech a vedle technických ekonomických aspektů kladl důraz i na aspekty společenské filosofie. Kniha Socialismus je toho ukázkovým příkladem.
Od pádu komunistického režimu uplynulo již 30 let a za tu dobu je na světě celá nová generace mladých lidí, kteří selhání socialismu nezažili a nemohou si tak empirické ověření Misesových myšlenek pamatovat.
Nemohou si tak pamatovat ani to, že Misesovi teoretičtí odpůrci museli uznat porážku. Paul Samuelson ve své věhlasné učebnici ekonomie přiznal, že Sovětský model selhal. Robert Heilbroner, významný historik ekonomického myšlení, prohlásil, že se samozřejmě ukázalo, že Mises měl pravdu.
Když za mnou přišel Martin Pánek s otázkou, zda bych pro první české vydání Socialismu přeložil Hayekovu předmluvu z roku 1978 byl jsem tomu velmi rád. A to hned ze dvou důvodů. První z nich byl založen na tom, že k Misesovu dílu mám blízko, jelikož mi umožnilo pochopit události, které mě provázeli mým dětstvím. Druhým důvodem pak bylo, že Hayekova předmluva u Misesova díla zdůrazňuje na dlouhou tradici liberálního myšlení, na kterou bychom neměli zapomínat. Hayek byl koneckonců Misesovým nejlepším žákem.
Hayek na začátku předmluvy upozorňuje na něco velmi důležitého. Upozorňuje, jaké myšlenky měla v hlavách před sto lety jeho generace. Chtěli vystavět lepší svět a socialismus sliboval naplnění touhy po světě racionálnějším a spravedlivějším. Hayek byl v té době ve stejném věku jako jsou dnes ti, kteří si nepamatují selhání socialistických modelů.
Při sledování politické debaty po celém světě, vidíme, že různé formy socialismu (a kolektivistického myšlení obecně) jsou ústředními argumenty pravo-levého populismu. Mises ve svém díle varoval před všemi formami socialismu od proletářského až po ten nacionalistický. Čtení Misesova díla je dnes o to důležitější, čím více se setkáváme s myšlenkami, které přinášejí stará řešení, ale argumentují, že nyní je situace jiná a že díky složitosti světa je teď již skutečně nutné zajistit kontrolu nad neřízenými silami kapitalismu, ať již se jedná o migraci, mezinárodní obchod či nerovnoměrné rozložení bohatství.
Hayek píše také o tom, jak on sám byl překvapen, že se s Misesem shodne na větším množství argumentů, než původně předpokládal, když začal knihu opětovně číst. Myšlenky, které se mu jevili jako přehnané v roce 1936 když četl poprvé anglické vydání se nyní se čtyřicetiletým odstupem jeví spíše jako velmi dobré předpovědi. Hayek po slavném Misesově odchodu od diskuse na Mont Pelerin Society, kdy Mises nazval přední představitele klasického liberalismu „bandou socialistů“, Misese hájil s tím, že sice dokáže být nepříjemný, ale nakonec se vždy ukáže, že měl pravdu.
Není překvapivé, že se Hayek s Misesem shodnou. V některých částech knihy, například tam, kde Mises rozlišuje mezi organismem a organizací, je od Hayeka skoro nerozpoznatelný.
Na závěr bych rád parafrázoval poslední větu Hayekovy předmluvy. „Ve skutečnosti mnoho dnešních čtenářů objeví, že Socialismus má více bezprostřední aplikovatelnosti na současné události, než měl, když se poprvé objevil před necelými sto lety.“
—
