fbpx
Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Svépomocné spolky I – vzestup

0

Dnes se zdá téměř neuvěřitelné, že dříve neexistovalo nic takového, jako státem nařízené povinné sociální a zdravotní pojištění. Dnešní člověk považuje tato pojištění již za běžnou součást svého života. Dříve tomu tak, ale nebývalo. Přestože se nepoužívalo donucení k tomu, aby se lidé pojistili, tak se lidé v hojné míře sami dobrovolně pojišťovali pro případy horších časů. Podívejme se na historii těchto pojištění blíže. Konkrétně na historii tzv. svépomocných spolků, a to především ve Velké Británii. V době kdy se stále více mluví ve vyspělém světě o reformách státem zajišťovaného sociálního (tj. i důchodového) a zdravotního pojištění, to může být užitečné. V prvním díle pojednám o vzniku svépomocných (podpůrných) spolků a nastíním i jejich typy a způsob fungování.

Pro účely svého zabezpečení v horších časech se lidé (kromě toho, že se spoléhali na vlastní rodinu) již od starověku seskupovali do různých svépomocných spolků. Později ve středověku se postupně vyvinuly tzv. cechy, které mimo jiné zajišťovaly i určitou podporu svých členů v horších časech. Velký rozvoj svépomocných spolků (dále jen spolků) pak spadá do časů tzv. průmyslové revoluce. Tak jako v jiných oblastech byla i v těchto aktivitách ve předu Velká Británii. Kde se první spolky objevily již na konci 17. století a velký rozmach prodělaly v 18. a zejména 19. století. Později se podobné spolky vyvinuly i v jiných státech. Například v Českých zemích začaly vznikat podobné spolky ve 40. a 50. letech 19. století.

Svépomocné spolky byly založeny na dobrovolném členství a byly řízeny svými členy. Vedle podpůrných aktivit se často věnovaly i vzdělávání, výchově k šetrnosti a střídmosti, sportovním aktivitám, pořádáním kulturních akcí, popíjení (odpůrci spolků často kritizovanému) atd. Jak si všímají ve své stati o spolcích P. Chalupníček a L. Dvořák, takovéto společné činnosti vytvářely pocit sounáležitosti, který státem vnucenému pojištění úplně chybí. Zakladatelé těchto spolků měli dost často společné „kořeny“. Jednalo se například o stejné povolání, politickou orientaci, náboženské vyznání, národní příslušnost nebo jen prostě pocházeli ze stejného regionu. Vznikaly však i spolky kombinující svépomoc s morální posláním – například alkoholu se stranící Rehábité ve Velké Británii.

Velkou výhodou spolků oproti dnešnímu státem nařízenému pojištění byla velká nabídka nejen různých druhů spolků, ale i různých typů pojišťovacích programů. Jednotlivec si tak mohl svobodně vybrat spolek a také si mohl vytvořit vlastní plán pojištění, který jemu a jeho rodině nejlépe vyhovoval. Mohl si dle svého určit v jaké výši si bude pojištění platit, a tím určit i výši případné podpory v nezaměstnanosti nebo nemoci, dobu kdy půjde do důchodu atd. Vedle zmíněné podpory a důchodů však spolky poskytovaly i další druhy podpor. Například dle J.Chodese spolky ve Velké Británii také vyplácely vdovské a sirotčí důchody, mateřské dávky, proplácely cestovní náklady spojené s hledáním práce atd. Dle téhož autora nejčastěji vyplacenými podporami byly penze a mateřské dávky. Dále je třeba připomenout tzv. pohřební spolky, které byly oblíbené zvláště u chudších vrstev, tyto svým členům platily pohřby případně vyplácely pozůstalým penze. Velmi oblíbené byly i tzv. depozitní spolky, které kombinovaly spoření se sociálním pojištěním. Každý přispívající měl vlastní účet na který si spořil a z něhož případně čerpal dávky v případě nemoci nebo nezaměstnanosti. Doba po kterou bylo možno dávky dostávat závisela na výši uspořených prostředků na účtu, což členy motivovalo k vyšším úsporám. Další výhodou spolků bylo, že se často spojovaly do různých skupin – tzv. řádů (ve Velké Británii od 20. let. 19.století). V rámci těchto řádů se uzavíraly reciproční dohody, které umožňovaly členům bez velkých problémů přestupovat z jednoho spolku do druhého. To bylo praktické například, když se člověk stěhoval z jednoho města do druhého. A také to přispělo ke zlepšení hospodaření spolků, k jejich lepšímu řízení a transparentnosti. Dříve se spolky, které měly přibližně desítky až stovky členů, často dostávaly do potíží, které končívaly i krachem (pojistné poplatky nestačily pokrýt vyplácené dávky). Řády sloužily jako dohlížející autorita nad tzv. lóžemi spolků, na které se řád dělil, a které byly jinak poměrně nezávislé.

Nezanedbatelnou výhodou spolků byl i poměrně účinný systém kontroly v případě nemoci. Jednak spolky platily vlastní lékaře, kteří navštěvovali a léčili nemocné členy spolku (čím dříve byl člen zdráv, tím dříve přestal pobírat dávky a naopak začal platit pojistné poplatky) a často i jejich rodinné příslušníky. Za druhé spolky vyplácely zpravidla jen část ušlé mzdy, tak aby se nemocným méně vyplácelo nemoc simulovat. Za třetí členové spolku sami navštěvovali tyto nemocné. To mělo vedle praktického významu kontroly i určitý morální rozměr – morální podpora skutečně nemocných členů.

V počátcích většina spolků oficiálně přijímala za členy osoby jen určitého věku – obvykle 18 až 35 případně až 40 let (v té době však byl průměrný věk o dost nižší než dnes). Také chronicky nemocní a osoby vykonávající nebezpečná povolání (jmenovitě horníci) byly odmítáni. Dle P. Chalupníčka a L. Dvořáka však byly ve skutečnosti mnohé spolky v tomto ohledu benevolentní a navíc se mnohé uchylovaly k charitě. (Do spolků také vstupovali a platili poplatky i lidé, kteří tento typ pojištění vzhledem k jejich majetkovým poměrům nepotřebovali). V pozdějších dobách byl tento problém vyřešen diferenciací poplatků. To umožnilo, aby se členy stali mladší i starší lidé, a také chudí. Osoby vykonávající nebezpečná povolání problém vyřešily zřizováním vlastních spolků.

Do spolkového života se zapojovali i zaměstnavatelé. Vytvářeli vlastní spolky, které také poskytovaly podporu jejich zaměstnancům v případě úrazu, onemocnění nebo vyplácely pohřebné a mateřské dávky. Mezi dalšími zakladateli spolků můžeme najít i šlechtu a duchovenstvo. Dále vedle výše uvedených existovaly i spolky, které se orientovaly na to, aby jejich členové získali bydlení. Například již zmíněný J.Chodes uvádí, že mezi světovými válkami byla v Anglii koupena polovina všech domů právě s podporou stavebních spolků.

V druhém díle se podíváme krátce na postupný úpadek spolků, počet pojištěnců a na situaci v Českých zemích (tehdy ovšem součásti Rakousko-Uherské říše).

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank. Naším cílem je propagace myšlenek svobody jednotlivce, volného trhu, minimální vlády a míru.

Leave A Reply

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..