V minulém týdnu proběhla v denním tisku a v dalších sdělovacích prostředcích slovní přestřelka mezi premiérem a řadou ekonomů a politiků o tom, zda-li je v ČR nutné provést zásadní reformu důchodového systému. Premiér se bránil tím, že jeho slova byla vytržena z kontextu a nebyla správně pochopena, když byl citován tiskovou agenturou, že důchodová reforma není nezbytná. Je paradoxní, že s takovým tvrzením přijde několik dnů poté, co nám Evropská komise doporučuje co nejdříve provést reformu důchodového systému a pár dnů poté, co expertní komise složená spíše z apolitických ekonomů doporučuje totéž a upozorňuje na vážné problémy, které stávající důchodový systém může mít v dlouhodobém časovém horizontu.
Pan premiér sem tam prohodí, že současný penzijní systém se nezhroutí. Má pravdu? Pokud by pokračoval demografický vývoj tak jak se vyvíjel v posledních 15 letech, tzn. existuje relativně nízká porodnost (letošní a loňské zlepšení ještě neukazuje změnu trendu) a stárnoucí populace, bude mít stavající systém velké problémy. Ty lze řešit částečně zvyšováním odvodů, které jsou již nyní na jedné z nejvyšší úrovni zemí EU a po nedávném zvýšení o 2 % dosahují 28 % mzdy. Další dílčí vylepšení znamená prodlužování doby odchodu do důchodu. Každý pochopí, že zvláště u některých profesí nelze odchod do důchodu prodlužovat do nekonečna.
Premiér při svém tvrzení, že je systém zhruba na 20 let stabilizován, ovšem nebral v úvahu důležitou věc. Za stabilizaci nelze považovat situaci, kdy budou klesat podíly důchodů na průměrných mzdách. Možná to myslel tak, že penzijní systém se sice nezhroutí, ale zhroutí se jednotliví důchodci až zjistí, jak vysokou, respektive nízkou, budou brát penzi. Ta jim na konci Paroubkova stabilizačního období může postačovat pouze na základní potřeby, tj. na zaplacení nájemného, služeb spojených s bydlením, ale už se jim nebude dostávat peněz na další potřeby. Pro některé skupiny důchodců to platí již dnes. Ti chytřejší, kteří mají možnost, se už nespoléhají na průběžný státní penzijní systém, ale začínají si sami spořit na stáří. Nezbytnost provedení reformy důchodového systému si tak uvědomuje většina ekonomů a zůstává snad jen předseda vlády a možná pár ministrů, kteří si myslí, že lze s tímto systémem pokračovat.
Jaká by penzijní reforma měla být? Měla by být hlavně jednoduchá a srozumitelná pro občany, aby si mohli kdykoliv spočítat, jak vysokou budou mít penzi. A to i z toho důvodu, aby mohli sami rozhodnout v kolika letech budou do důchodu odcházet. Jsou profese, kdy člověk může pracovat plnohodnotně i v 70 či více letech, jsou ovšem i takové profese, kdy celoživotní práce zdravotně a psychicky člověka tak zdevastuje, že by potřeboval odejít do důchodu dříve než třeba v 60 letech. Vstup mezi penzisty by tak měl být dán na dobrovolném rozhodnutí té osoby, které se týká.
Po přechodnou dobu např. 50 – 60 let by měl systém pracovat na 3 základních pilířích – na průběžném, povinném fondovém spoření a dobrovolném fondovém spoření. Část odvodů by tak mohla být použita právě pro povinné spoření. Tyto prostředky by se postupně zhodnocovaly, takže by dnešním třicátníkům přinesly vyšší užití než pokud by byl zachován pouze průběžný systém a dobrovolný fondový systém. Reforma penzijního systému by měla zahrnovat i reformu invalidních a pozůstalostních penzí. Zároveň by měla zredukovat různé výsluhy pro některé skupiny profesí. Implementace důchodové reformy bude trvat nejméně 20 – 25 let. Z toho důvodu je zapotřebí, aby se začalo co nejdříve. Není možné nadále, byť nepopulární opatření, odkládat.
