fbpx
Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Recenze: Ekonomix – Jak funguje (a nefunguje) ekonomika

0

Lenka: Ekonomie formou komiksu. To je skvělé, ne? Musela jsem si to koupit.

Marek: Taky mi to přišlo jako výborný nápad. Hned jak jsem to viděl v regálu v knihkupectví. Moc podobných věcí nevychází. Víš o něčem?

L: Irwin Schiff kdysi vydal komiks o ekonomických principech pro laiky (How an Economy Grows and Why It Doesn’t, na internetu anglicky i česky http://komix.kx.cz/how-an-economy-grows.cz.pdf).

M: No vida, přece jenom existuje i komiks pohledem „rakušáka“. Michael Goodwin je spíše pravým opakem. Ale k tomu se ještě dostaneme. Co od českých autorů, vyšlo něco takového?

L: Komiks je celkem oblíbenou formou zkratky v novinách, ale ekonomové si na něj zatím netroufají.

M: To je škoda. Ekonomix dokazuje, že výklad ekonomických dějin a principů můžeme svěřit komiksovým postavičkám. Jasně, akademičtí ekonomové a hnidopiši budou určitě brblat, že je to příliš zjednodušené. Já jsem ale rád, že ta knížka vyšla i u nás.

L: To skoro vypadá, že Goodwinovi nemáš co vytknout. Jako bys podlehl tomu americkému stylu prezentace. Už přebal hlásá, že Ekonomix by si měl přečíst každý, je skvělý, převratný, předmluva naznačuje, že by dílo mohlo být klidně odměněno Nobelovou cenou za ekonomii. To ti projde v Americe, ne u skeptických Čechů.

M: Jenom to tak vypadá. Věcí, které mi dost vadily, se našla celá řada.

L: Zkusím hádat. Asi ti vadila ta vyhraněná levicovost?

M: Je mi jasné, že ani taková věc jako komiks se nedá napsat, aniž by do ní člověk nepromítl svůj názor. To, že se ty autorovy názory v některých bodech na míle vzdalují těm mým, není nic, s čím bych se nedokázal smířit. Vadí mi ale, že uplatňuje na jednotlivé aktéry komiksu odlišný metr a zaujímá k nim selektivní přístup. K tomu se ještě vrátím. Nicméně nebylo to tak po celou dobu, zhruba do první třetiny byla kniha snesitelnější. Schválně, jestli si tipneš, který moment byl zlomový?

L: Příliš jednoduchá otázka. Určitě to bylo ve chvíli, kdy se zabývá vývojem po druhé světové válce, na scénu přichází Marshallův plán a Keynes.

M: Přesně tak. Do té chvíle jsem bral Goodwina jako chlápka, který přelouskal díla velkých ekonomů a přeložil je do řeči běžného člověka…

L: …a hezky prošel zlomové momenty v ekonomických dějinách od pozdního novověku.

M: Ano, jenže u Keynese to začalo drhnout. Goodwin začíná zcela nekriticky mluvit o rozumné politice, a to v případě, kdy politici navyšují výdaje.

L: Ano, krásně mu to na sebe navazovalo. Vládní výdaje a okamžité nastartování ekonomiky.

M: A když se objevily problémy, ani ho nenapadlo, že by je mohl způsobit fakt, že si vláda příliš dopřávala a bylo otázkou času, kdy nezodpovědná politika přinese neblahé výsledky.

L: To ne, podle Goodwina způsobil většinu problémů nedostatek regulací, hamižnost korporací a neviditelná ruka trhu.

M: Nebo zbrojení, s čímž souhlasím. Asi jediný výdaj, u kterého si autor všímá, že je s ním něco v nepořádku.

L: Mluvil jsi o tom, že Goodwin měří dvojím metrem. Co přesně tím máš na mysli?

M: Čím blíže k současnosti, tím víc jsem měl pocit, že nám autor podsouvá, že jakékoliv ekonomické úspěchy jsou zásluhou demokratů. Zatímco republikáni jsou těmi, kdo všechno zbabrali.

L: Asi narážíš hlavně na Reagana.

M: Ano, na něm nenechal nit suchou. Připouštím, že Reagan byl kontroverzní postavou. Je pro mě dost těžké jeho kariéru hodnotit, každopádně u něj vidím rozpor mezi rétorikou a tím, co ve skutečnosti dělal. Nicméně to, jak ho vylíčil Goodwin, považuju za laciné a ubohé. Jestli má Ekonomix největšího záporáka, pak je jím Reagan. I největší masové vrahy přitom autor dokázal aspoň v něčem pochválit.

L: Nepřišlo mi, že by Stalina nebo Hitlera nějak chválil.

M: Nezapomínej na kapitolu s Maem, který po sobě zanechal Čínu s vysokou gramotností a obdivuhodnou genderovou rovností. Nebo na Sovětský svaz, kde shora řízená společnost zvládala velké projekty – vyslala člověka do vesmíru. Tak nějak to tam píše. Ale ať tě také pustím ke slovu. Co tvé výhrady?

L: Ještě doplním, že např. centrální plánování v Sovětském svazu odsoudil. Jako Evropance mi to přišlo dost amerikocentrické, i když si během válek autor odskočil do Evropy a něco vysvětlil i z dějin starého kontinentu. Zas jsem se dozvěděla víc o Americe.

M: No jo, holt je to kniha od amerického autora. To se odrazilo nejen na stylu, ale i v tom, že se zaměřil převážně na Spojené státy. To se dá částečně ospravedlnit. Přece jenom Amerika byla po dlouhá léta tahounem globální ekonomiky. Ale je fakt, že kdyby trochu Ameriky ubylo, zbylo by místo třeba na Thatcherovou nebo evropskou integraci.

L: Takový pohled zvenčí, od Američana, na evropskou integraci by mohl být zajímavý, když například Japonsko dostalo prostor. Otázka je, jestli by opět nebyl jednostranný, třeba jako u Reagana.

M: To je celkem možné. Když si totiž ke konci 20. století autor opět odskočil do Evropy, nezapomněl se otřít o americké neoliberální (není to termín, který bych sám od sebe volil, ale pro jednoduchost na něj tentokrát přistoupím) ekonomy. Jejich rady údajně vedly k oligarchizaci postkomunistických zemí.

L: On si totiž Goodwin vybral jen ty země, kde ta oligarchizace nastala.

M: Ano, a na Československo či Polsko, kde minimálně první fáze transformace přinesla velmi příznivé výsledky, zapomněl.

L: Nemáš pocit, že už příliš kritizujeme? Přece jenom má Ekonomix i světlá místa.

M: No dobrá. Kde jsi je viděla ty?

L: Dotkl se i témat, která ekonomové neprávem často opomíjejí.

M: Ano, třeba problém médií.

L: Přesně. Goodwin zmínil podstatný trend minulého století. Zmizela názorová rozmanitost novinových deníků. Nahradily je plátky, jejichž posláním je spíše hájit zájmy korporací. Televize zase odnaučila lidi společné diskusi o veřejných problémech a přilepila je k obrazovkám, před kterou leda každý izolovaně nadává.

M: Pak se ale objevil internet a lidi se zase začali více organizovat. Sociální sítě dokázaly v nejednom případě vyhnat lidi do ulic a setkávat se s tím nejspíš budeme čím dál častěji.

L: Goodwin taky hezky vysvětlil, jaký význam mají pro hospodářství vědecké objevy.

M: Ano, třeba Wattův parostroj proměnil průmysl od základů. Zelená revoluce odstartovaná Normanem Borlaugem zase pomohla zvýšit produkci potravin a zlepšit podmínky rozvojového světa.

L: Taky se mi líbilo, že citoval zdroje. Projevy prezidentů, Smithe, Marxe, ekonomy, ne učebnice, navíc citoval i třeba E. F. Schumachera (Small Is Beautiful), řešil
OPEC, meze růstu, na druhou stranu plno směrů jako behaviorální ekonomii odbyl tím, že neměly efekt a tak dvacátému století dominuje hlavně Keynes a Friedman, což ale není úplně špatně.

M: Já jsem ocenil hlavně přehlednost. Autentické citace pěkně v uvozovkách, když se vracel k tématu, které již zmiňoval dříve, odkázal na příslušnou stránku, aby si čtenář mohl kontext připomenout.

L: Orientaci navíc usnadňuje i slušně propracovaný rejstřík, doporučené knížky k přečtení a hesla na konci knihy. Taky bych pochválila moderní jazyk, třeba „kecy“ ústy Marxe jsou cool.

M: Srozumitelnost bych vyzdvihl jako hlavní přednost knížky. Momentů, kdy mi bylo něco nejasného, bylo minimum. Ale objevovaly se. Ne vždy se dá ekonomický problém vysvětlit komiksovou bublinou.

L: A co po výtvarné stránce? Jak se ti líbily ilustrace Dana Burra?

M: Zvládl to vtipně. Všechny postavy se mu dost povedly. Místy pošetilí, do teorií zahledění ekonomové, otrhaní dělníci i střední třída v dobách krize, podoba významných historických postav s originálem, to vše se mu povedlo.

L: A všiml sis těch zamračených budov, které se často připletly do děje?

M: Jasně, zlé korporace. Těm vystavili autoři dost negativní vysvědčení. Nicméně, za to zdůraznění bratříčkování korporací se státem a s politiky mají u mě bod.

L: Bylo něco, co tě na ilustracích naštvalo?

M: Ano, když se rozebíralo, že politici nachystali korporacím či lidem s vyššími příjmy daňové úlevy, bylo to zobrazeno tak, že stát dává korporacím a boháčům peníze. To je buď vrchol demagogie nebo nepochopení toho, od koho ke komu tečou peníze při výběru daní. Možná to vypadá vtipně, když Strýček Sam rozhazuje peníze ve prospěch bohatých, ale v případě snížení daní je to zkreslení reality. Pak jsem tam narazil ještě na pár drobností.

L: Třeba?

M: Když je na jednom obrázku tehdejší západní a východní Berlín, zdá se mi, že je televizní věž chybně namalována do západní části.

L: Často se zjevovala i postavička Michaela Goodwina. To když nám chtěl něco vysvětlit, shrnout nebo přidat svůj názor.

M: Někdy byly jeho vsuvky užitečné a pomáhaly mi zachovat si přehled. Jindy spíš rušil a až příliš násilně tlačil své názory.

L: Což alespoň v závěrečné části knihy otevřeně přiznal a úplně na konci se dokonce rozhodl vystoupit s vlastním návrhem řešení současných a možných budoucích ekonomických problémů.

M: Ano, překvapení se ale nekonalo. Ta doporučení byla v souladu s tím, na čí stranu se autor celou dobu přikláněl.

L: Byl tedy alespoň konzistentní.

M: To sice ano, ale doporučení keynesiánských výdajových programů nebo progresivních firemních daní z výnosů, to není nic jiného než dláždění cesty do otroctví.

L: Goodwin také na závěr říká, že máme být opatrní, když slýcháme, že naše problémy vyřeší genová modifikace, nanotechnologie odpoví na vše nebo že geoinženýrství pomůže řídit klima. Co si o tom myslíš?

M: Ani já nemám rád hurá řešení. Opatrnost určitě na místě je, ale nevidím ani důvod, proč nanotechnologie nebo genové modifikace zcela zavrhovat.

L: Máš pravdu, sám autor přece v závěru píše, že se nemáme přít o to, co by mohlo fungovat, ale že bychom měli zkoušet a sledovat, co funguje.

M: Určitě jsem pro. Pokud to zvládneme bez dotací a sociálních inženýrů, kteří rozhodnou, co se zkoušet bude a co ne, bude to úplně nejlepší.

L: Tak co, doporučíme tu knížku?

M: Já bych ji doporučil. Rozhodně ne ale s tím, že by to měla být jediná knížka, kterou by si měl člověk o ekonomii přečíst. Naopak, měl by to být spíš odrazový můstek k četbě dalších ekonomických děl nebo k podrobnějšímu studiu historických souvislostí.

L: Já se k doporučení přidám, přestože má kniha několik much. Ostatně předem jsme před nimi varovali. Jen musí mít čtenáři na paměti, že Goodwinova interpretace toho, co se ve světové ekonomice odehrálo a odehrává, je jen jednou z mnoha, nebála bych se říct pohledem nové levice, ale ono je přínosné nezůstávat jen ve své bublině.

Michael Goodwin, Dan E. Burr: Ekonomix. Jak funguje (a nefunguje ekonomika). Nakladatelství Paseka 2014.

Lenka Moutelíková je libertariánská aktivistka. Marek Numerato je šéfredaktorem webzinu HumanAction.cz.

Sdílej

O Autorovi

Marek Numerato vystudoval politologii na FSV UK a je stálým spolupracovníkem Liberálního institutu. Věnuje se vzdělávání a sportu.

Comments are closed.