Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut

Rok 2018 přiblížil Británii odchodu z EU bez dohody

0

Svět se vyvíjí stále méně očekávatelnými směry a většina předpovědí se míjí s následnou realitou. To úzce souvisí i s riziky vznikajícími v politických třenicích kolem mezinárodního obchodu, globálního oteplování a vystoupení Británie z EU. Definujícím znakem světa se stává permanentní nejistota. Nejistota, zda za půl roku vznikne povinnost platit nová cla, nové daně, nebo zda prodej výrobku nebude omezen kvůli vlivu na životní prostředí. V tomto článku se zaměřím na to, co rok 2018 přinesl z hlediska vyjednávání Británie o vystoupení z EU. Na začátku minulého roku si téměř všichni mysleli, že vznikne jasná dohoda, jakým způsobem budou uspořádány budoucí vztahy Británie s EU. Ani toto očekávání se nenaplnilo.

Mayová ustrašeně hledá zdánlivou stabilitu

Pokud bych měl hledat nějakou tmelící linii strategie premiérky Mayové, jde o hledání zdánlivé jistoty a stability. Proto v jejím přístupu nezbylo nic z projevu z počátku roku 2017 v Lancasteru. Tehdy ještě byla převažující tendence britské vlády následovat odvážnou vizi globální Británie hledající své místo ve světě mimo strukturu jednotného trhu EU a mimo její celní rámec. Takto vytyčený směr měli konzervativci i v programu k parlamentním volbám.

Nelze s přesností určit, kdy se tato vize zlomila a převtělila v onu ustrašenou verzi, kterou letos v červnu Theresa May představila v rámci tzv. Chequers plánu. Ze sebevědomé vize suverénní Británie zbyl pokus o tzv. „měkký Brexit“, který především zachová současné obchodní vztahy a nenaruší vazby britské ekonomiky s jednotným trhem EU. Po představení tohoto plánu rezignoval britský ministr zahraničí Boris Johnson a ministr pro Brexit David Davis. Ironií je, že právě tito ministři měli být hlavními postavami vlády ve vyjednávání s EU. Ukázalo se, že Mayová je držela záměrně stranou a jednání vedli její zástupci z úřadu vlády a zasvěcení diplomaté.

Aby toho nebylo málo, tato situace se zopakovala i na podzim. Po zveřejnění finální dohody odsouhlasené EU a britskou premiérkou, odstoupil Davisův nástupce na ministerstvu pro Brexit Dominic Raab. Finální dohoda je totiž ještě výrazně horší než Chequers plán. Británii nedává žádnou záruku budoucí obchodní smlouvy. Místo toho by Británie uvázla v celní unii EU, ze které by bez svolení EU už ani nemohla odejít. Výrazně horší situace, než ve které se země nachází po aktivaci článku 50 Lisabonské smlouvy. Z EU jednostranným rozhodnutím odejít lze, z plánovaného uspořádání už nikoliv. Samozřejmě by plán neplnil ani žádný ze slibů konzervativců o získání kontroly nad zákony ve vlastní zemi. Británie by prakticky automaticky musela přijímat většinu regulací a nad jejich dodržováním by bděl i evropský soudní dvůr.

Odchod bez dohody je pravděpodobnější, než kdy dřív

Proti plánu se zvedla tak mohutná opozice, že se premiérka Mayová nakonec neodvážila nechat o něm v parlamentu hlasovat. Podle všech indicií by neměl šanci projít. Na hlasování tak má dojít až v lednu, pouze necelé 3 měsíce před datem odchodu Británie z EU. To je stanoveno na 29. březen 2019. Theresa May se do značné míry spoléhá na únavu britské společnosti z vleklých vyjednávání. Dále také na to, že neexistuje žádná alternativní dohoda. V britském parlamentu není většina, která by byla spokojená s vizí britského odchodu z EU bez dohody.

Právě to se nyní ale zdá jako nejžhavější varianta, se kterou se vstoupilo do nového roku. Nasvědčuje tomu několik indicií. Pokud se neprosadí žádný nový zákon, je odchod bez dohody základní možnost, která nastane. Shodě na jiném řešení nyní nic nenasvědčuje. Zároveň se o možnosti „no dealu“ i nejživěji diskutuje. V médiích se často objevuje fráze, že Británie není na odchod bez dohody připravená. Tuhle představu živí i ministři, kteří bojují za setrvání v EU. Ale jak Telegraphu vylíčil jeden z vysokých úředníků, jde o nesmysl, který uráží celou britskou veřejnou správu. Představy, že za 2 a půl roku nemá administrativa plány ohledně odchodu z EU bez dohody, jsou naprosto falešné a lživé. Naopak existující plány jsou podle všeho velmi detailní. Jediná reálná obava je, že britský ministr financí a bojovník za setrvání Philip Hammond neuvolňuje na realizaci připrav slíbené finanční prostředky. Tento střet se odehrává právě nyní na přelomu roku.

Většina konzervativců si přeje odchod bez dohody

Velmi zajímavý průzkum o náladách členů Konzervativní strany v Británii zpracovala společnost YouGov. V hypotetickém referendu s možnostmi hlasovat pro dohodu Mayové, nebo odchod z EU bez dohody, by jen 29 % podpořilo současnou dohodu. Dvě třetiny členů (64 %) by hlasovalo pro odchod z EU bez dohody. Pokud by v referendu byla ještě třetí varianta, setrvat v EU, pak by pro „No Deal“ hlasovalo 57 % členů, pro „Deal Mayové“ 23 % a 15 % pro „Remain“. Oproti dřívějším průzkumům varianta „No Deal“ posiluje a stává se pro většinu preferovanou možností.

Lidé a firmy jsou na Brexit připravenější, než se obecně myslí

Každý liberál si na rozdíl od většiny komentářů v médiích uvědomuje, že společnost tvoří víc než vláda a úředníci. Lidé a firmy si nesedí na rukou a nečekají, co za ně politici vymyslí. Sami se připravují na různé varianty. Ano, čelí velké nejistotě. Ale lidé umí s nejistotou žít, řešit problémy a fungovat mnohem efektivněji než vláda. Na odchod bez dohody jsou ve skutečnosti mnohem připravenější, než se obecně myslí. Drtivá většina registrovaných firem ani s EU neobchoduje a stačí jim působení na domácím trhu. Pro ně se změní jen to, že časem nebudou muset plnit veškeré unijní regulace. Větší firmy, které exportují do EU, většinou v dalších zemích EU i přímo působí. Mají tam svoje pobočky a měly spoustu času si je založit, tam kde potřebovaly. Znají evropské regulace a ví, co musí udělat, aby se jim přizpůsobily. Přes polovinu britského obchodu jde už nyní mimo EU a řídí se pravidly WTO. Nejde o novinku, kterou by nově poznávaly. V Británii toto know-how je a jde v podstatě o rutinu.

Dopady Brexitu bez dohody ani podle nejčernějších scénářů nejsou nijak dramatické. Kdyby politici, lidé i firmy se situací nic nedělali, ztratila by Británie kumulovaných 9 % HDP během příštích 15 let. Mimochodem i střízlivé odhady, kolik stojí unijní regulace, se pohybují výrazně výše.

Britové mají ještě jeden důvod k optimismu. Británie není centralizovaný a zbyrokratizovaný stát jako Francie. Ostatně nad Francií či Itálií se momentálně stahují větší mračna než nad britskými ostrovy. Britští občané ani nepotřebují na vše předpis jako Němci. David Folkert-Landau, hlavní ekonom Deutsche Bank, nedávno na Bloomberg TV řekl: „Nemám o Británii vůbec obavy, ať už bude výsledné uspořádání vztahů jakékoliv, protože oni jsou ta nejflexibilnější země na světě.“ Toto tvrzení je absolutně pravdivé. V historii už Britové překonali větší překážky než Brexit.

Sdílej

O Autorovi

mm

David Bartas je ředitelem Centra pro studium Evropské unie v Liberálním institutu, vystudoval ekonomii na ESF a mezinárodní vztahy na FSS Masarakovy univerzity. Je autorem webu http://ekonomickasvoboda.cz.

Comments are closed.