Se železnou pravidelností se ve veřejném prostoru objevují texty o mocných lobbistických skupinách, které ovlivňují politiku, nebo dokonce diktují vládám, jaké právní předpisy mají přijmout nebo jakou vnitrostátní či zahraniční politiku by měla vykonávat vláda.
Musíme tomu štěstíčku jít trochu naproti…
Je zapotřebí si nejprve rozebrat základní myšlenku, podle které existuje bohatý podnikatel, který místo toho, aby věnoval čas rozvoji svého podnikání „tržním způsobem“, tráví svůj čas na chodbách úřadu vlády, případně v kavárnách v přilehlém okolí a snaží vnuknout politikům myšlenku, že zajištění výhody pro jeho podnikání ze strany státu je ta nejlepší věc, kterou mohou v daném volebním období udělat. Ať už se jedná o dotace, díky kterým si podnikatel může pořídit třeba špičkovou linku na toastový chléb, regulace, které znevýhodňují konkurenci, jako je třeba zákaz prodeje o některých státních svátcích nebo zvláštní daňové úlevy, podle některých ospravedlnitelné, protože takový alkoholismus v podobě konzumace tichého vína je zkrátka české kulturní dědictví.
Tento jev se nazývá dobývání renty (anglicky rent-seeking), který spočívá v tom, že subjekty vynakládají své zdroje nikoliv na tvorbu hodnot (například zlepšením organizace svého závodu), ale na získání výhod prostřednictvím vládních opatření. Pokud je tato podnikatelská snaha úspěšná, znamená to vznik výhod pro podnikatele, což se v praxi odráží v menší konkurenci, vyšší ceny pro spotřebitele a sníženou kvalitu produktů na trhu. To, co jsme si doposud popsali, zřejmě nikomu nedává příliš smysl. Dobývání renty se jeví jako činnost, která pálí zdroje a výsledek je pak negativní. Pokud se na problematiku podíváme z pohledu podnikatelů, tak se jedná o naprosto racionální chování. Pokud podnikatel obětuje svůj čas, který si cení na 10 milionů korun, avšak díky této „časové investici“ pak získá výhodu, která mu zajistí stamilionové, případně miliardové zisky, není pro něj důvod, aby takto nepostupoval.
Čím víc státu dáme, tím víc dobývání renty máme
Podívejme se na silně regulované ekonomiky, kde se úspěch podnikatele neodráží v jeho schopnostech prosadit se na trhu, ale v jeho vztazích s vládnoucí garniturou. Stejně jako trestné činy, jako je například trestný čin úplatkářství, se dějí nejvíce v zemích, kde mají politici největší moc. Je tedy selhání kapitalismu, že dochází k tomuto jevu? Naopak – řešením je ještě více kapitalismu a méně zásahů státu do trhu. Pokud stát nebude zasahovat do trhu, začnou mizet i motivace podnikatelů ke snahám o ovlivňování politických představitelů, i když samozřejmě tyto motivaci nezmizí úplně. Pokud zkrátka stát alespoň částečně drží klíč k úspěchu, vždy bude motivace tento klíč získat. Řešením tak nejsou další a další regulace na lobbing, kontroly podnikatelů a další procesy, které stále kumulují více a více byrokratické zátěže. Dobývání renty není důsledkem kapitalismu, ale naopak příliš velké role státu v ekonomice. Méně zásahů státu znamená menší dobývání renty, tím pádem spravedlivější, efektivnější a zdravější tržní prostředí.