Jistě víte, že česká letecká společnost ČSA se rozhodla nakoupit do své flotily 12 nových letounů Airbus. A tímto svým rozhodnutím nechtěně (snad) přispěla do táhlého sporu EU a USA. Jak? Na trhu velkých dopravních letadel nyní dominují dvě firmy: americký Boeing a německý Airbus. Tato dominance však nevznikla na základě úspěchů na trhu, ale je výsledkem miliardových dotací do obou firem. Vlády používají prostředky daňových poplatníků ke svým mocenským hrám, neboť případ Boeing/Airbus je ukázkovým příkladem soutěžení EU vs.USA. Tím, že vlády USA a států EU dotovaly podstatnou část vývoje nových letounů, zcela zničily jakoukoli konkurenci, protože dotace v takové výši odpovídají svými důsledky zamezení vstupu konkurence do odvětví. Vlády tak zneužily běžný tržní produkt pro své dětinské soupeření: “ať to stojí co to stojí, musíme je porazit a prodat více letadel”. Když se pak ukáže, že je o Airbusy větší zájem, tak se to Boeingu nelíbí, což chápu, a tak si jde stěžovat ke své vládě, že je to nespravedlivé. Ta obviní EU z neúměrně vysokých dotací a spor je opět na světě. Absurdnosti celá situace nabývá ve chvíli, kdy si uvědomíme, co má být nespravedlivé, tedy rozhodnutí spotřebitelů, v tomto případě leteckých společností. Takováto logika věci by však vedla k miliardám sporů po celém světě. Rozhodnutí spotřebitelů o koupi nelze kvalifikovat z pohledu spravedlivé/nespravedlivé, spotřebitel se rozhoduje na základě svých preferencí. Jaká škála preferencí je spravedlivější? To by nám pak za chvíli mohli centrální plánovači přímo diktovat naše preference. Vše se navíc komplikuje ve chvíli, kdy na ČSA padá podezření, že se pro Airbusy rozhodla kvůli tomu, aby vypadala dobře před Evropskou komisí. Minimálně tedy vzniká z existenci státní regulace další faktor důležitý pro rozhodování firem o koupi toho či onoho produktu: zavděčit se “své” vládě a ono z toho možná něco kápne. Veškeré uvedené problémy jsou ale pouze důsledkem státních regulací, zde v podobě dotací , které silně deformují trh, a to nejen samotný trh s letadly, ale celkovou strukturu trhů:
1. dotace by při absenci státních regulací byly alokovány jinam (kdyby ne, tak by je tam vlády nemusely alokovat)
2. výsledná situace na trhu s letadly zvyšuje ceny výrobních faktorů a tak vyvolává jejich příliv do odvětví
Každý zásah státu mění podmínky na každém trhu, vidět jsou však jen ty prvotní změny, v našem případě na trhu s letadly. Tyto umělé zásahy do tržních situací vedou k plýtvání zdroji, protože nereflektují preference spotřebitelů, čímž dochází k chybné alokaci zdrojů. Tato situace bude “fungovat” do té doby, dokud budou státy dotovat tyto společnosti či různými jinými zásahy narušovat koordinaci trhů. Změna nastane ve chvíli, kdy se otevřou brány odvětví konkurenci, což povede ke změně struktury trhů na základě reálných preferencí ekonomických subjektů. Nepodléhejme již nadále iluzi, že nějaký zásah státu může přinést něco pozitivního.
