Nedávné uzavření prodejny Hypernova v Jindřichově Hradci kvůli zamoření myšmi a zprávy o recyklaci plesnivých sýrů, uzenin a ovoce v českobudějovickém supermarketu Julius Meinl jsou pouhými epizodami v několikaletém boji mezi socialistickými vládami a obchodními řetězci. Supermarkety jsou symbolem svobodné ekonomiky, ukázkou působení tržních sil, místem, kde lidé v milionech nákupů dennodenně dávají najevo zájem o zboží a služby, a tak protikladným k systému státních „služeb“, které lidé platí i odebírají pouze z donucení. Zároveň tvoří perfektní cíl pro levicový populismus. Proto se socialistická vláda snaží obchodní řetězce zdeptat, dostat pod co nejtužší regulaci a hlavně zbavit cti.
Vše začalo stížnostmi majitelů malých obchodů na „přílišnou“ konkurenci ze strany supermarketů, doprovázené varováními před vylidňováním městských center růstem nezaměstnanosti. Místo chvály nízkých cen, velkého výběru zboží, dlouhé otevírací doby a možnosti parkování musí obchodní řetězce válčit s byrokraty malujícími územní plány na cizí pozemky, ekologisty zasahujícími všude a do všeho a zastupiteli, kteří cítí vnuknutí Prozřetelnosti určovat počet metrů obchodních ploch na jednoho obyvatele města.
Vzápětí se ke křiku maloobchodníků přidali dodavatelé, kteří výměnou za možnost prodávat zboží na pultech supermarketů musí snižovat prodejní ceny, přistoupit na dlouhou dobu splatnosti, přispívat na reklamní akce a platit za výhodné umístění svých výrobků v regálech. Na jejich stesky lze jenom odvětit, že pokud se nechtějí přizpůsobit, mohou si pořídit vlastní obchodní síť nebo ukončit podnikání. V normálním tržním prostředí platí, že na zánik jednoho neschopného čeká hned několik schopnějších. Z podobného soudku pochází pověra o škodlivosti prodeje zboží za ceny nižší než jsou náklady. Použití jakýchkoliv prostředků vedoucích k dosažení nižších cen od dodavatelů nebo i kdyby se obchodníci rozhodli rozdávat zboží třeba zadarmo, vše je ku prospěchu spotřebitele a žádná budoucí ekonomická rizika neexistují. Právě ve strašení veřejnosti, jsou neúspěšní výrobci spolu s levicovými „ekonomy“ mistry nad mistry. Karel Marx ve své době stvořil mýtus o dělnících vykořisťovaných v manufakturách. Dnes se stala pro levici symbolickou obětí kapitalismu prodavačka v supermarketu. Jaké byly nebo jsou alternativy? V dobách Marxe smrt na „idylickém“ venkově, dnes zůstat bez práce. Velký střet mezi vládou a obchodními řetězci se odehrával nad návrhem zákazu prodeje v noci, o volných dnech a svátcích. Socialisty vůbec nezajímala obliba večerních a víkendových nákupů, v diskusi ignorovali fakt, že ženy pracují ve třísměnném provozu ve zdravotnictví, dopravě ….a byli ochotni zajistit prodavačům pravidelný spánek a osobní volno, i kdyby z nich měli udělat nezaměstnané.
Někteří z odvážnějších ředitelů supermarketů si byrokraty znepřátelili tím, že jejich výmysly vyvraceli racionálními argumenty odborníků s ekonomickou praxí, čímž je zaslouženě stavěli do role oslů. Konečné a neodpustitelné urážky jejich veličenstev politiků se šéfové řetězců dopustili před uplynulými Vánoci. Přes pozvání, ani jeden z nich nepřišel na snídani s ministry. Od tohoto okamžiku se supermarkety staly pro státní správu nehájenou zvěří. Velkolepé novoroční výprodeje společnosti Cerrefour, kdy některé zboží bylo ihned vykoupeno, se stalo vítanou záminkou pro rozsáhlá úřední šetření a bojovnou rétoriku politiků. Následně, 20. ledna 2005 se z astrašení ředitelé jedenácti nejvýznamnějších prodejních sítí poslušně dostavili na oběd v Hrzánském paláci. Moc jim to ale nepomohlo. Ze socialistického hrobu byla povolána Česká obchodní inspekce a výsledky na sebe nedaly dlouho čekat. V Mainlu se opravdu mohly přepracovávat zkažené potraviny. Jak to ale, že prodavačky, které omývaly zelené uzeniny v octu a dělaly jiné nechutnosti, neupozornily tisk nebo konkurenci? Chtějí se vyvléci z odpovědnosti slovy „my jsme jenom poslouchaly rozkazy“? A to žádný zákazník necítil smrad ze zkaženého salámu? Vedení Mainlu musí organizátory i vykonavatele recyklace stíhat jak černými kletbami, tak i soudně, protože poškodili pověst celé společnosti. Kauza bude mít velký dopad na vnitřní řízení u všech obchodních řetězců, kdy heslem bude „již ani jednu kafilerku“. Na druhé straně se jedná o činy jednotlivců, nikoliv o obchodní politiku firmy. Takto se dívejme celou událost a nepomáhejme socialistům, k vlastní škodě, útočit na obchodní řetězce.
