Antimonopolní úřad uhájil konkurenci v elektroenergetice
Minulou středu Úřad pro ochranu hospodářské soutěže oznámil, že povoluje plán z éry ministra Grégra na spojení ČEZ s regionálními distributory. Má ovšem tři podmínky, které zatím nezveřejní. Neuvěřitelně emocionální a doslova navztekaná tisková zpráva, kterou vzápětí vydal ČEZ, dávala tušit, že podmínky jsou pro firmu tvrdé a nepříjemné. To se potvrdilo už ve středu odpoledne, kdy unikly na veřejnost: ČEZ přijde o vliv na přenosovou soustavu a na čtyři z osmi distributorů. Antimonopolní úřad tak zabránil tomu, čeho chtěl ČEZ celým spojením dosáhnout – tj. vymazat byť i jen potenciální konkurenci na českém trhu.
Plyn ano, ČEZ ne
Tři podmínky, které ČEZ tak rozzlobily, musejí být naplněny do roka. Firma musí prodat podíly ve třech distributorech, v nichž jí celá fúze zaručovala jen menšinový podíl (Pražská, Jihočeská a Jihomoravská energetika). Dále prodá státu svých 34 % ve firmě ČEPS, která spravuje přenosovou soustavu. Nejtvrdší podmínka pak zní, že se musí zbavit i jednoho z pěti distributorů, v nichž získává většinový podíl. Tím bude ČEZ zbaven vlivu na zhruba polovinu trhu (a tato polovina bude tím pádem definitivně privatizována). Navíc se při odprodeji ukáže, jaká je tržní cena akcií, jež mu Zemanova vláda lacino přiklepla. Proti rozhodnutí smí ČEZ podat do 15 dnů rozklad k šéfovi antimonopolního úřadu, těžko však očekávat jiný výsledek než potvrzující.ČEZ si stěžuje, že verdikt je v diametrálním rozporu s půl roku starým rozhodnutím o fúzi Transgasu s distributory plynu, kterou úřad schválil s mnohem mírnějšími podmínkami. Odhlédneme-li od tónu tiskové zprávy (její autor zřejmě rozčilením zlámal nejednu tužku), je to trefná námitka. Jak si rozpor vysvětlit?Na prvním místě je třeba uvést důvod, jejž antimonopolní úřad bezpochyby bude popírat: politická situace se za poslední půlrok výrazně změnila. Zmizel hlavní zastánce vzniku SuperČEZ – bývalý ministr průmyslu Miroslav Grégr. (Jeho neformální vliv je umenšen i tím, že jeho megalomanské plány postupně jeden po druhém zkrachovaly, ať už šlo o nákup stíhaček či o privatizaci ČEZ a Unipetrolu.) Z úzkého poradního sboru koaličních ekonomů, přezdívaného někdy G6, prosazuje celý plán už jen Grégrův nástupce Jiří Rusnok. Proti plánu se naopak postavily i některé instituce Evropské unie. Dále je třeba připomenout, že antimonopolní úřad už loni na podzim před tehdy připravovanou privatizací energetiky jako celku avizoval v předběžném vyjádření, že spojení ČEZ, distributorů a ČEPS v zamýšlené podobě neschválí – už jen proto si musel nyní zachovat tvář.
Celkem rozumné
Z pohledu antimonopolního úřadu existuje navíc mezi elektřinou a zemním plynem rozdíl. Plyn lze při vytápění nahradit, například tuhými palivy, jinými plyny (třeba propan-butanem), biomasou nebo třeba právě elektřinou. Při posuzování dominantního postavení proto úřad vychází z toho, že plynárenská firma může mít účinnou konkurenci třeba právě v dodavatelích elektřiny. Naproti tomu elektřinu v plném rozsahu nahradit neumíme, počítače na plyn nefungují.Pro liberálního ekonoma jsou podobné argumenty těžko akceptovatelné, ale je nutné vzít v úvahu ještě jednu skutečnost. Antimonopolní úřady zpravidla rozhodují o fúzích, které jsou výsledkem tržní činnosti a probíhají za tržní ceny. V tomto případě tomu tak nebylo – spojovaly se subjekty ovládané státem, a to za cenu odlišnou od tržní. Má-li mít antimonopolní úřad nějakou úlohu, pak právě tuto – kontrolovat zásahy vlády do ekonomiky. Je dobře, že v možná nejdůležitějším rozhodnutí, před kterým kdy tuzemský úřad stál, rozhodl celkem rozumně, byť asi nejlepším rozhodnutím by bylo zrušit transakci úplně.
Ještě není konec
ČEZ si nakonec příliš stěžovat nemusí. Získal čtyři distributory a může si vybrat, který bude tím pátým, jehož se zbaví, a částečně tak ovlivní budoucí podobu trhu. ČEZ sice nezískal vše, ale získal toho dost. (Jeho nynější tvrzení, že podmínky fúze znehodnotí majetek státu, je směšné – sama Zemanova vláda jej navrženou fúzí znehodnotila. Při prodeji distribučních společností se ukáže, o kolik přijde státní rozpočet tím, že místo něj prodává distributory ČEZ. Ten je totiž z jedné třetiny vlastněn soukromými investory, takže výnosy z prodeje půjdou do státní kasy jenom zčásti.)Jak tedy celý verdikt hodnotit? V pomyslném utkání mezi ČEZ a ostatními subjekty na elektroenergetickém trhu je to remíza. Ale asi taková, jako kdyby ČEZ vedl pět minut před koncem utkání 4:0 a zápas skončil 4:4. Právě proto šéfové ČEZ celý verdikt emocionálně nezvládli – příliš dlouho si byli jisti vítězstvím a nečekali žádné problémy. Přitom je třeba připomenout, že zápas ještě nekončí, ale pokračuje v prodloužení. Antimonopolní úřad dál posuzuje, zda nízká cena, za niž ČEZ od státu jeho podíly kupuje, není skrytou veřejnou podporou. Kdy úřad rozhodne, není známo.
