Minulý týden byl ve sněmovně schválen vládní návrh reformy veřejných financí. Návrh sice musí ještě schválit senát a podepsat prezident, ale zdá se, že mu nestojí už nic v cestě. Proto je vhodná doba podívat se na reformy z pohledu liberála. Liberálové kritizují zejména velikost státního rozpočtu (na rozdíl od převládající kritiky velikosti schodku státního rozpočtu). Požadují nižší příjmy i výdaje. Jak víme, odčerpávají státní finance nemalé zdroje soukromému sektoru, a tím mění časové preference a strukturu výroby, která tak méně dokáže uspokojit přání spotřebitelů.
Podíváme-li se na sněmovnou schválený návrh reforem, zjistíme že se toho mnoho nezměnilo. V navrhovaném balíčku sice najdeme jak opatření, které snižují daně (pokles daně z příjmu právnických osob, osvobození 2. skupiny poplatníků od dědické daně atd. – více zde), tak i opatření která je naopak zvyšují (nově zavedené ekologické daně, růst snížené sazby daně z přidané hodnoty, zvýšení spotřební daně na cigarety atd.). Kapitolou samou pro sebe je pak změna daně z příjmu fyzických osob. Ta má sice klesnout od ledna na 15% (od ledna 2009 pak možná i na 12,5%), ale zároveň se zvyšuje základ pro výpočet této daně (tzv. superhrubá mzda) a budou se snižovat slevy na tuto daň (na poplatníka, na dítě atd.). Výsledkem bude sice pokles této daně, ale v mnoha případech nepatrný (např. u platu 20 000 Kč hrubého je pokles dle výpočtů Hospodářských novin jen 38 Kč, nejvíce si polepší lidé s vyššími příjmy). Zdá se, že vlk se nažere a koza zůstane celá. (Za pozornost stojí, že tato daň se tedy bude platit i z odvodů na sociální a zdravotní pojištění – tj. budou se de facto zdaňovat daně!)
Zpravidla se předpokládá se, že správná reforma by měla začít především snižováním výdajů. Tak je tomu i v reformním návrhu. Dočteme se například, že bude sníženo porodné, omezeno pohřebné, na přídavek na dítě dosáhnou jen rodiny s nižšími příjmy atd. – více zde). Nicméně bystrý pozorovatel zjistí, že tyto výdaje tvoří ve výdajích státního rozpočtu poměrně malou část. Drtivá většina výdajů zůstane zachována. To je také důvod, proč se vláda vedle snižování daní uchyluje i k jejich zvyšování. Navíc je nutné si uvědomit, že zavedení reforem bude něco stát. Také některá nová opatření mohou ve skutečnosti zvýšit výdaje státu (např. pokud bude nutné ověřovat příjmy rodin pro udělení dětských přídavků, zjišťovat kdo má nárok na pohřebné atd. – na to jsou přece potřeba další úředníci). Jednou z mála výraznějších změn je, že nezaměstnaný po roce bez práce nebude pobírat životní minimum, ale pouze existenční minimum (tj. 2020 Kč místo současných 3180 Kč, navíc peníze nedostane na ruku). Lze tedy očekávat jistý pokles nezaměstnanosti.
Celkově lze návrh reforem popsat následujícím způsobem: trochu se bude šetřit a daňové břemeno se částečně přerozdělí, tak aby se vyhovělo zájmovým skupinám stojícím za touto vládou.
Schválené reformy pak mají ještě jednu podstatnou vadu. Ekonomové se shodují, že trvá určitou dobu než se projeví pozitivní dopady reforem (obnovení časových preferencí a náprava struktury výroby). Zároveň vědí, že negativní dopady (vyvolané právě obnovením časových preferencí a nápravou struktury výroby) se dostavují dříve. Chytří reformátoři (jako např. novozélandský R.Douglas) to vědí, a proto přicházejí se závažnými reformami hned na začátku volebního období, zatímco k jeho konci už sklízejí zisky. Naše vláda se rozhodla jít cestou opačnou. Z volebního období jí zbývají už jen necelé 3 roky a důležité reformy (např. důchodová reforma) jsou odsouvány na později.
