fbpx
Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Vzpomínka na nejlepší okamžik Borise Jelcina

0

Před pětadvaceti lety jsem se vracel z mysu Cape Cod do Bostonu. (Článek je z roku 2016. – pozn. překl.) Toho rána dominovaly rozhlasovým zprávám dva příběhy. Hurikán Bob mířil přímo na Novou Anglii a zpochybňoval můj návrat do Washingtonu. A ruští zastánci tvrdé linie provedli puč proti Michailu Gorbačovovi, který byl držen v izolaci na své dače na Krymu. Nakonec jsem se do Washingtonu vrátil, ale pomalým vlakem místo letadla. Druhý příběh měl trvalejší následky.

Toho rána 19. srpna 1991, kdy pučisté vydali prohlášení o novém sovětském prezidentovi a převzali kontrolu nad ruskými médii, se v ruském parlamentu shromáždili stoupenci demokracie. A Boris Jelcin, nový prezident Ruské sovětské socialistické federativní republiky, se rozhodl vyjít ven a promluvit k vojákům a lidem před budovou parlamentu. Vylezl na tank a shromáždil odpůrce převratu. O dva dny později se převrat zhroutil a Jelcin se stal národním hrdinou. Jak jsem napsal, když Jelcin v roce 2007 zemřel:

Boris Jelcin více než kterýkoli jiný muž posunul ruský lid od tyranie k něčemu podobnému svobodě. Proto je jedním z autentických hrdinů 20. století.

Svým způsobem zosobňuje náhodné osvobození ruského a sovětského lidu Michailem Gorbačovem. Gorbačov měl v úmyslu reformovat a oživit komunismus. V roce 1985 přivedl Jelcina z venkovské Sverdlovské oblasti, aby jako moskevský stranický šéf zatřásl stagnující stranou. Gorbačov však uvedl do pohybu síly, které nedokázal zadržet. Jakmile bylo lidem umožněno kritizovat komunistický systém a zahlédnout alternativu, věci se daly rychle do pohybu – částečně i díky Jelcinovu nečekaně radikálnímu vedení.

O dva roky později ho Gorbačov a stranická hierarchie vytlačili z politbyra. On však otočil, kandidoval do Sjezdu lidových poslanců, vyhrál a poté byl zvolen do Nejvyššího sovětu. Vytvořil první ruskou parlamentní opozici (v Nejvyšším sovětu) a poté vyhrál volby do nového ruského parlamentu. Přes pokračující opozici Gorbačova byl zvolen předsedou tohoto orgánu, a stal se tak prezidentem Ruské sovětské federativní socialistické republiky. Ohromil politiky tím, že vystoupil z komunistické strany.

A pak, v roce 1991, necelé čtyři roky poté, co byl Gorbačovem vytlačen z politiky, se Boris Jelcin stal prvním zvoleným vůdcem v tisícileté historii Ruska, když zvítězil v lidových volbách prezidenta. O šest týdnů později dosáhl svého vrcholu. Když se komunisté tvrdé linie pokusili o státní převrat, Jelcin odvážně vyrazil do parlamentu, aby shromáždil opozici. Vyskočil na tank, aby promluvil k davu, a vytvořil tak jeden z ikonických obrazů pádu komunismu.

Poté fakticky rozbil Sovětský svaz a 14 sovětských republik nechal jít vlastní cestou. Pustil se do uvolňování cen a privatizace státního majetku, což byla největší privatizace v dějinách světa. Nebyl to zdaleka ideální privatizační proces. Neexistovalo však mnoho modelů pro plošnou transformaci komunistické ekonomiky v tržní. Jak jsem napsal v roce 2007:

Jelcin nebyl dokonalý. Často se choval hulvátsky a evidentně měl nadměrnou zálibu v alkoholu. Přestože nechal ostatní sovětské republiky odejít, rozpoutal ničivou válku v Čečensku. V roce 1993 protiústavně rozpustil parlament; když se mu komunističtí zákonodárci vzepřeli, poslal tanky ostřelovat parlament. Je však třeba poznamenat, že Jelcin se tehdy snažil bránit liberální demokracii před návratem ke komunismu. Představte si, že by nacističtí zákonodárci zůstali v německém parlamentu až do roku 1949, vzdorovali Adenauerově politice a hrozili návratem národního socialismu. Bylo by nedemokratické povolat proti nim armádu? Obavy Fareeda Zakarii z roku 1997, že Jelcinovo vytvoření „ruského superprezidentství“ by mohlo být zneužito jeho nástupci, vypadají dnes až příliš prozíravě. Ale návrat ke komunismu by byl ještě horší.

A konečně, poté, co se stal prvním zvoleným vůdcem v historii Ruska, stal se ještě něčím důležitějším – prvním ruským vůdcem, který se dobrovolně vzdal moci. Pravda, předal Rusko Vladimiru Putinovi, čímž se podobal spíše Ronaldu Reaganovi, který předal Spojené státy Bushům, než Georgi Washingtonovi, který nás zanechal ve schopných rukou Johna Adamse a Thomase Jeffersona.

Přesto by se slova, která prezident Reagan adresoval americkým vojákům, kteří vtrhli do Normandie, dala použít i na Borise Jelcina: „Toto jsou to šampióni, kteří pomohli osvobodit kontinent. Toto jsou hrdinové, kteří pomohli ukončit válku.“

Přes všechny své chyby pomohl Jelcin osvobodit kontinent a ukončit studenou válku. A právě dnes před 25 lety nastala jeho nejlepší hodina.


Článek původně vyšel 19. srpna 2016 pod názvem Remembering Boris Yeltsin’s Finest Moment na webu Cato.org. Přeložil DeepL a Martin Pánek.

Sdílej

O Autorovi

mm

David Boaz je výkonným viceprezidentem Cato Institutu, autorem knihy Liberalismus v teorii a politice a autorem hesla "libertarianismus" v Encyclopaedii Britannice.

Comments are closed.

All search results