Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Kam jsme došli od 17.listopadu 1989

0

Omezení moci státu (vlády) je nejdůležitějším problémem společnosti,pokud nemá upadnout do totality. Za demokracii (démos-lid akratos-vláda) je považován politický systém umožňující mírovýmiprostředky vyměnit vládu, založený na rovnosti občanů před zákonem apodřízení se menšiny rozhodnutím většiny. V podstatě se ale jedná omechanismus rozhodování, který může směřovat ke svobodě, stejně dobřejako k k zmíněné totalitě. Renesance demokracie v 17. a 18. stoletíbyla spojena s idea jejího ohraničení, tj. omezování vlády většiny,snaha, aby se ti co rozhodují a vládnou podřizovali obecnýmspolečenským pravidlům a samozřejmě i svým vlastním zákonům. Tutokoncepce našla vyjádření v tzv. omezující ústavě a lze ji vysledovat vprůběhu Francouzské revoluce i u tvůrců americké ústavy. Dnes se zdajítyto principy zapomenuty, demokracie se stala diktaturou většiny a státkrásně fungujícím strojem k plnění jejich libovolných přání. SochaSvobody musí ronit slzy.

Zmenšování svobody a tedy i demokracie je vada systému, kde parlamentvydávající zákony, nepodléhá žádným omezením. Když pomineme morálku aetiku poslanců, zdevastovanou jako v celé společnosti předlistopadovoutotalitou, měla být od roku 1989 hlavní pojistkou proti vládní mocipsaná Ústava. Jak se ukázalo, Listina základních práv a svobod všaknezaručuje v podstatě nic. Deklaruje sice svobodu projevu, ale v dalšímčlánku ji dovoluje zrušit, máme právo vlastnit majetek, ale také býtvyvlastněni atd. Prakticky ve všech jejích článcích je otevřen prostorpro státní zásahy. Vkládat naděje do soudců Ústavního soudu, kteřímohou rozhodnout o tom, zda nějaké opatření parlamentu nebo vládynarušuje podstatu a smysl základních práv a svobod či nikoliv, bylotaké naivní. O intelektuálním klimatu na Ústavním soudě ostatněvypovídá jeho stanovisko ve věci mléčných kvót (Pl. ÚS 5/01), kde jekromě jiných „zvláštností“ deklarováno, že svobodný trh není základní aústavním pořádkem požadovanou nebo zaručenou hodnotou uspořádání českéspolečnosti. Kam vlastně společnost směřuje, když ne k svobodě aspravedlnosti?

Omezení vyplývající z „běžných“ zákonů se naučili poslanci i vládabrilantně řešit třemi jednoduchými způsoby. Imunitou, která umožňujetvůrcům pravidel uniknout z jejich dosahu, nerespektováním zákonů(např. zákona o státním rozpočtu, kdy deficit je vždy větší nežschválený) a operativní úpravou pravidel (tj. zákonů) podle svýchpotřeb (např. zrušení darovací daně pro politické strany).Většina intelektuálů, o politicích ani nemluvě, nejsou ani po 13 letechschopni alespoň rámcově definovat svobodu a respektovat hranice, kam aždemokracie může ve svém rozhodování zajít. O to brilantněji dokázalimeditovat, kterak v minulosti neměly být nacistické nebo komunistickézákony respektovány z důvodu nesouladu se svobodou a „demokracií“.Možná jednou bude prohlášen za protiprávní také dnešní, polistopadovýrežim, v němž je svoboda slova krajně relativním pojmem, jsouporušována vlastnická práva a část obyvatelstva musí v roli nevolníkůpracovat na „dávkaře“ a byrokraty. Jak se ukazuje, komunismus je pouzepokračováním standardní politiky jinými prostředky.

Jak velkou podporu tzv. veřejnoprávních medií a kolik peněz ze státníhorozpočtu musí „zavedené politické síly“ získat, abychom zjistili, žedemokraticky nejdou vyměnit? Kolik daní, balených koblih, kamerovýchsystémů a zákazů knih lze společnosti vnutit, aby se ze svobody staloprázdné slovo? Jaké projevy moci státu spustí v našich hlavách varovnýsignál? Meze demokracie spočívají v tom, že žádná většina nemůželegitimovat agresi, nevyprovokovaný útok proti majetku a životučlověka, svoboda je stav, v němž každý člověk může činit co uzná zavhodné, kromě agrese a omezení svobody je možné výhradně v zájmuzachování svobody jiných. (Ostatně stále čekám od politologů nějakoukreativní definici většiny, s vědomím faktu, že ČSSD získala vletošních volbách podporu pouze 17,51% ze všech zapsaných voličů).Proto je naprosto špatný příměr o kyvadlu pohybující se mezi pravicí alevicí, mezi právy jednotlivce a kolektivistickou „sociálníspravedlností“. Výrok ministra financí Sobotky: „..jako sociálnídemokrat mám jiný názor na daně a regulací nájmů.“, ve skutečnostiznamená:“…popírám svobodu“. Body rozkyvu politického kyvadla jsoutotalita nebo svoboda a na to kam jako ovce následujeme VladimíraŠpidly a spol., věru není pěkný pohled.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply