Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Francouzské ekonomice prý se daří

0

Titulky novin a takéinternetových serverů zahltily zprávy o tom, jak“Rozjetáevropská ekonomika předstihla Japonsko” nebojak to nandalaekonomice USA. Prvotní problém spočíváv tom, že HDP není ukazatelem hospodářskéhorůstu, a to navzdory tomu, že si to většina ekonomů myslí.Je to stejná pravda, jako že se Země otáčíkolem Slunce. Ale dobrá, dejme palcovým titulkům šancina pravdu.

O tom, že je evropská ekonomikarozjetá, se dá s úspěchem pochybovat. Ukazujese pouze, jak je posuzování hospodářskésituace relativní. Zatímco se zde na číslo 2,6%(o tolik meziročně vzrostlo HDP Eurozóny) pějíoslavné chorály, jinde (třeba v Hong Kongu) by to bylopovažováno za naprostý propadák. Inu, Evropanése po létech zoufalých ekonomických politikdopracovali do stavu, kdy se spokojí i s málem. A smálem se spokojí i Francie. Čtvrtletní nárůsttamního HDP je sice nejvyšší za posledních 5let, ale při srovnání vychází najevo, žeje to spíše bída s nouzí. V drtivévětšině ostatních zemí EU totiž rostlo HDPrychleji. A jak zaznělo například od ekonoma HSBC NicolaseClauqina, ve třetím čtvrtletí dojde opět kezpomalení (neplést míru a obecnéprohlášení – kdyby prohlásil, že se HDPsníží o x %, jeho slova by nebylo možné brátvážně).

V této souvislosti nesmímezapomínat, že Evropská Unie je stále ve fáziexpanzivní měnové politiky, tedy co se důsledkůtýká. Měnový růst (M2) se stále udržujenad 8%, kdy ve Spojených státech obdobnýindikátor už dávno pod 5%. V takové expanzizpravidla dochází k velkému nárůstu HDP,což se v případě EU nestalo. A nyní již přicházídoba měnové restrikce. Na jednu stranu to může býtpříznivá zpráva, protože na základěnízkých úrokových sazeb nedošlo kmasovému chybnému investování. Nicménějak množství regulací může efektivně bránitvytváření chybných investic, bránítaké efektivnímu fungování trhů arozvoji hospodářství (tedy přizpůsobováníse nabídky poptávce). Dokud nejde k reformám voblasti fiskální politiky, komplexního systémustátu sociálního blahobytu a změně paradigmatuv oblasti pracovního trhu, nic světoborného senestane. Evropská Unie a Francie obzvlášť se budou utápět  v kalných sociálních vodácha nadávat na nefungující trhy a zrůdnékapitalisty.

Co se týká dalšíhooslavovaného trendu, vývoje mírynezaměstnanosti, tam čísla vypadají o něcopozitivněji, hlavně co se dlouhodobějšího vývojetýká. V roce 1994 měla Francie mírunezaměstnanosti 11,7%. V loňském roce poklesla až na 9,7% av červenci byla už na 8,9%. Číslo sice i tak poměrnětragické, ale Francouzi byli zvyklí i na horšíčasy. Naprosto zoufalá je ale situace v mířenezaměstnanosti u mladých lidí do 25 let, kde dosahujemíra nezaměstnanosti 23% (ne že by to v Českérepublice bylo o mnoho lepší). Fungující trhpráce a dynamická ekonomika přitom vytvářejípřesný opak, jak pokles míry nezaměstnanosti, takmíry nezaměstnanosti mladých lidí (za určitýchpodmínek, které ovšem Francie splňuje). Své bymohlo vyprávět Irsko nebo Estonsko. Francie je pravýopak, rigidní trh práce, stagnujícíhospodářství a nechuť cokoli měnit.

Zapomínat bychom neměli ani nastav veřejných financí. Oficiální číslahovoří o míře veřejného dluhu k HDP ve výši66,8%. V roce 1994 činilo toto číslo 48,4%. Veřejnýdluh se tak za 11 let zvýšil o téměř 40% a nadáleroste a růst také bude, protože francouzští politicise už nechali slyšet, že skvělá čísla o vývojiHDP umožňují zvýšit dotace a vůbec tak všeobecněrozhazovat. Ve skutečnosti je přitom státní dluhFrancie dvojnásobný, jak nám loni odhaliljejí ministr financí Thierry Breton.Polovinu dluhu činí schodek na důchodovém účtu.I kdyby druhá polovina byla vypůjčena na saméefektivní investice, byl by to pro další hospodářskýrozvoj velký balvan. Ve skutečnosti je mnohem vyšší,protože Francie vypůjčené peníze použila na krytísvých rozmařilých neefektivních politik.Veřejný dluh je pro další ekonomický vývojFrancie velkou hrozbou.

Francie přesto šanci má. Alejen s reformami a ty budou bolet. I když, jak koho. Byl by asizázrak, kdyby francouzští voliči z ničeho nicprozřeli a rozpomněli se na své slavné ekonomyRicharda Cantillona (což, pravda, nebyl rodilý Francouz),Frederika Bastiata, Jeane-Baptista Saye nebo Francois Quesnaye. Vmnohém by jim to usnadnilo život, protože čím dříveFrancie s reformami začne, tím méně devastujícíbudou důsledky restrukturalizace hospodářskýchvztahů.

 

 france.JPG

Původně publikováno na blog.respekt.cz 

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply