Ústav pro studium totalitních režimů

Hospodaření

Ústav pro studium totalitních režimů (dále jen „Ústav“) je financován z daní jako samostatná kapitola státního rozpočtu. Kromě toho má Ústav příjmy z poskytování služeb a výrobků, které však mají sestupnou tendenci. Zatímco v roce 2009 Ústav takto získal 1 097 900 Kč, v roce 2010 to bylo 461 940 Kč a v roce 2011 už jen 182 480 Kč. Dalším zdrojem financování Ústavu jsou dotace od mezinárodních institucí. Například v roce 2010 získal dotaci ve výši 168 720 Kč od Výkonné agentury pro vzdělávání, kulturu a audiovizi na program „Evropa pro občany“, v roce 2011 podpořil Mezinárodní visegrádský fond projekt „Platforma evropské paměti a svědomí“ částkou 248 700 Kč.

Činnost

Činnost Ústavu je vymezena § 4 výše zmíněného zákona. Má za úkol zkoumat a hodnotit období nesvobody, dokumentovat nacistické a komunistické zločiny, zkoumat činnost bezpečnostních složek a KSČ a zveřejňovat výsledky své činnosti. Ústav také zpřístupňuje veřejnosti prostřednictvím podřízeného Archivu bezpečnostních složek archivní materiály – jednak ve svých třech badatelských pracovištích v Praze a Brně, ale částečně i ve své webové „digitální studovně“. Vedle knižních publikací Ústav vydává čtvrtletně popularizační časopis Paměť a dějiny v rozsahu 216 stran a dvakrát ročně odborné recenzované periodikum Securitas Imperii. Ústav také pořádá ve spolupráci s dalšími institucemi a sdruženími různé výstavy, konference a přednášky.

Hodnocení

Ústav pro studium totalitních režimů vznikl účelově na objednávku politiků a jako přímá organizační složka státu nemůže být nezávislým vědeckým pracovištěm. Samotná sedmičlenná Rada coby nejvyšší orgán je volená a odvolávaná Senátem PČR a Ústav se tak stává součástí mediálně-politických půtek. Ideologická interpretace dějin ze strany státní moci je přitom jedním z charakteristických rysů těch totalitních režimů, které má Ústav zkoumat. Praktická vědecká činnost je navíc ztěžována velkou fluktuací zaměstnanců i samotného vedení – za pět let činnosti se ve funkci vystřídalo celkem pět ředitelů. Stát by měl pouze umožnit veřejnosti přístup k archiváliím, případně zajistit jejich digitalizaci, ale do interpretace těchto materiálů by neměl nijak zasahovat.

Verdikt

Ústav pro studium totalitních režimů jako výzkumné pracoviště je třeba zrušit novelizací zákona č. 181/2007. Samotný Archiv bezpečnostních složek je možné na omezenou dobu zachovat s cílem digitalizace a uspořádání archiválií, aby mohl být podle § 17 předán Národnímu archivu. Místo zaniklého Ústavu by mohl Archiv organizačně podléhat Ministerstvu vnitra či přímo Národnímu archivu. Daňový poplatník ušetří ročně přes 80 mil. Kč a další desítky milionů korun se dají získat prodejem sídla Ústavu na Praze 3 a souvisejícího majetku.