Rakouská firma jako by na české státní úředníky seslala trest za všechny jejich dosavadní hříchy. Dodatky ke smlouvě o výstavbě mýtného s firmou Kapsch sice odtajněny nebyly, ale z informací, které jsou veřejně dostupné, vyplývá, že odpovědní státní úředníci (včetně ministra) selhali morálně i profesně. A to v celém kontextu veřejné obchodní soutěže na výstavbu mýtného systému. Moderní ekonomie se již částečně zbavila keynesiánských dogmat a stát je správně považován za nejhoršího hospodáře, kterého ekonomický systém může vůbec poznat. Bývalý ministr dopravy Šimonovský a jeho spolupracovníci to pak jen pěkně zdokumentovali v praxi. Nejprve vybrali jako vítěze rakouskou firmu a z mého pohledu panují o kvalitě výběru oprávněné dohady. Na počátku listopadu pak vyšlo najevo, že smlouva s firmou Kapsch obsahuje dodatky, které jsou podle dostupných informací pro stát značně nevýhodné, ač se to bývalý ministr Šimonovský snaží naprosto zoufalým způsobem zpochybnit.
Selhání systému
V první řadě je nutné říci, že nejde o ojedinělé selhání jednotlivců, ale o systémový nedostatek státního systému. Stát se v tomto případě snažil podnikat, a to nemůže dopadnout dobře, protože pro podnikání nemá předpoklady. Předpokladem úspěšného podnikání a rozvoje společnosti je soukromé vlastnictví a osobní zainteresovanost na výsledku, a to včetně vlastní odpovědnosti za výsledek se vším, co k tomu patří (tedy možné ztráty v případě chybného rozhodnutí). Riskovat vlastní soukromý majetek nebo vyvlastněný majetek, tzn. vybrané daně, je diametrálně odlišné. Odpovědnost za chybná rozhodnutí je v případě státu téměř nulová. Prodražení systému nezaplatí bývalý ministr ze své kapsy, nezaplatí to ani jeho spolupracovníci, zaplatí to daňový poplatník. Stát se z toho důvodu, i v mnoha jiných oblastech, pouští do rizika, které by člověk odpovědný za svůj majetek nikdy nepodstoupil. Přesně tuto hranici ve smluvních dodatcích ministr Šimonovský překročil. Učinila-li by takové rozhodnutí soukromá firma, odnesou to její vlastníci, kteří, a to je důležité, firmu vlastní na dobrovolném základě. Manažer, který učiní takové rozhodnutí, pak bude mít v životopise černý puntík a těžko bude hledat dobré zaměstnání. Ne tak pan ministr. Ten se může následně živit jako konzultant a dále mrhat vybranými zdroji, neboť jak víme ze zkušenosti, veřejné soutěže se často nevyhrávají kvalitou služeb, ale vyplněnou či nevyplněnou kolonkou v nesmyslných byrokratických papírech.
Vrcholem neodpovědnosti je přiznání pana Šimonovského, že dodatky ke smlouvám s firmou Kapsch důkladně nečetl. V tomto případě však jde o neomluvitelné selhání lidského faktoru. A bývalý ministr dopravy to neodčiní ani tvrzením, že důvěřuje svým kolegům, protože v tom případě by v křesle ministra mohla sedět cvičená opice bez vlastního názoru a podepisovat to, co jí její poradci předloží.
Jednoduché řešení
Řešení systémových selhání státu při podnikání je jednoduché. Zbavit stát této odpovědnosti a tyto činnosti zprivatizovat. Mrtvé ekonomické teorie o přirozených monopolech, kterými se i dnes zaštiťují politici při obhajobě státního podnikání v určitých oblastech, jsou chabou zástěrkou jejich motivace mít co největší moc. Není tomu tak dávno, co se za přirozené monopoly považovaly železnice, telekomunikace, poštovní služby nebo energetika. Teď vidíme, že i v „sociálně blahobytné“ Evropě se tyto společnosti privatizují a trh se otevírá. A zkáza se nekoná. Totéž v případě silnic. Řešením je jejich privatizace a správa soukromými firmami. Neexistuje argument, proč bychom i nadále měli cestovat po nekvalitních a drahých státních silničních komunikacích.
