Vláda schválila změnu zákona, která by usnadnila propouštění lidí pro nadbytečnost. A teď můžeme čekat divadelní sezónu v parlamentu, kde se budou řečníci – tedy pardon – četníci, protože v českém parlamentu se bohužel neřeční ale předpřipravené texty se tam čtou, tedy proto četníci – se budou předhánět v srdceryvných výjevech, jak to povede k masivní nezaměstnanosti a jak se lidé ocitnou přes noc na ulici. To samozřejmě nebude pravda.
Na první pohled to skutečně vypadá trochu paradoxně. Po uvolnění pracovního trhu směrem k větší pružnosti ekonomové většinou volají na těch pracovních trzích, které nefungují. Kde je velká nezaměstnanost a je nedostatek pracovních míst. U nás jakoby platil opak, máme nejnižší nezaměstnanost, v Evropě určitě a možná i na světě. Oficiálně nás asi trumfne jen Severní Korea. Ale to nutně neznamená, že český pracovní trh funguje. Když se každé 3 měsíce vyhlašují nová čísla o tom, jak rostou průměrné mzdy, většina lidí kroutí hlavou a rozčiluje se na sociálních sítích, co prý je to za nesmysl, u nich v práci jim přeci nikdo těch 7 % nepřidal! A v tom je právě ten háček. Že nepřidal je paradoxně i na fungujícím trhu normální.
Hlavním zdrojem rostoucího příjmu nemá být, že vám šéf přidá, i když děláte pořád to stejné. Hlavním zdrojem růstu vašeho platu má být to, že si najdete jinou práci, která vás ocení více. Tohle přesně ekonomika potřebuje, protože se trhy, technologie, světová politika i podnebí neustále mění, a potřebujeme pořád znovu testovat, jestli každý z cestujících na plavbě této planety Vesmírem pořád dělá to, co je nejlepší, aby dělal. Nebo jestli na té lodi není zrovna lepší, aby se od plachet přesunul k čištění paluby, tím, že změní zaměstnání. A ta vyšší mzda v té nové činnosti je jen takový motivační signál, který to má zajistit.
To přesně česká ekonomika nedělá. Nové inovativní firmy si stěžují, že nejsou lidi, protože ty staré se jich nechtějí zbavovat. Hlavně proto, že propouštění je u nás martýrium, a co kdyby se situace změnila a ta stará firma by po tom propouštěcím martýriu někoho potřebovala zase přijmout. Na trhu, na kterém „nejsou lidi“.. Tak si raději toho nadbytečného pracovníka nechají. Vyhnou se problémům s propouštěním a nemusejí pak složitě hledat. Spousta lidí tak zůstává na svém, ale i na své staré mzdě.
A teď to klíčové: zjednodušení toho propouštění by nevedlo k nezaměstnanosti, jak je populární tvrdit. Obzvláště ne na českém pracovním trhu. Trik je v tom, že když bude snadnější propouštět, bude také snadnější najímat. Spousta českých firem se dnes i trochu bojí někoho najmout, protože po uplynutí zkušební doby by bylo těžké se ho zbavit. Když zjednodušíme zbavování se, o to více budou firmy ochotny to risknout a někoho najmout. Zvlášť pro moderní typy pracovní činnosti, kdy často nestihnete člověka otestovat během zkušební lhůty.
Takže ano, i český pracovní trh potřebuje snadnější propouštění, aby se snadněji najímalo – navíc za vyšší mzdy. Na to ale někteří politici namítají, že se teď to martýrium stejně obchází, dělají se formální reorganizace firem, aby litera zákona byla dodržena i když jeho duch byl porušen. Ano, samozřejmě je divné slyšet zákonodárce, který takto podporuje obcházení zákona.
Zkusme si porovnat, jak moc divná ta česká složitost propouštění je v mezinárodním měřítku. OECD právě toto srovnává pro všechny své členské země, tedy pro vyspělé ekonomiky celé planety. Indexem na škále 0-6 měří, jak těžké v dané zemi je, propustit někoho pro nadbytečnost. Ať už jde o náklady časové, právní, finanční, prostě index všeho. A kolik byste řekli, že je to složité u nás? 4? 5? No 6 asi ne. Pokud si vzpomenete na číslo pro dnešní den, tak je to těžké 3,03. To se zdá jako relativně dobrý výsledek, takový průměrný mezi nulou a šesti…
Problém je, že je to nejvyšší naměřená hodnota ze všech zemí. Všude jinde mají těžkost méně než 3. Pokud přijmeme předpoklad, že mimo země OECD jsou regulace dodržovány méně, pak to asi znamená, že v Česku je někoho propustit nejtěžší na celém světě.
To by snad mělo stačit pro usměrnění přicházející parlamentní debaty nad změnou zákona. Pokud tohle není divnost, která by si zasloužila změnu, pak už nevím, co by takovou divností mohlo být.
Nenastane žádné boží dopuštění
když teď bude jednodušší propuštění.