Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Keňské porcování medvěda

0
Keňa je jednou z relativně prosperujícíchzemí Afriky. Hospodářský růst zde dosahuje více než pěti procent asituace lidí se, sice z nízké úrovně, ale přesto, postupně zlepšuje.Asi 30 % Keňanů má například mobilní telefon.Telekomunikační firmy navíc nabízí kromě hlasu a textových zpráv dalšízajímavé služby. Například systém M-Pesa provozovaný společnostíSafaricom umožňuje levně prostřednictvím mobilního telefonuuskutečňovat peněžní transakce. Tento projekt, který byl zahájen teprvepřed necelým rokem, má nyní již téměř milion uživatelů (samozřejmě) bezohledu na jejich kmenovou příslušnost. Ukazuje se, že firmy vAfrice s využitím nových technologií a snahy dosahovat zisk dokáží lidisjednocovat a řešit problémy tradičně spojované s byrokracií a v tomtopříkladě s těžkopádnou regulací bankovního odvětví.

Pomyslné modré keňské nebe se však zatáhlo mračny a strhla sebouře. V zemi se konaly volby. Média na samém konci minulého rokupřinesla zprávy o povolební situaci a konfliktu mezi obhájcemprezidentského úřadu Mwaiem Kibakim z kmene Kikuju a opozičnímkandidátem Odingou z kmene Luo. Kibaki se, jak známo, prohlásilprezidentem, ačkoli o tom, zda získal více hlasů než jeho opozičnírival, zaznívají četné pochybné hlasy. V zemi následně došlo k eskalacimezikmenového násilí.

Trpí snad Keňané jakousi chorobnou mezikmenovou nenávistí?Samozřejmě, že ne. Etnická podoba konfliktu je jen zpodobněním mnohemhlubší příčiny. Primární příčinu násilí totiž musíme hledat v politice, ne v etnické různorodosti.

Centralizace moci v Keni vytváří umělý konflikt mezi lidmi.Keňská ústřední vláda může rozhodovat o rozvojových projektech, ovýstavbě infrastruktury a především o jejím umístění v konkrétníchkmenových oblastech. Není proto překvapující, že politici nabízejílidem ze spřízněných etnických skupin výměnou za podporu ve volbáchrůzné výhody, jako jsou například vládní peníze na výstavbu silnice vdané oblasti. Stejně tak se nelze divit, že na tuto hru přistoupilivoliči. Nebo snad mají čekat až politické výhody získá pro svépodporovatele politik z jiného kmene?

První keňský prezident Kenyatta byl z kmene Kikuju a i pozdějisi lidé tohoto etnika udržovali značný vliv na fungování centrálnívlády. To postupně vedlo k posilování politicko-ekonomického postaveníKikujů (a některých jejich spojenců) v rámci pestré mozaiky keňskéhoetnického složení na úkor jiných kmenů. U etnik nezúčastněných nasystému této vlády naopak postupně vzrůstala nenávist vůči „jimvládnoucím“ Kikujům.

Kdyby nebylo politiků a jejich moci uplácet spřízněné skupiny zaoddanost výhodami, např. v podobě zmiňovaných nových silnic,mezikmenové rozpory by možná existovaly, ale jejich eskalace dodnešního stavu by se jednoduše nevyplatila, neboť by nebylo výhod, okteré by bylo možné soupeřit. I v Keni, stejně jako v podobnýchpřípadech jinde ve světě, je obtížné nalézt jasné viníky a jednoznačnéoběti. Jedno však jasné je. V Keni neprobíhá primárně etnický konfliktv kontextu politického rámce, ale naopak prvotní politickýkonflikt se zde odehrává na pozadí místní etnické různorodosti, kterouzdejší politici velmi umně zneužívají. Mocenská centralizace totižvytváří spory tam, kde by jinak nebyly vůbec, nebo alespoň ne v takovéintenzitě.

Liberální institut

Josef Mládek

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply