Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Americké hospodářství po 1.čtvrtletí – otazníky s jasnou odpovědí

0

Poslední zprávy o vývoji amerického hospodářství naznačují, že je téměř ve skvělé kondici a jeho jediným problémem je zahraniční obchod (což vlastně ale žádný problém sám o sobě není). V první řadě je nutné říci, že růst reálného HDP za první čtvrtletí předčil můj osobní odhad a naopak nedosáhl optimističtějších odhadů na Wall Streetu. Ukazatel HDP sice interpretuji jinak než ostatní a nepřikládám mu takovou váhu, ale v danou chvíli je to jediná veličina (i když pochybná), podle které se dá něco zjistit. Nezajímá nás přitom ani tak velikost jako spíše jeho struktura.

V pátek BEA (americký statistický úřad) vydal první předběžnou zprávu (upřesnění bude ještě několik), podle které dosáhl růst reálného HDP v prvním čtvrtletí úrovně 4,8%. Za poslední tři roky jde o druhé nejvyšší číslo (po 7,2% ve třetím čtvrtletí roku 2003). Impozantní, ale nikdo nejásá. Já nejásám, protože růst HDP není hospodářský růst a prognostici proto, že je to méně, než čekali. Smůla. Na zprávě o vývoji HDP je pozoruhodné zejména to, že nenaznačuje žádný příchod recese. Investice totiž rostou velmi dynamicky a to napříč, padni komu padni, investuje se o sto šest, hrubé investice vzrostly o 6,5%, fixní o 9,9% a například „technické“ investice o 16,4%. Víceméně se tak nejenže drží dynamika předchozích dvou let, ale naopak zrychluje. Spotřebě dominovala opět (po „výpadku“ v předchozím čtvrtletí) spotřeba statků dlouhodobé spotřeby (+20,6%), pozadu nezůstává ani vláda, a to obzvláště ta federální (+10,8%). Negativní zůstává obchodní bilance, která pravděpodobně vzhledem k vývoji obdobné bilance v jiných zemích ještě sníží číslo o vývoji celkového HDP. Není to ale jako celek báječné?

Pokud chcete zůstat optimističtí, nečtěte dále, přichází totiž hnusná realita. Jedním z hlavních problémů amerického hospodářství je nízká míra úspor, a to obzvláště u domácností. Ta v tomto čtvrtletí opět poklesla a to navzdory tomu, že se to tak úplně nečekalo. Osobní úspory klesly o 50,5 miliardy dolarů a to jen dále ukazuje na fakt, že americké výdaje na spotřebu a investice jsou taženy inflačními zdroji, které také odklání zahraniční reálné úspory, které pomáhají živit americký sen o nekonečném blahobytu (a ruku na srdce: jsou snad zahraniční „investice“ do amerických vládních dluhopisů zárukou budoucího blahobytu americké společnosti?). V poměru k důchodu domácností klesly úspory o dalších 0,5% a klesají nepřetržitě již rok. Mimochodem, pomáhat si při financování svých výdajů zahraničními úsporami je však možné jen v prostředí relativní měnové expanze. A ta, jak všichni víme, nemůže trvat věčně.

Před nesnadnou úlohou stojí americká centrální banka, která zvýšila své základní sazby (FFR) od poloviny roku 2004 již patnáctkrát. Zásadní ale je, že to s peněžní nabídkou nic moc nedělá a peníze se do ekonomiky valí stále dost rychle. Po zrušení indikátoru M3 (který jen tak mimochodem nejvíce koreloval s vývojem HDP) se musíme spolehnout na indikátor M2, který za posledních dvanáct měsíců vzrostl o 4,7%, ale za poslední tři měsíce o 6,1%. Ještě jasnější je dynamika u M1, který za posledních 12 měsíců vzrostl o 0,8%, ale za poslední tři o 4,4%. Růst množství peněz v oběhu tedy nejenže nezpomaluje, ale naopak zrychluje. Tento fakt ukazuje na další prodlužování hospodářského chaosu, který se tak nepřesně nazývá „boom“ a konec této fáze cyklu nenaznačuje ani vývoj bankovních úvěrů, které nadále rostou (+8,5% meziročně).

Onou nesnadnou úlohou pro Fed je vývoj v oblasti cen. Za březen vzrostl index CPI o 0,4%. Anualizovaná míra nárůstu za poslední tři měsíce přitom dosáhla už 4,3% a to je nejvíce od roku 2000, kdy CPI vzrostl na roční bázi o 3,4%. Důležitý je zejména trend, CPI zrychluje poměrně výrazně. Tzv.čistá inflace (tradičně měřená CPI bez cen potravin a energií) vzrostla o 0,3% a co je podstatné, medián CPI vzrostl o 0,4%, což při anualizované míře nárůstu znamená už 5%. Cenové tlaky začínají být poměrně vážné, v čemž nás utvrzuje i vývoj v distribuci cenových změn u jednotlivých komponentů CPI, kdy 45% koše rostlo o více než 5%. Číslo nesmí být přeceňováno, proto je důraz kladen na trend. Fed ale klade důraz především na tzv.čistou inflaci (CPI bez cen potravin a energií) a příliš se nezdá, že by si byl nějakých tlaků vědom a tak se zdá, že se zvyšování sazeb chýlí ke konci. Trh se pro červnovou úroveň sazeb přiklání k úrovni sazeb 5,25%, což by mohla být konečná úroveň pro zvyšování. Měřeno anualizovaným březnovým mediánem by tak paradoxně současná úroveň reálné FFR byla záporná, což indikuje, že americká měnová politika v podstatě není restriktivní, ale jen se tak tváří (což koneckonců dokazují nárůsty měnových agregátů, které navzdory rostoucím nominálním sazbám nezpomalují).

 

Vývoj cenových indexů ve Spojených státech za posledních 6 měsíců

USA_ceny_0306.PNG

Situace se tímtocelkem vyjasňuje. Proč by HDP nerostlo, když se americká ekonomikanachází v relativně inflačním prostředí (růst cen zrychluje, měnovýrůst taktéž, obchodní deficit se prohlubuje, státní dluh narůstá)? Mýmhlavním selháním v předpovědi recese na přelom let 2005/2006 byla tezeo zpomalujícím nárůstu peněz v ekonomice. To se nepotvrdilo a americkáekonomika, živena měnovou a fiskální expanzí, dále redistribuuje arealokuje zdroje a zvyšuje kalkulační chaos. Konkrétní předpověď tedyselhala, obecná nikoli. Americká ekonomika míří do recese a přisoučasném cenovém vývoji ani náhlé snižování sazeb s cílem podpořithospodářský růst (k čemuž stejně nikdy nedochází, neboť jde o iluzi)není možné. Americká ekonomika nutně doplatí na politiku AlanaGreenspana v předchozích 15 letech, protože americká ekonomika jetypickým příklad specifického měnového chybového cyklu (viz paper,který byl prezentován na PCPE a který vyjde brzy v Centru pro studiumhospodářského cyklu).

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply