Proč vyhynuli dinosauři?

Nedávno jsem se pročítal Knihou o posledním dinosaurovi (The Last Dinosaur Book). Nějakým zázrakem se autorovi podařilo najít způsob, jak použít toto téma k útoku na kapitalismus. Nebudu se snažit přesně popsat, jak se mu to podařilo, ale ta cesta vedla přes fosilní paliva, Jurský park, terénní automobily, reklamy na McDonald’s, Andrew Carnegieho až to celé vyústilo v obvinění nadnárodních korporací a toho, co dělají a k čemu použili ohromné tvory doby druhohor. Ta kniha mne příliš nenadchla, ale přiměla mne zamyslet se na jednou věcí: mají nyní levičáci také svůj pohled na paleontologii?

Vezměme si tedy případ záhadného vyhynutí dinosaurů před nějakými 65 miliony lety. Existuje mnoho teorií, které se tuto skutečnost snaží vysvětlit. Některé ukazují na změnu klimatu, některé na přemnožení dinosaurů. Asi nejpopulárnější teorií je v tomto okamžiku teorie, která přisuzuje zánik těchto ohromných tvorů zabijáckému asteroidu, jehož dopad na Zemi způsobil zvíření prachu a ostatních částic, jež zastínily Slunce a zahubily dinosaury na celém světě.

Všechny tyto teorie příhodně vyvolávají nejrůznější témata levicové paranoi – ohromné protikladné obavy z globálního oteplování a nukleární zimy – a všechny vychytrale vedou k přesvědčení o existenci nových, dříve netušených úloh vlády, jako je např. naše ochrana před kometami a jinými vesmírnými tělesy.

Je to skutečně tak, že i dinosauři se dnes postavili do jednoho šiku s ostatními nepřáteli svobodného trhu? I kdyby tomu tak bylo, jako správný student rakouské ekonomie mohu předložit mnohem pravděpodobnější vysvětlení: vymření dinosaurů bylo určitě výsledkem vládních zásahů do fungování svobodných trhů. I když se mé vysvětlení setkalo s jistou dávkou skepticismu ze strany paleontologického establishmentu, jsem teď konečně připraven předstoupit se svou teorií před veřejnost. K tomuto přesvědčení jsem dospěl po mé letní návštěvě Montany, která mi umožnila prozkoumat osobně zbytky fosilií a rekonstruovat skutečný příběh vzestupu a pádu dinosaurů.

Vše to začalo v pozdních třetihorách, kdy se vláda rozhodla přijít s rozsáhlou pomocí chladnokrevným tvorům. Vládní úřady byly totiž hluboce znepokojeny objevením prvních horkokrevných zvířat, která, jak se zdálo, měla „nefér“ výhodu před svými chladnokrevnými bratry: pohybovala se rychleji, byla bystřejší, pozornější a hbitější a obecně toho byla schopna více udělat obzvláště v zimních měsících.

Vláda, která se obávala možnosti, že horkokrevná zvířata by nakonec mohla zcela nahradit zvířata chladnokrevná, schválila Zákon o stabilizaci teploty těla. Pomocí dotací pro chladnokrevná zvířata na úkor zvířat horkokrevných tento zákon eliminoval veškeré daně na první skupinu a pro druhou skupinu naopak daně zdvojnásobil. Zákon se také pokusil postavit zimu mimo zákon, ovšem tento krok byl soudem prohlášen za protiústavní.

Potíže s tímto zdánlivě osvíceným plodem legislativců započaly v okamžiku, kdy Kontrolní rada Zákona o stabilizaci teploty těla vyhlásila, že dinosauři patří mezi chladnokrevné a zaručila jim tedy výrazné daňové úlevy. Jak řekl jeden z úředníků: „Jejich jméno znamená hromová ještěrka, je to tak? To je činí plazy a jsou proto chladnokrevní. Případ byl uzavřen.“ Samozřejmě nejnovější vědecké důkazy hovoří o tom, že dinosauři byli horkokrevní a v některých rysech se více podobali ptákům spíše než plazům. Dinosaurům se tedy jako jediné skupině zvířat podařilo spojit horkokrevnost s daňovými úlevami, a tak jejich populace rostla až dinosauři zaplavili zemi. 

Vláda, která byla znepokojena tímto novým vývojem se rozhodla uvalit na dinosaury daň z hlavy. Hluboko do doby třetihor všechna zvířata, jež platila daně, počítala jejich výši dle své váhy. Vládní úředníci zjistili, že by mohli zabránit rozšiřování dinosaurů, kdyby je danili podle počtu a nikoli podle váhy. Jelikož se vláda stále zabývala problematikou nekonkurenceschopnosti chladnokrevných zvířat, vytvořila vláda zároveň novou daň, která penalizovala nárůst velikosti mozku, která se objevovala jako výsledek evoluce.

Výsledek této nové daňové legislativy byl pro dinosaury velmi dramatický: jelikož byli daněni podle počtu a nikoli podle váhy, nalezli vhodný způsob, jak se daním vyhýbat – muselo jich být méně a museli být větší. Ve stejném okamžiku v důsledku nové daně trestající inteligenci, došlo ke zmenšení jejich mozků. V konečném důsledku politika vlády přinesla úspěch a vyprodukovala úchvatný obraz sama sebe v podobě jurského dinosaura: ohromné, lenivé, vypasené a přerostlé tělo oživené mozkem o velikosti hrášku.

Mohli byste si myslet, že by vláda mohla být se svým výsledkem nadmíru spokojená. Jakmile ale vládní politika přivodila existenci kolosálních suchozemských zvířat, která ovládla zemi, odevšud se začali ozývat protesty: „Rozdělte dinosaury.“ Odpor byl obzvláště silný proti jednomu druhu dinosaurů, který se nazýval Tyrannosaurus rex, který jako největší predátor, jenž kdy chodil po planetě Zemi, byl obviněn Úřadem pro hospodářskou soutěž z predátorského stanovování cen.

Ještě ke všemu celá kampaň proti dinosaurům byla vedena jedním obzvláště poděšeným druhem dinosaura – hrozivým Bursíkosaurem. Tomuto tvoru se podařilo přesvědčit své druhy dinosaury, že dorostli příliš velké velikosti v důsledku sledování pouze svého dobra a že spotřebovávají neospravedlnitelně velký podíl zemských zdrojů. S nalomenou morálkou a v očekávání stovek milionů let soudního řízení, podepsali dinosauři nakonec s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže dohodu, ve které souhlasili, že se dobrovolně rozdělí na několik kusů, a to ve většině případů ne na méně než 5 nebo 6.

Mnozí vědci označují tento moment za počátek konce výhynu dinosaurů. Fosilní nálezy, zdá se, tento názor potvrzují. Nikde na světě nebyl dodnes nalezen žádný neporušený exemplář dinosaura. Samozřejmě podle fosilních nálezů z té doby lze soudit, že se vláda zhostila svého úkolu dohlížet na rozdělování dinosaurů úspěšně. Dinosauři, kdysi nejúspěšnější tvorové na Zemi, byli na celém světě přibližně před 65 miliony lety na vymření.

V tomto okamžiku zapsala vláda dinosaury na seznam nejohroženějších zvířat. Abychom k vládě byli spravedliví, musíme říci, že prohlášení, které toto zajistilo, bylo provedeno přibližně 3 miliony let před vymřením dinosaurů. Naneštěstí oficiální zpráva, která hov
ořila o ochraně dinosaurů byla poslána obyčejnou státní poštou. Tehdy byl – podobně jako nyní – slogan státní pošty tento: „Zařídíme zcela určitě dodání v přibližně stejném geologickém období.“ Protože dodání zásilky bylo v tomto případě zpožděno o přibližně 5 milionů let, v okamžiku, kdy byla nad nimi vyhlášena ochrana, byli dinosauři již vyhynutí.

Toto je tedy příběh o tom, jak došlo k vyhynutí dinosaurů, alespoň v té podobě, jak se mi jej podařilo zrekonstruovat.