Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut

Nezbytné zlo

0

„Vláda není rozum. Vláda není přesvědčivost. Je to síla. A tak jako oheň je to nebezpečný sluha a strašidelný pán.“ –George Washington

Kdybych vám řekla, že nějaký zlý skutek je tím méně zlý, čím více pachatelů ho páchá, mysleli byste si, že jsem šílená nebo morálně retardovaná; koneckonců se na činnost zločineckých gangů díváme s ještě větší hrůzou než na zločiny jednotlivců. Ale pravdou je, že většina lidí souhlasí s odpornou formou morálního relativismu, ve kterém se zlé skutky jakkoliv zavrženíhodné mávnutím kouzelného proutku stávají „dobrými“, pokud s těmito skutky souhlasí „autority“ a pokud jsou posvěceny nějakým ceremoniálem, který zahrnuje sakrální rituály, svatá slova, požehnané kostýmy a (to je nejdůležitější) křtění pod eufemismy, které zahalují jejich pravý charakter.

Téměř každý, kdo není sociopat, by souhlasil, že jedinec, který někoho zraní, páchá něco špatného; většina z nás také souhlasí, že existují některé polehčující podmínky, které mohou takový špatný čin omluvit, jako třeba zabití v sebeobraně. A většina z nás by zřejmě také souhlasila, že násilí bylo pořád politováníhodné, a tudíž bychom se mu měli bez vážného vyprovokování vyhnout. Špatný čin se nikdy nestane skutečně dobrým, ale může se stát obhajitelným, přijatelným nebo dokonce nezbytným zlem. V každém případě faktorem, který čin zmírňuje, je motiv, ne počet lidí, kteří ho spáchali: zločin spáchaný dvěma lidmi, deseti lidmi, čtyřiceti tisíci lidmi nebo třemi sty milióny lidmi je pořád zločinem, i když většina z nich souhlasí s tím, že ho spáchají. Pouze nezbytná potřeba může zlo zjemnit. Žádný motiv jakkoliv čistý a žádný konsensus jakkoliv veliký nikdy nemůže plně přeměnit zlý skutek v dobrý. To nejlepší, v co můžeme doufat, je že nikdo ze zúčastněných v té chvíli nevěděl o lepší alternativě.

Někteří lidé popírají, že to tak je. Tvrdí, že pokud se většina obyvatel nějakého místa shodne, že zlý skutek není zlý, pak zlý není. Potíž s tímto argumentem je, že ti, kteří ho používají, mu ve skutečnosti nevěří. Nepotvrdí, že otrokářství bylo správné a dobré po většinu dějin lidstva nebo že je morální zavraždit ty, kteří nesouhlasí s dobyvatelovým náboženstvím, nebo že by kacíři a homosexuálové měli být upáleni na hranici a postižené děti by měly umřít… přestože všechny tyto myšlenky (a mnoho dalších stejně zvrácených) bylo přijato většinami, často drtivými většinami, v kulturách, které je praktikovaly. Pokud argumentujete, že konfiskace majetku nepopulárních osob nebo únos a zotročení jiných nebo odebírání lidských práv nebo nařizování, co mají lidé dělat, jsou v pořádku „pro vyšší dobro“, pak byste měli být připraveni podepsat otroctví, mučení, čistky, lynčování, pogromy a genocidu, protože to všechno bylo v posledních dvanácti miléniích na mnoha místech mnohokrát očištěno touto stejnou monstrózní výmluvou.

Když sledujete lidi, jak jako v obrně tančí kolem této depresivní myšlenky, je to fascinující stejným způsobem, jako když se díváte na havárii vlaku. Říkají, že „demokracie“ omlouvá kolektivně páchané zločiny (samozřejmě kromě těch páchaných „demokraciemi“ jiných lidí) a ignorují přitom, že naši předkové připisovali svým králům stejná božská práva, jako současníci připisují většinovému hlasování. Nebo pronášejí dětinská prohlášení ohledně „Zákona“, jako by snad byl na zem předán nějakým nebeským božstvem na kamenných deskách za dohledu celého shromážděného Lidstva. Někteří z nich dokonce odsoudí jakékoliv společenské seskupení – rodiny, party, spolky, firmy, církve, politické strany a dokonce komunální vlády – za jejich hříchy a provinění, avšak prohlásí svoji národní vládu (nebo ještě bizarněji Spojené národy) za pozitivní dobro.

Vláda je pouze skupina lidí, vybraná na nějakém arbitrárním základě podle nějakých arbitrárních pravidel, na kterých se dohodla nějaká skupina dostatečně mocná na to, aby vnutila svoje názory zbytku populace, aniž by tím okamžitě spustila revoluci. To je vše, o co tu jde, a vláda nemá žádné speciální Božské právo, aby činila rozhodnutí za všechny ostatní. Jak pozoroval Washington, vláda nemá žádnou moc, jak vymáhat svoje zákony, kromě vyhrožování násilím, což z ní automaticky dělá zlo, ať už jsou motivace toho, kdo ji ovládá, jakékoliv. To neznamená, že se Lidstvo v současném stavu evoluce zcela obejde bez vlády, to vůbec ne. Člověk by musel být naivní blázen, aby věřil, že kompletně anarchistická společnost by přežila dlouho, aniž by degenerovala do chaosu; nicméně by bylo stejně tak bláznivé prohlásit, že pokud oblečeme gangstery do zajímavých kostýmů a dáme jim krásné tituly, tak z nich uděláme něco jiného než gangstery, a když místo „moc znamená právo“ budeme používat eufemismy jako „vymáhání zákona“ a „soudní systém“, bude to najednou morální.

Nejde o to, že bychom měli vládu odstranit zcela. Jde o naši milostnou aféru, kterou s ní máme, a o naše pasivní přijetí lži, že vláda je dobrá a svatá, což ohrožuje pokračující přežití západní civilizace a každou živou bytost na Zemi. Onkologové a pacienti s rakovinou nepodléhají iluzi o tom, že by chemoterapie nebyla destruktivní. Vědí, že je to jedovatá, nebezpečná procedura, jenom o maličko lepší než nemoc, kterou léčí. Troufám si tvrdit, že téměř každý by se jí rád zbavil jakožto zastaralého barbarství, pokud bychom měli k dispozici lepší a méně destruktivní terapii. A neumím si představit, že by nějaký mentálně zdravý doktor doporučoval její použití pro jiné nemoci, obzvláště ne pro smrtelné. Ale s vládou je to přesně naopak – mnoho lidí ji považuje za řešení každého problému a popírají i přes hojné důkazy její nebezpečí. Oprávněně bychom nedůvěřovali doktorovi, který by lhal o nebezpečích chemoterapie, který by trval na tom, že dá pacientovi co nejvíce cyklů, ať už potřebných nebo ne, a kdo by ji předepisoval pro každou zdravotní potíž od střelných poranění po nespavost, avšak kariérní politiky, kteří říkají totéž o vládě, posloucháme na slovo. Dnes je vláda široce považována za nejlepší způsob ochrany práv jednotlivců a ochrany slabých před opresí silnými stejně tak, jako je chemoterapie široce považována za nejlepší způsob boje s rakovinou. Ale ani jedno není dobré řešení, a dokud nenajdeme něco lepšího, musí být oboje používáno tak obezřetně a střídmě, jak je jenom možné, pokud nemají napáchat více škody, než potíže, které měly napravit.


Maggie McNeillová je pseudonymní bývalá call girl a madam, advokátka legalizace prostituce a libertariánská blogerka. Přeložil Martin Pánek. Poprvé vyšlo v časopise Laissez Faire.

Sdílej

O Autorovi

Maggie McNeillová je pseudonymní bývalá call girl a madam, advokátka legalizace prostituce a libertariánská blogerka.

Comments are closed.

All search results