Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Potřebujeme, aby cenový systém fungoval svobodně, zejména v době krize

0

Ministerstvo začalo regulovat ceny respirátorů, píše iDnes.cz. „Ministerstvo financí určilo ve středu maximální ceny respirátorů pro konečné spotřebitele na 175 Kč (vyrobené v EU) a 350 Kč (vyrobené mimo EU) bez DPH.“

Stejný postup již dříve navrhly vlády Itálie a Francie. Frederik Roeder, zdravotní ekonom z Consumer Choice Center, toto opatření komentoval na Twitteru slovy: „Itálie a Francie navrhují cenové kontroly pro sanitizéry a obličejové masky. To je naprosto špatný krok! Ztrojnásobení cen vinou vysoké poptávky umožňuje sehnat zboží těm, kteří ho skutečně potřebují, a ne těm, kteří ho pouze chtějí hromadit.“

Laická veřejnost často vidí spory ekonomů o politická témata a nemá obecně dobrý přehled o tom, na čem se ekonomové shodují. Cenová teorie, říkající, že cena zboží (nebo služby) závisí na vztahu a poptávky a nabídky, je základním kamenem mikroekonomie a v důsledku také makroekonomie. Ekonomickou obcí je v základní podobě přijímána nejširším možným konsensem a spory se vedou nikoliv o tuto teorii samotnou, nýbrž o hraničních případech, důsledcích a politických doporučeních.

Prakticky žádný ekonom na světě nepochybuje o tom, že poptávková funkce je klesající (přísně formálně vzato je funkcí nerostoucí), a že tedy poptávané množství klesá s růstem ceny. A naopak, prakticky žádný ekonom na světě nepochybuje o tom, že nabídková funkce běžně poskytovaných statků je rostoucí (formálně neklesající), a že tedy nabízené množství s růstem ceny roste. (Existují výjimky, ale ty nejsou pro naši dnešní diskusi relevantní.)

Převedeno do srozumitelnějšího jazyka: Když bude houska na krámě stát 10 Kč, budu poptávat méně housek, než když bude stát 1 Kč. A naopak pekař jich začne péct, tj. nabízet více.

Graf běžné poptávky a běžné nabídky:

Běžnou, každodenní praxí je, že se poptávka nebo nabídka – příp. obě zároveň – některým směrem posune. V našem příkladu s houskami se může stát např. to, že zdraží rohlíky. Rohlíky jsou ekonomickým žargonem substitut housek, tj. lidé si vybírají mezi houskami a rohlíky. Když rohlíky zdraží, začnou poptávat více housek.

Tato změna reálií na trhu s houskami se projeví následujícím pohybem poptávky:

Poptávka se posunula nahoru a na novém průsečíku s nabídkou tak vytvořila nový rovnovážný stav na trhu, kde se poptává více housek (logicky, když zdražily rohlíky), ale tyto housky jsou dražší, než byly před zdražením rohlíků.

Toto je opět zcela standardní mikroekonomická záležitost, kterou se učí studenti v prvních hodinách ekonomie – a v další svojí ekonomické kariéře s touto prazákladní ekonomickou znalostí dále pracují ve složitějších modelech. Díky velkým datům dnes umíme tyto křivky a posuny zkonstruovat na reálných datech, nemusíme se tedy opírat o hypotézy, jakkoliv robustní.

Jak to souvisí s respirátory?

Vinou zvýšené poptávky po respirátorech v důsledku šíření koronaviru zákonitě musí stoupat jejich cena. Nabídka respirátorů totiž není neomezená. Pokud by byla, tak jako nabídka vzduchu nebo slunečního svitu, tak bez ohledu na to, kolik lidí poptává vzduch nebo sluneční svit, zůstává cena těchto dvou komodit totožná – nulová.

Ale protože vyrobit respirátor něco stojí a protože na jeho výrobu je nutné použít vzácné zdroje (materiály, čas a lidskou práci), nutně soutěží o tyto vzácné zdroje s jinými statky. Jak se zbytnými (např. s volnočasovou zábavou), tak s kritickými (např. s výrobou dalšího vybavení nemocnic).

Zvýšená cena pak signalizuje výrobcům respirátorů, že teď právě je čas, kdy poptávka po respirátorech narostla, což znamená, že si mj. mají prodloužit pracovní dny, nemají pouštět zaměstnance na dovolené, mají upřednostnit výrobu respirátorů před výrobou např. prostěradel, mají dokoupit další výrobní stroje, objednat více zásobovacích kapacit atd. Toto všechno něco stojí, a aby si to mohl výrobce respirátorů dovolit zaplatit, potřebuje nutně zvýšenou cenu svého zboží.

Na druhé straně signalizuje vyšší cena zákazníkům, že nemají nákupem tohoto zboží plýtvat a mají se poohlídnout po substitutech. Pro někoho může tímto substitutem být raději zůstat na home office a nejít bez respirátoru do práce. Pro jiného může substitutem být pohledat již dříve koupený respirátor v šuplíku a neutrácet marnotratně za nový pouze z lenosti.

Nová, vyšší cena tak automaticky alokuje vzácné zboží tam, kde je nutně potřebné, kde tedy neexistuje substitut (jako u zdravotního personálu), a zároveň alokuje vzácné zdroje na výrobu tohoto zboží tam, kde jsou zapotřebí.

Je tedy životně důležité, aby se cenám nechalo volné pole působnosti. Cenový systém alokuje vzácné zdroje daleko lépe než vláda.

To však v žádném případě neznamená, že vláda může jenom nečinně přihlížet. Vláda pořád může a měla by intervenovat, avšak jiným způsobem. Měla by finančně podpořit zdravotní střediska (ať už veřejná nebo soukromá), aby si respirátory za nové ceny mohla dovolit. Totéž platí pro jednotlivé občany, kteří nutně respirátory potřebují, jakkoliv to může být administrativně náročnější než cenový strop.

Zvýšené dávky totiž nedeformují informace, které ceny poskytují nám ostatním, kteří respirátory nutně nepotřebujeme a umíme si za ně najít substituty. Cenový strop však způsobuje následující situaci:

Nabízené množství je najednou mnohem menší než poptávané množství! Zákazníci nejsou nuceni přemýšlet o alternativách a výrobci nejsou motivováni investovat více do výroby a více vyrábět (nevyplatilo by se jim to).

To má za důsledek nedostatek zboží na trhu, který okamžitě začne vyplňovat černý trh. Pokud se vám nelíbí vysoké ceny na legitimních trzích, podívejte se na ceny na černém trhu. A na způsoby, jakými se na černém trhu vymáhají smlouvy. Kde není přístup k obchodní inspekci, policii a soudnímu systému, nastupuje agresivita a vyhrožování. Příkladů, kde se v důsledku nedostatku zboží na trhu rozvinul krátkodobě nebo dlouhodobě nevábný černý trh, jsou spousty.

Neriskujme, že se v krizové době rozvine černý trh i zde. Ekonomická věda nám dává nástroje, jak situaci dobře zvládnout.

Sdílej

O Autorovi

mm

Martin Pánek je ředitelem Liberálního institutu a bývalým šéfredaktorem Laissez Faire. V minulosti pracoval jako poradce v Evropském parlamentu a je autorem knih Kompletní slepice a Částečná kráva.

Comments are closed.

All search results