Grover Cleveland je jediným americkým prezidentem, který sloužil ve dvou obdobích, jež na sebe přímo nenavazovala. V úřadě byl mezi lety 1885 a 1889, poté čtyři roky ne a do úřadu se vrátil v roce 1893.
Pokud by příznivci volného trhu mohli vzkřísit nějakého amerického prezidenta, aby se vypořádal s dnešními problémy, mnoho z nich by si vybralo Grovera Clevelanda. Rozuměl ekonomii – vzácná komodita mezi prezidenty.
Dokonce i tzv. konzervativci, kteří mluví o volném trhu, často dělají opak. Richard Nixon dal této zemi mzdové a cenové kontroly. George W. Bush rozšířil centrální plánování Medicare tak, aby obsahovalo i léky na předpis. Dejme to do kontrastu s Clevelandem. Vetoval stovky utrácejících zákonů, čímž se odmítl podřídit politickému pokušení, ať už bylo zabaleno do patriotismu nebo do dojemných příběhů.
Po občanské válce byly pod záminkou patriotismu běžně odsouhlasovány nájezdy na federální rozpočet. Například váleční veteráni na straně Unie se stali vlivnou zájmovou skupinou. Výdaje na jejich penze vyrostly za dvacet let zhruba o 500 %, jak píše Alyn Brodsky v knize Grover Cleveland: A Study in Character (Grover Cleveland: Studie charakteru).
Kdo by mohl říci ne vlasteneckému veteránovi, který chce pouze malé zvýšení svého důchodu? Cleveland. Když Kongres schválil návrh zákona, který dával důchod veteránům za zranění utrpěná mimo vojenskou službu, vetoval ho.
Nejdůležitější o Clevelandovi
- Zrušil protitržní legislativu, která vedla k Panice roku 1893.
- Vetoval 414 zákonů, kvůli rozpočtové odpovědnosti nebo z ústavních důvodů
- „Jaký je smysl toho být zvolen nebo znovuzvolen, pokud nic neprosazujete?“
Jindy období sucha zničilo úrodu v Texasu. Takže Kongres v roce 1887 přijal legislativu, aby vyčlenil 10 000 dolarů (v dnešní hodnotě 237 000 dolarů), za které chtěl farmářům koupit osivo pro farmáře. Kdy by mohl říct ne tvrdě pracujícím Američanům, kteří chtěli ždibec vládní pomoci? Cleveland.
Ve svém stanovisku k vetu napsal: „V ústavě nevidím žádné ospravedlnění pro takovéto výdaje a nemyslím si, že pravomoci a povinnosti vlády by měly být rozšířeny na pomáhání trpícím jedincům.“ Dodal: „Na přátelskost a charitu našich občanů, aby ulevili svým spoluobčanům v neštěstí, se můžeme vždy spolehnout.“
Muž z lidu
Cleveland měl výhodu oproti prezidentům, kteří přišli po něm – totiž voliče, kteří lépe chápali Jeffersonův koncept omezené vlády. „Jeffersonovské vidění bylo v Clevelandově době velmi obvyklé a nebylo pro něj těžké, aby se v něm vzdělal,“ sdělil mi v e-mailu Thomas DiLorenzo, profesor ekonomie na Loyola University Maryland.
Cleveland měl další vlastnost, která chybí moderním politikům: odvahu. Během svých osmi let v Bílém domě – 1885–89 a 1893–97 – vetoval 414 zákonů, čímž donutil Kongres, aby mírnil svoji chuť po utrácení.
Demokrat Cleveland také odmítal republikánský názor na zahraniční politiku. Podle Brodského říkali republikáni: „Je v zájmu naší země kolonizovat kontinent směrem na západ a na jih až k jeho geografickým limitům, a poté se tlačit stále více na západ přes moře.“
Pro Clevelanda to byl nesmysl. Pokud bylo míchání se do domácích věcí nemoudré a často protiústavní, jak by mohlo být legitimní míchat se do vnějších věcí? Cleveland měl jednoduchý přístup k zahraniční politice. Říkal, že Amerika „by se nikdy neměla dostat do konfliktu s žádným jiným státem, pokud nebyla napadena nebo jinak vyprovokována.“
Stephen Grover Cleveland (1837–1908) se narodil v Caldwellu v New Jersey jako páté z devíti dětí. Vyrostl ve státě New York. Jeho otec Richard byl presbyteriánský pastor. Jeho matka Ann byla z Baltimoru. Cleveland vyrostl v puritánské domácnosti. Richard dohlížel na to, aby se rodina každý večer pomodlila, v neděli chodila na dvě mše a na modlitbu.
Puritánská výchova Clevelandovi nezůstala. Jako svobodný mládenec a právník v Buffalu, NY, byl znám tím, že si užíval „dobré pivo, dobrou muziku, dobré jídlo a ne nutně dobré ženy,“ napsal Brodsky.
V kariéře mu pomohly příležitosti i důvtip. Byl šerifem v Erie County, NY, potom starostou Buffala a guvernérem New Yorku. Cleveland sloužil v Bílém domě dvakrát, jeho druhý mandát byl oddálen vítězstvím Benjamina Harrisona. Cleveland prohrál volby v roce 1888 na hlasy volitelů,[1] přestože na hlasy voličů vyhrál s 48,6 % oproti Harrisonovým 47,8 %. O čtyři roky později se znovu stal prezidentem, když porazil Harrisona se 46 % oproti jeho 43 % ve volbách se třemi hlavními uchazeči.
Cleveland zdědil velký nepořádek. Harrison byl „příšerný prezident“, co se týče ekonomie, jak říká Lawrence Reed, prezident Nadace pro ekonomické vzdělávání (FEE) v Irvingtonu nad Hudsonem, NY. Harrisonova šílená politika vedla k ekonomickému krachu.
V té době byl prezident inaugurován v březnu. Cleveland se vrátil do úřadu 4. března 1893. Národní úřad ekonomického výzkumu (NBER) bere leden 1893 jako začátek recese. V červnu byla míra nezaměstnanosti 16 %. Tomuto kolapsu se později začalo říkat Panika roku 1893 (Panic of 1893).
Jak vedla Harrisonova politika k Panice roku 1893? Reed diskutoval Paniku roku 1893 v červnu na letním semináři o ekonomii rakouské školy. Lekce je na YouTube, ale taky jsem mluvil s Reedem po e-mailu.
Panika roku 1893
Panice roku 1893 historikové málo rozumí, říká Reed. Zažité vysvětlení obvykle obviňuje „příliš mnoho železnic“ a volnotržní kapitalismus. Podle zažitého vysvětlení se dalo problému předejít, pokud by Amerika měla víc centrálního plánování. „Argument se železnicemi obsahuje jádro pravdy,“ píše Reed. „Železnic pravděpodobně bylo příliš mnoho, ale snadno můžeme vidět proč. Byly v té době největšími příjemci vládních dotací.“
Mnoho linek bylo vybudováno ne tolik z ekonomických důvodů, ale spíše kvůli štědrým dotacím, které vláda poskytovala, a podle Reeda: „Tyto dotované linky byly odsouzené k bankrotu.“
Hlavní důvod paniky ale neměl nic společného se železnicí. Spoušť začala zákonem Sherman Silver Purchase Act (Shermanův zákon o výkupu zlata) z června 1890, který podepsal prezident Harrison. Zákon nařizoval, aby ministerstvo financí nakoupilo každý měsíc čtyři a půl miliónu uncí stříbra – „veškerou produkci amerických stříbrných dolů,“ říká Reed.
Kvůli zákonu z roku 1834 byl směnný kurs zavěšen na šestnácti uncích stříbra za unci zlata. Ale byl tu jeden problém. Díky nárůstu světové nabídky zlata byl tržní kurs kolem třiceti uncí stříbra za unci zlata. V důsledku tak zákon nutil ministerstvo, aby nabízelo unci zlata za zhruba polovinu tržní ceny.
Ať už byli politici skutečně tak hloupí, že nevěděli, co to znamená, nebo prostě chtěli přesunout bohatství do odvětví těžby stříbra, výsledky byly katastrofální.
Před 120 lety
V té době byl britský kapitál chytrými penězi, které proudily do Ameriky. Ale kapitalisté jsou důvtipná parta, obzvlášť v porovnání s politiky. Chytré peníze dokázaly rozpoznat rodící se katastrofu. „V roce 1890 říkali: ‚Mizíme odsud. Ti lidi jsou blázni,‘“ říká Reed.
Takže britský kapitál udělal otočku vzad, „protože máme pocit, že Amerika má svůj finanční dům v hrozném stavu,“ uvádí Reed. „Nebudou schopni zajistit zpětný výkup zlata za tyhle peníze.“
Tohle byla katastrofa, které čelil vracející se prezident. Zlato bylo ve velkém odváženo z ministerstva financí a chytré peníze opouštěly Ameriku. Cleveland „hrál klíčovou roli při řešení tohoto problému,“ vysvětluje Reed.
Řešením bylo přimět Kongres, aby zrušil Shermanův zákon na výkup stříbra. Ale to trvalo déle, než Cleveland chtěl, protože ho zasáhla rakovina. Matthew Algeo popisuje tuto situaci ve své knize The President Is a Sick Man (Prezident je nemocný muž). Cleveland věděl, že finanční panika by se prohloubila, pokud by se trh dozvěděl, že má rakovinu. Takže byl Cleveland na operaci na jachtě, která vyplula z Long Islandu.
Neuvěřitelné, že jeho bitva s rakovinou zůstala utajena po 24 let. „Kolovalo mnoho zvěstí,“ říká Algeo. „Měl skutečně pověst čestného muže.“ Takže když Cleveland popřel, že má rakovinu, lidé mu věřili. Poté, co se zotavil, dokázal Cleveland přimět Kongres ke zrušení zákona na výkup stříbra v říjnu 1893. Podle Národního úřadu ekonomického výzkumu skončila recese v červnu 1894.
Algeo říká, že Cleveland byl „posledním skutečně libertariánským prezidentem“. A tento prezident má svoje obdivovatele i dnes. „Ron Paul má fotku Clevelanda ve své kanceláři,“ řekl Algeo o republikánském kongresmanovi z Texasu.
