Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Dávat 15 Kč za euro je neetické, ale musí zůstat legální

0

Na Staroměstském náměstí se nachází směnárna Chequepoint, kde nakupují euro za 15 Kč. Janek Rubeš o tom natočil reportáž, Martin Jaroš o tom vydal jeden ze svých facebookových románů, hl. m. Praha tam poslala hlídkovat dva strážníky městské policie a pirát Jakub Michálek sepsal návrh novely zákona o směnárnách.

Janek Rubeš ve svých pořadech pranýřuje různé nepravosti. Tento díl o praktikách směnáren je velmi poučný.

Pořad je to ale starý dva roky a nic se nedělo. Letos ale přijel Martin Jaroš z Kataru a sepsal o směnárně status na Facebook a pak se začaly dít věci.

Skutečnost je ale taková, že veřejná kritika a zostouzení podobných pochybných podniků je správná a žádoucí. Ať už to dělají jednotlivci, neziskovky, konkurenční firmy nebo třeba různé agregátory hodnocení jako Yelp nebo Foursquare.

Co je však přes čáru, je odhánění zákazníky policisty – ať už těmi státními nebo městapem – anebo stanovování povinného kursu, jak to chtějí Piráti.

Několik diskutujících tvrdí, že problém není se samotnou cenou, ale s uváděním v omyl. Nejprve si tedy vyjasněme, co je košer a co není.

1) Směnárna neukazuje skutečný kurs, za který nakupuje eura.

Směnárna by v každém případě měla mít zřetelně a nezaměnitelně vyvěšený kurs, za který obchoduje právě ona. A není nic proti ničemu, pokud zákon směnárnám předepíše, že musejí splňovat tuto základní věc: oznámit dopředu, za jakou cenu obchodují. To ale samozřejmě neznamená, že by se směnárna nemohla s klientem dohodnout u přepážky na jiné ceně. Pokud ale žádná jiná dohodne nevznikla, musí platit vyvěšený kurs.

2) Směnárna má vyvěšený svůj kurs, ale malým písmem. Pozornost upoutává mnohem větší kurs ČNB.

Toto je uvedení zákazníka v omyl, skutečný kurs musí být dominantnější než kurs ČNB nebo kurs pro VIP klienty, kteří přišli směnit za statisíce. Taktéž zde je zákonný předpis v pořádku.

3) Směnárna si účtuje drastické poplatky.

I tady mají zastánci regulace zřejmě pravdu. Je nesmyslné, aby si směnárna účtovala 28% poplatek – tento poplatek má rovnou promítnout do kursu. Smysl dává fixní poplatek, který je jasně uvedený na kursovém lístku. Takový poplatek potom umožňuje směnárně, aby neprodělávala na tom, když si k ní kdejaký Janek přijde vyměnit dvacet euro.

Avšak procentuální poplatek z celé částky dává asi takový smysl, jako kdyby restaurace uvedla, že řízek s bramborem stojí 120 Kč, ale na konci vám řekla, že si k tomu ještě účtuje 28% poplatek. Tak jako zákonodárce stanovil, že musí být uvedena roční procentní sazba nákladů (RPSN) u půjček, může zde stanovit, aby směnárna zcela jasně řekla, jaký je kurs i s poplatkem (avšak fixní poplatek samozřejmě do kursu započítat nelze).

4) Směnárna neukazuje spread.

Spread (rozdíl mezi nákupním a prodejním kursem) samozřejmě ukazuje každá směnárna, která nakupuje a prodává valuty, na videu Janka Rubeše je jasně vidět, že i věhlasný Chequepoint spread ukazuje. Video nás taky nutí položit si otázku, kdo je člověk, který jde obchoduje s někým, kdo má vystavený spread 15–28.

Stát nemůže nahradit základní bdělost a informovanost. I když nevím nic o kursu měny, do které směňuji svá eura, musí mě trknout, že téměř poloviční nákupní cena za oproti prodejní ceně asi není v pořádku. Nepodívat se na spread, to není ani neinformovanost. To je bezohledná ignorace. Stejně jako, když přijdu do restaurace, nevolám policii, když si spletu talíř s odpadkovým košem.

Opravdu nechápu, jak je možné, že Praha poslala před směnárnu strážníky městapa, aby odháněli turisty. Obhajoba tím, že strážníci jim pouze předávali informace, neobstojí. To by mohli strážníci stát před každým obchodem a každou restaurací a navádět potenciální zákazníky, že mají jít jinam, kde mají podle městské policie lepší ceny nebo služby.

Takhle svobodná společnost nefunguje! A to i kdybychom si mysleli, že v nějaké restauraci mají nekřesťanské ceny nebo že Chequepoint má ostudné kursy.

Chequepoint nedělá nic nelegálního. A pokud dělá, správným řešením jistě není poslat postávat před prodejnu dva strážníky.

Pirát Michálek zase sepsal návrh novely zákona, který jako by vypadl z pera Gustáva Husáka. Nestanovuje sice jednotnou cenu, ale velkorysé desetiprocentní rozpětí od povinné ceny. Co je Jakubu Michálkovi do toho, za kolik korun se obchodují eura, jsme se bohužel nedozvěděli.

Můžeme tak s ulevením konstatovat, že je štěstí, že Česká republika neprovozuje žádnou Českou houskovou banku nebo Českou pivní banku, která by obchodovala s houskami nebo s pivem, protože Jakub Michálek by potom věděl, jaká je správná cena housek a piva. A třeba bychom se také dočkali městapa před restaurací U Fleků nebo před Sklizeno?

Proto prosím vezměme rozum do hrsti. Nastavme smysluplnou regulaci, která brání podvodům a uvádění v omyl, ale nezasahujme do svobody podnikání. A ano, stát není ani maminka, která nám má utřít nos, když nevíme, že se máme na veřejnosti vysmrkat, na mobilu podívat na kurs a ve směnárně podívat na spread.

Sdílej

O Autorovi

Martin Pánek je ředitelem pro výzkum v Liberálním institutu a šéfredaktorem Laissez Faire. Pracuje jako asistent v politické skupině EFDD v Evropském parlamentu a je autorem knih Kompletní slepice a Částečná kráva.

Comments are closed.