Vláda České republiky se rozhodla že uhradí společnosti Michelin poplatek za zařazení do jejich gastronomického průvodce. Tento poplatek by měl dle některých zdrojů dosahovat až 54 milionů korun[1] a pomoci by měl obnově gastronomického průmyslu a turismu, který během pandemie zažil nepochybně těžké časy. Dle ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše by pak tato dotace měla být dokonce prospěšná pro celý turistický ruch v České republice, neboť dle jím představené analýzy turisté v ČR dávají na výdaje v gastronomii až 30 % své celkové útraty.[2] Restauratéři a známí čeští šéfkuchaři pak mimo jiné argumentují nutností tohoto průvodce pro zachování prestiže české gastronomie a někteří dokonce tvrdí, že je to pro turisty hlavní motivací, proč naši zemi navštívit.[3]
Touto argumentací, která vychází z pocitů vyskytujících se v jejich vlastní bublině však zcela oprávněně pobuřují běžné občany, kteří musí v době krize snášet vládní škrty a zvyšování daní. 50 milionů sice státní rozpočet nespasí, nicméně se jedná v současnosti o pomyslnou facku všem občanům, kteří se snaží přežívat inflaci a úsporná opatření. Pozitivní dopady, kterými restauratéři a politici argumentují, navíc zní velice lacině a nejsou založeny na tvrdých datech. V neposlední řadě pak taková politika zakládá nebezpečný precedens do budoucna pro ostatní zájmové skupiny, které by měly chuť přijít s otevřenou rukou k vládě a žádat o podobné kapesné.
Velké menu s multiplikátorem zdarma
V politice asi neexistuje líbivější ekonomický pojem než multiplikátor. Není tedy divu, že slouží i jako hlavní argument v boji o „michelinskou dotaci“. Princip multiplikátoru je následující – zvýšením toku peněz do jednoho odvětví se přeneseně zvýší tok peněz do ostatních odvětví, což v důsledku stimuluje ekonomiku a nakopne ekonomický růst. Některá odvětví jsou k tomuto účelu vhodnější, neboť vyvolají větší multiplikační efekt. Dle komentářů českých restauratérů a politiků to pak vypadá, že právě gastronomie patří mezi tato vyvolená odvětví, jež pomohou nastartovat ekonomický růst v České republice. I když by se dal jistě kritizovat samotný princip multiplikátoru, není to účelem tohoto článku. Argumentů proti je i tak dostatek.
Není náhoda, že za finance do zařazení do průvodce bojují zejména špičky české gastronomie[4] – právě pro ně má totiž největší přínos. Ostatně při posledním vydání disponovala Česká republika dvěma restauracemi s michelinskými hvězdami a pěti restauracemi s oceněním Bib Gourmand (dobrá kvalita za dobrou cenu),[5] všechny tyto restaurace se překvapivě nachází v Praze. Jedná se tedy o úzce zaměřenou skupinu, jak geograficky, tak socioekonomicky. Rozhodně nemůže být řeč o tom, že zařazení do michelinského průvodce bude plošným přínosem pro celý sektor gastronomie v ČR nebo snad pomůže nakopnout cestovní ruch v regionech.
Je až s podivem, že zástupci gastronomického průmyslu argumentují tím, jak se tato částka vrátí nejen celému sektoru gastronomie, a přitom se tak zdráhají jednat sami. Pokud skutečně nelze tento poplatek uhradit ze strany soukromé firmy, aby nebyla podryta nezávislost daných ocenění, je zde přeci možnost jednat v rámci asociací jako je Hospodářská komora nebo Asociace hotelů a restaurací ČR, příp. mohou zájemci poskytnout vládě účelový dar. Tato investice se přece velice rychle zaplatí sama (nebo ne?). Místo toho se ovšem obrací s nataženou rukou k státu.
Obědy a dotace pro všechny zdarma!
Samotných 54 milionů, které budou tuto hostinu financovat, působí oproti stamiliardovým schodkům státního rozpočtu jako kapka v moři. Je to nicméně velice nebezpečný signál. Jednak pro občany a běžné restauratéry, kteří kvůli covidu a současné krizi neprožívají zrovna lehké časy, a stát jim tímto dává v jejich přežívání další pomyslnou facku. Ale také pro další zájmové skupiny, které by si snad vysnily nějakou líbivě znějící dotaci a chtěly by ji zamaskovat za multiplikační efekt.
Oslabuje pak důvěra v sílu vládních institucí bránit se tomuto lobbingu. O to více kvůli změně postoje, kterého se vláda dopustila. Za rok 2022 totiž poplatek uhrazen nebyl[6] – a že by nějak poklesla kvalita české gastronomie nebo že by se snad kvůli tomu poklesl cestovní ruch v ČR, nikdo dokázat nemůže. Po soustavném tlaku restauratérů a kuchařů však ministerstvo pro místní rozvoj podlehlo a rozhodlo se poplatek uhradit. Navenek sice tvrdí, že prosadilo několik významných záruk, které z michelinského průvodce učiní přínos pro celou republiku, avšak jak se říká: „Slibem nezarmoutíš“. Pokud budou ostatní dostatečně tlačit, každý si svoji dotaci utrhne. Nesmíme však zapomínat, že neexistuje nic jako oběd zdarma, a tyto aktivity budou financovány pouze z kapes daňových poplatníků.
[1] https://byznys.hn.cz/c1-67224450-cesko-zaplati-poplatek-za-michelinskeho-pruvodce-rozhodla-vlada
[5] https://www.seznamzpravy.cz/clanek/dve-ceske-restaurace-obhajily-michelinskou-hvezdu-180775
