Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Zlato a krize? A přece se třpytí

0

Pan Petr Zahradník se pokusil o dehonestaci zlata jako měnového standardu s pomocí knihy pana profesora Revendy (Zlatem proti krizím? Ne, E15, 23. 8., str. 19). Je vcelku pochopitelné, že dojde-li ke spojení profesní či akademické kariéry s existencí inflačních peněz a bankovnictví, je obtížné připustit, že svět by mohl existovat bez inflace a bez centrálních bank. To je jediný argument, jejž lze proti měnové roli zlata snad i připustit.

Zlato a deflace

Pan Zahradník uvádí, že je pošetilé a marné zavádět do peněžních vztahů zlato, pokud tak dramaticky roste počet transakcí. Pojítkem mezi objemem transakcí a objemem peněz jsou ale ceny a rychlost oběhu peněz. Jsou-li ceny pružné, není množství zlata limitujícím faktorem pro množství transakcí v systému! Můžeme prodat deset chlebů za unci zlata, stejně jako tisíc chlebů za unci zlata, a přitom reálná cena chleba může zůstávat stejná. Podmínka je jediná – musí být umožněn pokles nominální ceny výstupů, vstupů a výrobních faktorů.

Problém s argumentem „málo zlata“ tedy tkví v tom, že není vůbec podstatou problému. Tou je pružnost cen, respektive deflace. Zde však vstupujeme na téměř zakázané území obhájců centrálního bankovnictví. Přestože bylo vyvinuto několik argumentů proti deflaci, skutečně jediným a původním je nepružnost nominálních mezd směrem dolů. To je pro ekonomický systém zásadní potíž, jež může učinit z deflace obrovský problém. Jenže tato nepružnost nevznikla sama o sobě. Způsobuje ji zákonná síla odborů. A jelikož vůle k nápravě směrem ke svobodnějším trhům je minimální, budeme sledovat stále rostoucí ceny, kumulování intervencí a návraty krizí, přestože pro přežívání cenové a mzdové rigidity není důvod.

Zlato a omyl

Zlato jako měnový standard je přirozeným limitem emise bankovek či elektronických peněz. Tím omezuje moc politiků a úředníků. Nestačí kliknout myší a vytvořit peníze. Musíte mít kolaterál, komoditu.

Čemu by zlato mohlo zabránit? Nezabrání podnikatelským omylům. Ve svém hledání ziskových příležitostí se podnikatelé budou mýlit se zlatem i bez zlata. Nezabrání ani omylům spotřebitelů v odhadech svých schopností splácet úvěry. Zabrání však tomu, aby k těmto jevům docházelo hromadně.

Jak je možné, že se teď tolik lidí mýlilo? Na základě čeho se celé davy zmýlily ve svých odhadech? Stopy vedou k centrálním bankám. Inflačně se chovající centrální bankovnictví vytvořilo v lidech iluzi nízkých sazeb a dostatku zdrojů. Iluzi, již by zlato nepřipustilo, protože objem peněz by měl jasné limity.

Zlato a politika

Jistě, můžeme mít systém centrálních bank a inflační nekryté peníze. Ovšem je dobré si uvědomit, že tento systém pro nás znamená obrovské náklady – od úvěrových krizí až po drahé služby bankovních dinosaurů. Keynes byl původně liberál, aby jako vládní poradce otočil. Greenspan v šedesátých letech sepsal pro zlato pozitivní článek „Zlato a ekonomická svoboda“, aby následně svět přivedl nekrytými penězi do krize. Libertarián von Hayek po udělení Nobelovy ceny za přínos k teorii cyklů připustil úlohu centrální banky v boji proti sekundární deflaci. Friedman se po dlouhém názorovém vývoji vrátil k preferenci fixace měnové báze. Pozoruhodné názorové proměny ukazují, že zlato jako měnový standard nebylo odmítnuto na základě důvodů ekonomických, nýbrž politických.

Sdílej

O Autorovi

mm

Liberální institut je nejstarší český liberální think-tank.

Leave A Reply