fbpx
Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut
Liberální institut

Nepředvídané důsledky progresivního zdanění

0

Řeč na téma „liberalismus ekonomickým pohledem“

Liberalismus jako společenská filosofie nedává sám o sobě, bez etických východisek, odpověď na to, co je správné a co ne. A jelikož etiku liberalismu, zejména v postkomunistických zemích, mnoho lidí nesdílí, musí na svou obhajobu použít jinou silnou zbraň – ekonomii.

Dnes (tj. 9. června) v České republice slavíme takový smutný svátek. Vlastně jej moc ani neslavíme. Slavili bychom jej tehdy, kdyby byl někdy v lednu, nikoliv téměř v půlce června. Je jím den daňové svobody, tedy den pomyslného zlomu roku, dokdy obrazně odevzdáváme všechny vydělané peníze státu a odkdy už si konečně vyděláváme sami na sebe. A právě daně jsou jednou z nejdůležitějších věcí, která liberály a etatisty rozděluje.

Liší se názory na výši i formu zdanění. Jednou ze sporných forem zdanění je progresivní zdanění příjmů, tedy takové zdanění, kdy s vyšším příjmem rostou daně exponenciálně. Jaké jsou ekonomické argumenty liberálů proti progresivnímu zdanění?

Když se v televizi mluví o spotřební dani z alkoholu nebo třeba z cigaret, často se zdůrazňuje to, kolik zaplatí zákazník, ale prakticky se nemluví o tom, o kolik přijde prodejce či výrobce. Naopak u daní z příjmu se často zdůrazňuje, o kolik přijde ten, kdo svou práci prodává, ale jen málo se mluví o tom, kolik navíc zaplatí ti, kteří si práci kupují, tedy zaměstnavatelé a především zákazníci.

Ekonomové často upozorňují, že spotřební daň se nepromítne celá do ceny cigaret a alkoholu, ale také sníží příjem prodejců a výrobců. Je třeba na to samé upozornit i u daní z příjmu. Nejenže o část příjmu přijde příjemce příjmu – zaměstnanec, živnostník, podnikatel. Ale o kus také stoupne cena jeho práce. A tuto vyšší cenu budou muset zaplatit zákazníci. Tím se pochopitelně vracím k úskalí vyšších daní pro bohaté.

Představme si příběh ze života. Je po výplatě, zaplatili jsme veškeré běžné měsíční platby (elektřinu, nákup potravin, atd., atd.) Za zbytek peněz, který nám zůstal, chceme navštívit zubaře a nechat si opravit zuby. Také si chceme najmout kopáče, aby nám opravil vodovod u domu. Jenže, co se nestane, vláda zavede progresivní zdanění příjmů a zubař část vyšších daní promítne do svých cen. Nám už nezbývá tolik peněz pro kopáče, a pokud nechce přijít o práci a chce si přeci jen něco vydělat, musí svou práci naopak zlevnit.

Možná se ptáte, proč tomu tak je, proč ten kopáč musí zlevnit a proč si ten zubař může naopak dovolit ještě zdražit, když už dosud byl dražší. Ekonom by možná řekl, že je za tím elasticita poptávky, ale co to vlastně znamená? Znamená to vlastně to, jak neodkladně něčí služby, něčí práci potřebujeme anebo jak snadné je tuto práci nějak nahradit. Zatímco práci kopáče můžeme snadno nahradit – když nám tu díru nevykope on, jistě ji rád vykope někdo jiný, nebo si půjčíme bagr, nebo si to při nejhorším vykopeme sami. Na internetu určitě bude nějaký návod… Možností, jak kopáče nahradit, je celá řada. Ale když Vás bolí zub… Zkoušeli jste to doma vrtat před zrcadlem? Já raději ne.

A to samozřejmě platí pro jakékoliv jiné profese. Ti obtížně nahraditelní, ti, kteří mají kvalifikaci nebo ti, které potřebujeme akutně, ti si mohou dovolit zvýšit svou cenu, když budou více zdaněni. Ale nedoplatí na to sami. Doplatí na to i jejich zákazníci, ale i ti, na které už zákazníkům nezbudou peníze: ti nejméně kvalifikovaní, ti nejsnáze nahraditelní.

To však není jediný argument liberálů proti daňové progresi. Jakmile existuje různé zdanění různých skupin obyvatelstva, začne být atraktivní patřit do té mírněji zdaněné. V krátkém období jsou bohatší lidé motivováni čarovat se svými příjmy tak, aby se vešli do té nižší sazby. A co na tom vlastně vadí ekonomickým liberálům? To, že pak v životě uspějí ti, kteří dokážou lépe vyplňovat formuláře a daňově optimalizovat, namísto těch, kteří jsou skutečně dobří v tom, co dělají. V delším období to potom vytváří motivaci věnovat se průměrným oborům; tedy těm, kde si člověk poměrně slušně vydělá, ale zase nedělá nic tak unikátního, aby spadl do vyšší sazby daně.

Skotský ekonom James Mirrlees nepatřil mezi liberály, přesto svým výzkumem progresivního zdanění odhalil něco, co liberálům vylepšilo argumentační munici. Historicky se totiž ukázalo, že stát při vyšším zdanění bohatých nevybere více, než při nižším. Mirrleesův výzkum ukazuje, že se nejvíce vybere tehdy, když stát uleví na daních nejchudším a nejbohatším. Proč je lepší příjmové extrémy danit nejmírněji? Kvůli jejich motivacím.

Když mají chudí lidé vysoké daně, mají obrovskou motivaci pracovat na černo. Je pro ně obrovský rozdíl mezi tím, co si mohou koupit za zdaněný příjem a za nezdaněný. U bohatých se zdůrazňují jiné důvody. Jedním důvodem je to, že je pro ně relativně velmi levné se daním vyhnout. Daňová optimalizace vždy něco stojí – minimálně si musíte nechat poradit od účetní. Právě bohatí však daňovou optimalizací mohou nejvíce vydělat. Jiný důvod pro mírné zdanění bohatých zdůrazňuje ekonom Greg Mankiw, bývalý ekonomický poradce prezidenta Bushe. Sám na sobě vysvětluje, že když mu vláda zvýší daně, odřekne celou řadu přivýdělků. Proč? Protože se uživí i bez nich a protože při takto vysokém zdanění si váží svého volného času víc, než zdaněné odměny za přivýdělek.

A co posouvá lidstvo kupředu? Co lidi motivuje vymýšlet něco nového, něco, co ostatním lidem usnadňuje život? Jsou to snad průměrní lidé, kterým se nevyplatí vybočit? Je to – jistě velmi lákavá – vidina vyššího zdanění? Nikoliv.

Ekonomické argumenty liberálů samy o sobě nedávají odpověď na to, jestli jsou daně v pořádku. Jestli mají být nízké nebo vysoké, jestli mají být proporcionální nebo ne. V kontextu s Vašimi cíli, s tím, co vnímáte jako správné a nesprávné, už nějaký výsledek dávají. Proto buďte myšlenkově otevření a vyslechněte prosím argumenty liberálů před tím, než si definitivně vytvoříte názor.

Sdílej

O Autorovi

Comments are closed.