Zprávami o jaderné elektrárně v jižních Čechách za bezmála sto miliard už byly popsány stohy papíru, přesto řada věcí stále zůstává stranou pozornosti. Jednou z nich je fakt, že už kvůli samotné existenci Temelína platí spotřebitelé za elektrický proud více, než by museli. Jak je to možné?
Zálohy dle největšího
Temelín se honosí dvěma největšími bloky v české energetické soustavě. Každý z nich má vzhledem k rozsahu a zatížení zdejší sítě nepoměrně velký výkon 981 megawattů. Druhý největší blok v Česku se nachází v elektrárně Mělník III a má výkon „pouze“ 500 megawattů. Protože množství elektřiny dodané do elektroenergetické sítě se v každém okamžiku musí rovnat odebranému množství a zároveň nikdo dopředu neví, kolik proudu se ve skutečnosti spotřebuje, je nutné stále držet záložní zdroje elektřiny. Navíc jiná než předpokládaná může být vedle spotřeby elektřiny také její dodávka. Zdroje mohou vypadnout či dojde k poruchám na elektrickém vedení, což v krajním případě vede až k totálnímu kolapsu rozvodné sítě, který například loni v srpnu zažili obyvatelé východního pobřeží Spojených států. Logicky pak platí, že čím je zdroj elektřiny větší, tím větší problémy jeho výpadek způsobí. Aby k těmto problémům pokud možno nedocházelo, objem části záloh energie se vypočítává právě podle velikosti největšího bloku v soustavě, aby ta byla schopna jeho případný výpadek „ustát“.Jednotlivým druhům záloh se v české terminologii říká podpůrné služby. Kategorií těchto služeb je několik a stanovení velikosti záloh vychází z určitých technických parametrů, dlouhodobých zkušeností provozovatele přenosové soustavy a také z mezinárodních dohod. Ty kategorie, které jsou přímo ovlivněny velikostí největšího zdroje soustavy – v českém případě jedním blokem Temelína -, jsou dvě: rychle startující záloha (taková, která musí být k dispozici do 10 minut po případném výpadku proudu) a dispečerská záloha (musí být k dispozici nejpozději do šesti hodin). Pokud spočítáme minimální rozdíl příslušných záloh za situace, kdy Temelín je součástí zdejší soustavy, a v případě, kdyby nebyl, zjistíme zajímavou věc. Kvůli jihočeské jaderné elektrárně se nepřetržitě po celý rok drží v záloze minimálně 480 megawattů rychle startující zálohy a minimálně 82 megawattů dispečerské zálohy. To dohromady představuje více než polovinu výkonu jednoho temelínského bloku.
Haléř k haléři
A kolik že to vlastně stojí? Podrobný rozpis nákladů na jednotlivé podpůrné služby není zveřejňován, protože jde o citlivé informace, které jsou obchodně zneužitelné. Nicméně opět můžeme odhadnout alespoň minimální náklady, neboť veřejně známé jsou průměrné ceny téměř všech typů podpůrných služeb (výjimku sice tvoří právě rychle startující záloha, ale u ní lze vycházet z indikativních cen v nabídkových řízeních vyhlašovaných provozovatelem zdejší energetické soustavy, společností ČEPS). A minimální náklady proto, že použitím průměrných cen bereme v úvahu pouze nižší požadavky na velikost záložního výkonu, ale ignorujeme pokles průměrných cen jako takových, k němuž by došlo v případě snížení poptávky po záložních zdrojích. Nicméně i v takovém případě dojdeme při průměrných cenách 180 korun za megawatt a hodinu držení rychle startující zálohy, a 420 korun za megawatt a hodinu dispečerské zálohy, k tomu, že minimální náklady na zálohy výhradně kvůli existenci Temelína přesahují jednu miliardu korun ročně. Znamená to zhruba 20 korun za každou megawatthodinu, která se v Česku spotřebuje. Tyto dodatečné náklady zaplatí všichni spotřebitelé jako součást poplatku za takzvané systémové služby, který v současnosti činí 172 korun za megawatthodinu. Pokud bychom například hodinu svítili deseti stowattovými žárovkami, zaplatíme za systémové služby 17,2 haléře, z toho na dodatečné zálohy kvůli Temelínu dva haléře. Takto jednotlivě je to velmi málo, celkově se však dostáváme ke zmíněné miliardě. Ne že bychom v tomto směru byli nějakou výjimkou: podobný systém úhrad systémových služeb existuje všude na světě, jen málokde je však soustava a tím i množství držených záloh tak významně ovlivněna jedním jediným zdrojem, oproti ostatním nepoměrně velikým. Peníze v konečném důsledku inkasují poskytovatelé podpůrných služeb, z nichž největší není nikdo jiný než ČEZ. Shodou okolností je jediným poskytovatelem rychle startující zálohy (tedy dominantní části dodatečných nákladů) a zároveň je většinovým poskytovatelem dispečerské zálohy (tržní podíl ČEZu tu činí okolo 70 %). Náklady na udržování podpůrných služeb mají tendenci neustále růst a to se samozřejmě projevuje vyššími poplatky za tyto služby (jedná se o cenu regulovanou státem), které opět zaplatí zákazníci. Oproti loňskému roku vzrostly o 8 %. Tento růst spolu s růstem poplatků za distribuci a přenos elektřiny v některých případech dokonce dokáže smazat pokles ceny elektřiny jako takové. Hlavní otázka však zní, proč to všechno musí platit spotřebitel, když o zprovoznění temelínské elektrárny nerozhodl a už vůbec nemohl ovlivnit velikost jejích megalomanských bloků.
