Tentokrát jsem chtěl psát jenom o samých příjemných záležitostech. Mám totiž možnost být osobně přítomen na největší letošní atletické akci – mistrovství světa v atletice v Helsinkách. Ke změně rozhodnutí tématu dnešního sloupku mě v neděli při odletu z Ruzyně přiměl člověk, který mě oslovil, když jsem si nechal balit kufr do ochranné folie proti poškození. Kladl mi otázku, kdy už ta „hrůza“ skončí. Zeptal jsem se ho, co myslí tou hrůzou. On odpověděl: „kdy už nám přestanou vládnout lháři“. Uvědomil jsem si, že má bohužel pravdu, že nejvýraznější vlastností současného premiéra je schopnost lhát a sdělovat nepravdy, polopravdy a jen sem tam poví pravdu.
Tak třeba ještě k CzechTeku. Dnes je již téměř jisté, že akce proti technařům byla vyprovokovaná a předem připravená policií a politicky podpořená právě premiérem. Velmi připomínala známé události ze „čtvrtka“ v průběhu „Palachova týdne“ v lednu 1989. Policie nás tehdy také nahnala do prostoru pod sochou sv. Václava, obklíčila a zmasakrovala.
Kníže – velitel tachovské policie, Husák – ambiciózní aspirant na funkci policejního prezidenta (s příznačným jménem vyvolávajícím různé asociace), Bublan i premiér lhali již u pravděpodobně první příčiny jimi vyvolaného zásahu. Je až primitivně jednoduché zablokovat veřejně přístupnou cestu vedoucí z dálnice, nepustit lidi na legálně pronajatou louku, vytlačit je na okolní pozemky a pak křičet, že byl poškozen cizí majetek. Tuto „návnadu“ jim spolkl i s navijákem i starosta z Přimdy a pár dalších přisluhovačů vládnoucího establishmentu.
V tomto příběhu vynechám celou sérii dalších lží, o kterých bylo již napsáno spousta článků. Když už je jasné, že ani lži, byť řečené premiérem, nemohou ospravedlnit hrubost zásahu, zahraje se na notu „nedozírných“ škod. Ty však povětšinou způsobila opět policie. Kdo rozbíjel na louce láhve tonfami? Kdo používal slzný plyn? Kdo házel dělobuchy? Zkuste si koupit pár petard či zábavné pyrotechniky, odpalte je třeba při oslavě narozenin a sami uvidíte ten nepořádek po jejich použití. Za nedůstojné premiéra této země lze považovat jeho tvrzení o nebezpečném odpadu z lidských „hoven“ (teď parafrázuji), když předtím svým rozkazem k razantnímu zákroku mimo jiné zablokoval dovoz přenosných toalet.
Vedle akčních lží stačil premiér při svém o něco delším než sto denním vládnutí rozšiřovat i lži, které svým způsobem mohou odnést i budoucí generace. Tyto nepravdy se vztahují například k tomu, že není zapotřebí dělat důchodovou reformu, k tomu, že smlouva o ústavě EU není mrtvá, nepravdivý výklad k řadě makroekonomických veličin v České republice. Někteří komentátoři si také všimli, že pan předseda vlády, který v době předpremiérské publikoval jen velmi ojediněle, se stal zvláště pak v posledních dnech přímo grafomanem. Z některých textů přímo čiší „vedení jeho ruky“ někým jiným.A tak si můžeme položit otázku. Že by texty psal někdo jiný a on se pod ně jenom podepisoval?
Prostě premiér i jeho „představitelé“ silového aparátu se v posledních týdnech stali mistry v disciplíně, která je některým politikům tak blízká. Myslím si, že těm, kteří jsou přemýšliví, nemusím sdělovat o jakou disciplínu jde.
A teď k tomu o čem jsem chtěl původně psát. Přejděme k jinému mistrovi. Nebo k mistrům? Ve stejném letadle se mnou odlétal na MS v Helsinkách i Roman Šebrle. Seděl sedalo přede mnou a tak jsme prohodili pár vět. Cítil se v pohodě a jak se mezi námi atlety říká, je dost „nabušený“. Při rozhovoru s ním si člověk uvědomí ten obrovský kontrast. Mezi ním olympijským vítězem, s velkou pravděpodobností novým mistrem světa, a „mistrem“ (mistry), o kterém, či kterých jsem psal výše.
Helsinky 9. 8. 2005
