Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Co ukazuje islandská krize

0

Zřejmějen málo Čechů zaregistrovalo fakt, že máme na světědalší finanční krizi, za posledních 15 let jižminimálně desátou. Tentokráte postihla Island,malou evropskou ekonomiku, která se ale na první pohledtěšila dobré kondici. Podle HDP na hlavu jde o 5.nejbohatšíekonomiku světa, vládě se podařilo snížit svouzadluženost za posledních 10 let o více než polovinu(na 27% HDP), míra nezaměstnanosti klesla z 6% v roce 1994 na1% nyní. Navzdory tomu všemu je jasné, že se finančníkrize nevyhýbají ani nejvyspělejším aekonomicky silným zemím světa.

Ifinanční krize mají svou historii. V 80.letechminulého století analyzoval dnes velmi známýekonom Paul Krugman jejich první generaci. Tyto krize bylykrizemi platební bilance (běžného účtu) atýkaly se malých ekonomik s volným tokemkapitálu a fixním měnovým kurzem. Takovékrize mohly být snadno předpověditelné, protožepramenily z chybných hospodářských politik.Druhá generace finančních krizí (krizeEvropského měnového systému nebo Mexika) aleukázala, že na první pohled zdravémakroekonomické prostředí není zárukoustability, průběžně nebyly pozorovány žádnéznámky zhoršování ekonomické situace.Řešením byla změna makroekonomické politiky apostupné uvolnění měnového kurzu (postupuplatňovaný v případě české finančníkrize v roce 1997). Třetí generace (např.asijskákrize) krizí je mnohem heterogennější. Spojuje jezpravidla nárůst krátkodobých úvěrů,měnové spekulace, elitářský kapitalismus, problémy se strukturou úvěrů nebo nárůstúvěrů denominovaných v cizích měnách.

Islandskázkušenost

Tytotypy finančních krizí se liší ve svýchkonkrétních okolnostech, mají ale společnoupříčinu: enormní nárůst “vytištěných”peněz. Měnový boom vede k akceleraci úvěrů,celkovému nárůstu zadlužení (firem idomácností), nárůstu cen surovin a aktiv aprohlubování schodku běžného účtu.Inflace měřená indexem CPI přitom léta nemusírůst, což vytváří iluzi skutečnéhohospodářského růstu. Tzv.přehřátíekonomiky vyvolané expanzivní měnovou politikou jetypické pro dnešní Island. Předloni a loni vzrostlreálný HDP o 8,2%, respektive o 5,6% a hlavnímitahouny byla spotřeba domácností a fixníinvestice. Množství peněz do ekonomiky přitéká15-25% ročně a toto tempo se navzdory nárůstu úrokovýchsazeb stále zrychluje. Tempem měnového růstuspolehlivě převyšuje všechny členské země OECD (kroměTurecka). Tento růst umožňuje financování spotřebya investic novými úvěry (zejména zahraničními)a tak se zadlužení islandských firem a rodin zaposledních 10 let zdvojnásobilo na hrozivých350% HDP. Silnou domácí poptávku už domácínabídka nestačí uspokojovat a to ze dvou důvodů:domácí produkční zdroje jsou již téměřvšechny využity a struktura nabídky neodpovídádíky enormnímu nárůstu investic do kapitálovýchstatků struktuře poptávky. Ta tak musí býtuspokojována dovozem. To potlačilo cenový nárůst,protože zhodnocování islandské koruny zabránilovětšímu nárůstu cen. Zároveň vloni narostlschodek na běžném účtu až na 20,8% HDP. To nenísamo o sobě problémem. Problémem je, že jehodlouhodobější krytí finančním účtemje při měnové expanzi nemožné. Jakmile totižpraskne bublina na trhu cenných papírů (ceny akciívzrostly od roku 2004 o 300%), zahraniční investoři sestáhnou. To vyvolá tlak na pokles islandské měnya zvýší spotřebitelské ceny. Přesně to se vprůběhu letošního roku stalo, akciový trh iislandská koruna dosud ztratily přes 20% a mírainflace vzrostla ze 4% na konci minulého roku na 8,4% včervnu.

Fungujítrhy?

Islandskákrize se svými nerovnováhami nápadně podobákrizím v Thajsku v roce 1997 a v Turecku v roce 2001. Uasijské i turecké krize hrály klíčovouroli fixní měnové kurzy. Ty vedly k iluzi cenovéstability a přílivu krátkodobého kapitálu.Při relativní měnové expanzi (a z toho plynoucíhonárůstu zadluženosti) to znamenalo nadhodnocenou měnu,která umožnila eskalaci cen aktiv (jak akcií, taknemovitostí). Bylo jen otázkou času, kdy se projevízásadní mikroekonomické nerovnováhy nadílčích trzích. Fixní kurz byl viněn zevzniku těchto nerovnováh. Island přitom s flexibilnímměnovým kurzem trpí téměř identickýminerovnováhami. I v jeho případě došlo k nadhodnoceníměny. Jak je to možné, selhal snad trh? Ano, investoři bylivedeni mylnými cenovými signály. Nebylaodstraněna skutečná příčina těchto mylnýchcenových signálů: expanzivní měnovápolitika (intervence do fungování finančníchtrhů). Tak jako regulace cen nájemného deformujecenovou strukturu bytů, deformuje měnová politika cenovoustrukturu investičních a úvěrovýchinstrumentů. I liberalizované trhy tak mohou vytvářetdlouhodobé nerovnováhy s hořkým koncem.

Islandskákrize zdaleka není u konce a recese Island teprve čeká.Prvotní snížení ratingu agenturou Fitch, kterévyvolalo paniku a výprodej na akciovém a měnovémtrhu bylo jen počátkem. Nárůst míry inflacenutí centrální banku zvyšovat úrokovésazby, což vytváří tlak na financovánídluhů. Potíže s likviditou nutně omezí investice ispotřebu. Analogie s asijskými zeměmi napovídá,že recese bude možná ještě bolestivější než vAsii. Islandská zkušenost především odhalila, jakkřehký současný finanční systém je.Globalizace světové ekonomiky může při existenci měnovýchintervencí vést k nárůstu počtu finančníkrizí.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply