Bitcoin: Alternativní měnová politika

0

Od vypuknutí finanční krize vede strach z deflace nejen v Evropě centrální banky k silným krokům a neotřelým opatřením. Vedle toho však ve stejném období zažívají neuvěřitelný růst kryptoměny, které jsou deflační úmyslně. Bitcoin a jeho alternativy jsou úspěšné nikoliv navzdory tomu, ale právě kvůli tomu.

Dominik Stroukal, www.trade-off.cz

Ještě před pěti lety jste si mohli koupit za 10 tisíc bitcoinů dvě pizzy. Dnes za stejné množství těchto digitálních peněz dostanete na burze více než 150 milionů korun. Rychlejší a strmější růst hodnoty aktiva lze hledat jen obtížně. V čem spočívá kouzlo těchto nových, decentralizovaných peněz?

Klíčem k úspěchu bitcoinu a dalších kryptoměn je vzácnost. V oběhu nikdy nebude více než 21 milionů bitcoinů. Tajuplný anonym Satoshi Nakamoto dal bitcoinu do vínku úmyslně omezenou peněžní zásobu. Nikdo neví s jistotou proč, ale patrně se inspiroval zlatem a myšlenkami rakouské ekonomické školy. A také se mu nelíbil současný peněžní systém.

Kryptoměny jsou nejen výsledkem kombinace inovací posledních let a dekád, ale především reakcí. Reakcí na současný systém centrálního bankovnictví, kde se kolem centrální banky soustřeďují privilegované komerční banky, které mají speciální výsadu vytvářet peníze z ničeho. Většina současných peněz vzniká skrze nové půjčky. Pokud banka někomu půjčí, připíše jednoduše na jeho účet peníze, aniž by musela tyto peníze předtím mít.

To má řadu zajímavých důsledků. Zaprvé se nové peníze utrácejí, což výrobci brzy zjistí a zvyšují ceny a vyráběná množství. To vysvětluje, proč úvěrová expanze obvykle vede k inflaci a krátkodobě i k ekonomickému růstu. Také se tím vysvětluje, proč centrální banky v reakci na krizi snižovaly úrokové sazby. Nižší úrokové sazby totiž obvykle vedou k většímu množství půjček.

Zajímavějším důsledkem je nerovné rozdělení těchto nově nabytých peněz. Není potřeba přílišné empirie, abychom viděli, že si lidé častěji berou půjčky na nové bydlení a rekonstrukce než na financování filatelie nebo spotřeby piva. Výroba a ceny tedy častěji rostou ve stavebnictví než v potravinářství. A častěji bohatnou vlastníci akcií než zaměstnanci s fixní mzdou. To vše se Satoshimu Nakamotovi a řadě dalších lidí nelíbilo a nelíbí. Inspirovali se u decentralizovaných projektů v jiných odvětvích a začali budovat systém, který by zbavil centra i peníze.

 Decentralizovaná reakce

Napster v roce 1999 přilákal miliony lidí po celém světě ke stahování převážně nelegálně nabízené hudby. Dva roky poté však musel činnost ukončit. Problematickým bodem stahování přes Napster se stala centralizace celého systému. Stahované soubory byly nahrávány nejprve na centrální servery Napsteru a teprve poté si je koncoví uživatelé stahovali. Americké úřady neměly příliš práce centrální servery zavřít.

V době čtení rozsudků v neprospěch Napsteru přišel americký programátor a aktivista Bram Cohen s revoluční inovací ve stahování. Dnes jeho torrenty používá celý svět. Cohen přišel s inovací zásadně podobnou bitcoinu – podařilo se mu vynechat centrum. Torrentová síť je téměř úplně decentralizovaná. Každý uživatel stahuje přímo od nespočtu dalších bez účasti centrálních serverů. Jediné, co zůstalo centralizované, jsou servery, které nabízejí odkazy na dané soubory.

Od prvních dnů internetu bylo jasné, že nebude využíván jen ke zrychlení poštovních služeb a  stahování obsahu, ale i k přesouvání peněz. A skutečně je v současnosti většina peněz na světě přesouvána pomocí internetu. Využít internet k placení byl však jen první krok, stejně jako byl Napster prvním krokem ve stahování obsahu.

Zásadním krokem bylo digitální peníze decentralizovat. Internet byl pro peníze využíván rychle. Nejen bankami, ale vznikly i alternativy, jako byl DigiCash, E-Bullion a další. Většina z nich skončila ze dvou důvodů. Buď si na ně udělala zálusk vláda, nebo tvůrci samotní. Někteří autoři tak skončili u soudů jako teroristé, jiní jako mafiáni. Centrální správa prostředků však lákala i samotné tvůrce k jejich tunelování. Autor E-Bullionu kvůli jmění, které spravoval, dokonce zabil svoji ženu. Satoshi Nakamoto dokázal tento problém elegantně vyřešit podobným stylem jako Cohen u stahování. K ověřování transakcí není u bitcoinu zapotřebí centrálního serveru, ale může se ho zhostit kdokoliv. Nad sítí pak nikdo nemá plnou kontrolu, každý je jen malou částí velkého organismu.

Zlato, co se netřpytí

Skutečnost, že nikdo nemůže plně kontrolovat bitcoin, je pro jeho úspěch klíčová. V době, kdy centrální banky skrze komerční banky chrlí do ekonomik nespočet nových peněz, přichází alternativa, u které to z definice není možné.

Měny po celém světě díky novým a novým penězům v oběhu ztrácejí na kupní síle. Česká koruna ztratila od svého vzniku (1993) přes dvě třetiny své hodnoty. Americký dolar za prvních sto let své existence (1913–2013) přes 95 % hodnoty. Nemluvě o zemích, které si prošly hyperinflacemi.

Bitcoin se vydal jinou cestou. Obdobně jako u zlata je bitcoinů konečné omezené množství, přičemž nové mince čím dál pomaleji „těží“ samotní uživatelé jako odměnu za ověřování transakcí. Tyto odměny jsou nově vzniklé bitcoiny a jejich výše je známa dopředu. Původní odměna za ověřování byla 50 bitcoinů, v roce 2012 klesla na 25 a nyní je již 12,5. Odměny budou postupně klesat až k nule, kdy bude vytěženo 21 milionů bitcoinů. A nikdy více.

A právě v tom spočívá nejrevolučnější aspekt kryptoměn. Je to vůbec poprvé v historii moderní výpočetní techniky, počítačů a internetu, kdy se podařilo vytvořit vzácnou digitální informaci nezávislou na třetí straně. Pro počítače je kopírování informací jednoduchou úlohou, a bylo tak vždy zapotřebí centrálního serveru, který kontroloval, zda v síti nepřibyla kopie. Obvykle nám kopírování informace nevadí, ale u peněz by byla možnost namnožit si je fatální. Ověřování, že nedochází k tvorbě nových peněz, je nutné. Díky bitcoinu však už nemusí být centralizované. Správa převodu informace najednou může být decentralizovaná a daná informace vzácná. A protože je vzácná, může díky poptávce po ní nabýt ekonomické hodnoty.

A tak cena bitcoinu postupně rostla, padala, rostla a počet uživatelů a transakcí se zvyšoval. S růstem ceny za jednotku však začaly klesat ceny zboží a služeb vyjádřené v bitcoinech. Zatímco v roce 2010 stála jedna pizza 5 tisíc bitcoinů, v době psaní článku se dala stejná pizza koupit za méně než 0,008 bitcoinu.

Pro centrální banky je taková cenová deflace naprosto nemyslitelná. V současnosti přistupují k měnovým intervencím, kvantitativnímu uvolňování či záporným úrokovým sazbám i při hrozbě poklesu cen byť o jedno procento, nebo dokonce i při menším než kýženém růstu cen. Bitcoin nikdo neovládá, a tak nepřichází ani žádná reakce. Přesto počet transakcí v síti neustále roste.

Měnová politika kryptoměn

I když bitcoin nemá žádnou centrální monetární autoritu, neznamená to, že nemá měnovou politiku. Měnovou politiku lze standardně nadefinovat jako proces ovlivňování peněžní zásoby monetární autoritou. Historicky tuto roli zastávala řada profesí a institucí, od kupců a zlatníků přes bankéře až po panovníky a centrální banky. Monetární autoritou kryptoměn je jejich samotný kód.

Je zcela na libovůli autorů kryptoměny, jaké vlastnosti jí udělí. Souhlas s nastavenými pravidly dávají uživatelé prostě jen tím, že měnu užívají. Bitcoin jako první přišel s fixní peněžní zásobou se stále se zpomalující inflací až do výše 21 milionů jednotek. Brzy po něm přišly další měny s rychlejší či pomalejší původní inflací a měny, které pustily do oběhu všechny jednotky ihned při vzniku. Pro příznivce inflace vznikly dokonce měny, které nemají fixní měnovou zásobu a nové mince budou vznikat dle předem známého algoritmu donekonečna.

Dobře to ilustruje satirická kryptoměna bernankoin, pojmenovaná po tehdejším šéfovi Fedu Benu Bernankem. Bernankoin nové mince „netěží“, ale „tiskne“, přičemž tisknout může kdokoliv. Autoři tvrdí, že každý se může stát centrálním bankéřem a pomáhat ekonomickému růstu. Přestože byl bernankoin myšlen jako vtip, ukazuje na jednoduchost, s jakou je možné přijít s ekonomicky zajímavější alternativou k fixní peněžní zásobě.

Otázkou však zůstává, zda nějaká taková alternativa existuje. Proč by uživatelé bitcoinu měli chtít akceptovat raději inflační kryptoměnu a dobrovolně se připravovat o úspory? Kdyby se centrální bankéři domluvili, že přijdou s kryptoměnou obdařenou parametry současného dolaru nebo koruny, měli by byť sebemenší šanci na úspěch?

Lze si jen stěží představit, jak by bitcoinu na poli kryptoměn konkurovala kryptoměna Fedu či ČNB s centrální autoritou jmenovanou prezidentem, která by měla možnost ovlivňovat růst peněžní zásoby. Dobrovolně by takovou měnu používat nechtěl patrně nikdo, snad ani samotní centrální bankéři. Současný peněžní systém tak stojí a padá na nedobrovolnosti. Bitcoin a jeho užívání je dobrovolné a zvyšuje se i v bezprecedentně deflačním prostředí. Měnová politika kryptoměn je tou nejpřehlednější možnou.

Share.

O autorovi

Dominik Stroukal je ředitelem Liberálního institutu a přednáší ekonomii na Cevro Institutu a Vysoké škole finanční a správní. Je spoluautorem knihy Bitcoin: Peníze budoucnosti.

Komentáře nejsou k dispozici.

Stránky běží v testovacím režimu. Prosím, omluvte případné problémy. Skrýt