Nedávný rozhovor s panem prezidentem Václavem Klausem mě skutečně pobavil, neboť pan profesor se projevil jako mistr humoru. Jeho prezidentování evidentně svědčí jeho dobré mysli.
I rozhodl se pan prezident v rozhovoru zavtipkovat i o své znalosti měnové politiky. Rozhodně prý nerozumí měnové politice méně než guvernér Tůma či členka bankovní rady Erbenová. A na důkaz svého pokračujícího zájmu o ekonomii řekl: „pánové kolem mi to potvrdí, že každou chvíli vidí v mé ruce sofistikovaný ekonomický žurnál plný grafických znázornění a matematických rovnic, v kterých si podtrhávám, dělám otazníky, vlnovky, vykřičníky. Já prostě trvám na tom, že nedaleko ekonomické teorie žiju i jako prezident. A to říkám s jistou autoritativností.“ Existuje snad lepší důkaz ekonomické zdatnosti? Teď už nikdo nepochybuje že pan prezident rozumí ekonomii a měnové politice.
Pan prezident ale nevtipkuje v rozhovoru naposled. Je velice potěšen otázkou o vhodném načasování přijetí eura v České republice, neboť je to vhodné téma k dobrému žertu. Pan prezident odpovídá: „Kdybychom žili ve světě, kdy máme zcela propojené cenové hladiny a cenové struktury, tedy absolutní a relativní ceny, se zbytkem eurozóny, pak by přechod k euru byl jen technologickým momentem, který nestojí za žádnou diskusi.“ Škoda, že nepřidává k dobru ještě makroekonomické a mikroekonomické vysvětlení určení absolutních a relativních cen.
Napravuje to záhy jiným vysvětlením: „Pro laika bych to vysvětlil. Kdyby se kurz měny, za který se vyměňují peníze ve směnárnách, rovnal paritě kupní síly, tak bych o žádném problému nemluvil. Ale v momentu, kdy všichni dobře víme, že podle jedněch propočtů je hrubý domácí produkt na hlavu v Česku jedna třetina úrovně Evropské unie a podle parity kupní síly je to 70 procent průměru unie, tak přesně tento rozdíl představuje tu míru neznáma, jak sladit tyto dvě veličiny.“
Děkujeme pane prezidente.
