Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír
Liberální institut

Zbohatnout je báječné, nechat zbohatnout miliardu lidí je ještě lepší

0

Vážení čtenáři, v rukách držíte knihu, která krok po kroku mapuje, jak se stalo, že během čtyřiceti let v Číně zbohatly stamilióny lidí. V roce 1976 udělal předseda Komunistické strany Číny Mao Ce-tung[1] nejlepší a velmi podceňovaný čin svého života. Po třech desetiletích svojí krutovlády totiž konečně zemřel, a tím umožnil Číně opustit stav neskutečné bídy a zaostalosti, zřejmě bezprecedentní v celých čínských dějinách.

Předmluva k českému vydání. Knihu kupujte v našem e-shopu »

Křest knihy a seminář »

V roce 1979 byl čínský reálný HDP na hlavu v paritě kupní síly 1 211 dolarů, zatímco do roku 2016 se zvedl více než desetkrát na 12 569 dolarů.[2] Pro srovnání: Český reálný HDP v roce 1979 byl 14 780 dolarů a do roku 2016 vyrostl ani ne dvakrát na 28 823 dolarů.[3] Asi málokdo by nesouhlasil, že životní podmínky v Česku se za posledních čtyřicet let radikálně zlepšily. Ve srovnání s Čínou však i český pokrok bledne. Čína tak zažila nejdříve hospodářský úpadek a poté hospodářský rozkvět, jaký nemá ve světových dějinách obdoby. Použít slovo revoluce je tak zcela na místě.

Ronald Coase, jeden z největších ekonomů 20. století (laureát Nobelovy ceny za ekonomii 1991), ve svých 102 letech napsal se spolupracovníkem Ningem Wangem unikátní knihu, kde krok po kroku mapují, jak k této hospodářské revoluci došlo.

Název knihy, jak ji nazvali Coase s Wangem Jak se Čína stala kapitalistickou ekonomikou, je poctou ekonomovi Stevenu Cheungovi, jenž ve svých 47 letech napsal v roce 1982 knihu s provokativním názvem Stane se Čína kapitalistickou ekonomikou? Tehdy tomu věřil snad jenom on. Když o čtyři roky vycházelo druhé vydání, musel Cheung přiznat, že rychlost transformace zaskočila i jeho.

My jsme pro české vydání zvolili drobně upravený název, avšak provokativní slovo kapitalistický jsme zanechali. O správném použití tohoto slova se mohou zajisté vést dlouhé spory, ale věříme, že po přečtení knihy čtenář dojde k témuž závěru. Totiž že i když si Komunistická strana Číny udržuje silné postavení v ekonomice a liberalizace v mnoha oblastech, například v bankovnictví či financích, nepostupuje dle očekávání či nepostupuje vůbec, popisuje tamní hospodářství slovo kapitalismus poměrně výstižně. Obzvlášť pokud si uvědomíme, že celkem bez ostychu nazýváme naše západní ekonomiky kapitalistickými, přestože státní zásahy jsou v některých oblastech větší než v Číně. Tím nicméně nechceme tvrdit, že Čína je vzor nebo model k následování. Je to však velmi užitečná země ke studiu masivních efektů, jaké může mít uvolnění podmínek pro práci, podnikání a vlastnictví v prostředí, které do nástupu reforem připomínalo podmínkami pro život spíše dnešní Severní Koreu. I nedokonalá svoboda a jen v části ekonomiky (vůbec už ne v politickém systému) uvádí do pohybu v podmínkách pracovité a po úspěchu bažící společnosti téměř řetězovou reakci bohatnutí, která s nukleární silou dostává zpod hranice chudoby stovky milionů lidí doslova během jedné generace.

Věříme, že tato kniha napomůže lepšímu porozumění Číně mezi českou veřejností. Česká debata se až příliš často točí kolem dvou extrémů: jeden extrém má i dnešní Čínu za novodobý Sovětský svaz – centralizovaný stát, novou říši zla,[4] kde jsou všichni a všechno glajchšaltováni, zatímco druhý extrém se jezdí do Číny učit stabilizovat společnost[5] a věří, že čínský režim je snad lepší než ten náš, ať už mluvíme o naší republice, Evropské unii nebo USA. Sovětským svazem být nemůže, protože ten zašel ekonomicky na úbytě a nestačil už ani uživit represivní aparát, který celé soukolí horko těžko udržoval v chodu. Čína naproti tomu aspiruje na pozici největší ekonomiky světa. Lepší alternativou k západu už teprve být nemůže, jak ukazuje prosté „hlasování nohama“. Lidé se stále z pevninské Číny rádi stěhují do o něco svobodnějšího Hongkongu nebo migrují po světě a berou s sebou i svůj kapitál, proto je jeho vývoz z Číny tak omezen. Že by zástupy lidí ze západního světa toužily žít v Číně, se ale říct nedá.

Jak vysvětluje Ludwig von Mises v Socialismu,[6] předchozí knize vydané Liberálním institutem, za socialismus lze brát jedině takovou ekonomiku, kde jsou výrobní prostředky ve společném (státním) vlastnictví. Čína takovou ekonomikou již není, jakkoli ochrana vlastnictví hmotného i duševního nedosahuje západních standardů a ve své stávající čínské podobě by byla ve vyspělém světě včetně naší země jen stěží akceptovatelná. Nicméně díky tržním cenám v mnoha odvětvích je ekonomika v dynamické rovnováze, jelikož ceny přenášejí informace, kterými nedisponuje žádný centrální plánovač, jak ukázal ve svém zásadním díle Friedrich A. Hayek,[7] Coasův oblíbený ekonom.

Coase a Wang si neberou servítky. Nejenom, co se týče Maových katastrofálních reforem, nesmyslných představ o světě a jeho krutovlády, ale ani co se týče generálního tajemníka Deng Xiaopinga. Velká čínská kapitalistická revoluce nenechá nikoho na pochybách, že to byl právě velký Deng, který byl hlavním hybatelem čínské transformace. Avšak byl to také on, kdo nechal násilně potlačit protesty na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Coase s Wangem o tom nemlčí a ani my o tom mlčet nechceme.

Kniha vyšla v originále v roce 2012, v době, kdy byl čínský liberalismus zřejmě na vrcholu. Reformy prezidenta Xi Jinpinga a nového politbyra, které nelze zřejmě nazvat jinak než utahováním šroubů, jsou neveselé a hledíme na ně s nemalými obavami. Nadějná cesta postupné „westernizace“ Číny se nyní více a více ukazuje spíše jako někdejší západní iluze. Koneckonců samotný fakt, že stávající prezident je nově ve své funkci „císaře“ navěky, je skličující. Jde proti jedné z klíčových reformních zásad Denga. Tedy, že k zamezení opakování zvěrstev z Maových časů je nezbytně nutné i v systému vlády jedné strany zajistit, aby naprosto nikdo neměl neomezenou moc neomezeně dlouho. Stejně tak samozřejmě odsuzujeme mnohdy vysloveně tyranská společenská, politická a koneckonců i ekonomická omezení, která v Číně panovala a panují dodnes. V době, kdy píšeme tyto řádky, navíc probíhá bitva o budoucnost již zmíněného Hongkongu, prozatím naštěstí studená. Doufejme, že éra postupné čínské liberalizace dosáhla kolem roku 2012 – matematickým žargonem – maxima lokálního a ne globálního a že se tedy po jistém ústupu dočkáme brzy další liberalizace, tedy větší míry svobody a volnosti v ekonomických i společenských oblastech.

Jsme rádi, že Liberální institut touto knihou pokračuje v něčem, o čem mluví celých třicet let od svého vzniku v revoluční době 1989, totiž o ekonomice transformace a tržních reformách vůbec. Mnoho papíru bylo popsáno o transformaci české a československé ekonomiky, hodně se taktéž mluví o polské a ruské transformaci, o „rogernomice“ Rogera Douglase na Novém Zélandu, o Martu Laarovi a jeho reformách v Estonsku, o deregulaci ve Spojených státech ze 70. let nebo o reformách Margaret Thatcherové. Jsme rádi, že debata české veřejnosti o těchto idejích žije také díky publikacím a přednáškám Liberálního institutu.

Byl nejvyšší čas zmapovat také čínskou transformaci, která díky působení spontánních tržních sil znamenala snížení podílu lidí žijících pod 1,90 dolarů z 88 % v roce 1981 na 0,7 % v roce 2015, zatímco počet obyvatel vzrostl o 39 %. Tato kniha se tohoto tématu zhostila úctyhodným způsobem. Jak říká jeden vtip, Deng Xiaoping měl dvě skupiny poradců: Jedna měla za úkol přicházet s reformními nápady a druhá skupina měla za úkol najít jejich marxistickou interpretaci. A jak Deng skutečně řekl: „Zbohatnout je báječné.“ Nechat zbohatnout jednu miliardu lidí je ještě báječnější.

Jsme nesmírně rádi, že můžeme tuto knihu dnes vydat v češtině, protože k Číně máme také osobní vztah. Současný ředitel Liberálního institutu Martin Pánek o ní napsal knihu[8] a překladatel této knihy Dan Vořechovský je amatérský sinolog a ve své době přesvědčil Liberální institut, aby nosil trička s čínským nápisem 自由, což v čínštině znamená svoboda. Máloco bychom si přáli více, než zvrácení současného trendu nastaveného Xiovým politbyrem a další liberalizaci Číny.

Ronald Coase již bohužel moderní Čínu sleduje z místa trvalého odpočinku. Český překlad jeho poslední knihy věnujeme jeho památce.

Mojmír Hampl
Martin Pánek
srpen 2019, Praha


[1] Skloňování čínských jmen je pro překladatele poněkud hororová záležitost, protože žádná z variant není nejvhodnější; čínská osobní jména se píší obráceně, než je zvykem u nás, tedy nejprve příjmení a posléze křestní jméno. Problém nastává ve chvíli, kdy si většina Číňanů ve Spojených státech pořadí otočí (jako Ning Wang), takže vzniká zmatek, ve kterém je obtížné poznat, co je příjmení a co jméno. S výjimkou Wanga a několika dalších ponecháváme čínská jména v originálním pořadí (příjmení jméno) a skloňujeme buď příjmení (pokud je použito bez jména) anebo jméno (při použití celého jména včetně příjmení). To je uzance. Příjmení Hu a Hua v knize neskloňujeme, abychom čtenáře nepletli. Připomínka k přepisu: Česká transkripce je nevhodná a čínská slova výrazně komolí, takže v české transkripci ponecháváme jen osobní jména a další slova, která jsou v češtině již ustálená (Mao Ce-tung, Čankajšek, Jang-c‘-ťiang atp.)

[2] Maddison Project Database, version 2018. Bolt, Jutta, Robert Inklaar, Herman de Jong and Jan Luiten van Zanden (2018), Rebasing ‘Maddison’: new income comparisons and the shape of long-run economic development, Maddison Project Working paper 10.
Spekuluje se o tom, že čísla o čínském hospodářství mohou být nadsazená. Obrovský hospodářský rozmach je nicméně neoddiskutovatelný, jak lze pozorovat jednak empiricky v čínském „terénu“, tak na národních účtech jiných ekonomik při mezinárodním obchodu s Čínou.

[3] Tamtéž.

[4] Např. článek na iRozhlas.cz: Procházková, Kateřina. 2018. „Si Ťin-pching se blíží neomezené moci, strana se bojí čistek a disent nefunguje, shrnuje expertka“, iRozhlas (17. srpna 2019). Dostupné na https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/si-tin-pching-se-blizi-neomezene-moci-mini-expertka_1802282103_jak Pro výrok o říši zla viz Reagan, Ronald. 1983. „Evil Empire Speech” Voices of Democracy (17. srpna 2019). Dostupné na http://voicesofdemocracy.umd.edu/reagan-evil-empire-speech-text/

[5] Zeman, Miloš. 2015. „Rozhovor prezidenta republiky pro Střepiny televize Nova“, Hrad.cz (17. srpna 2019). Dostupné na https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/soucasny-prezident-cr/vybrane-projevy-a-rozhovory/rozhovor-prezidenta-republiky-pro-strepiny-televize-nova-11590

[6] Mises, Ludwig von. 2019. Socialismus – ekonomická a sociologická analýza. Praha: Liberální institut.

[7] Hayek, Friedrich A. 1945. The Use of Knowledge in Society. American Economic Review, Vol. 35, Issue 4, p. 519–530.

[8] Pánek, Martin. 2012. Kompletní slepice – šikmé pohledy z cest. Praha: Ludwig von Mises Institut CZ & SK.

Sdílej

O Autorovi

mm

Mojmír Hampl je bývalý viceguvernér České národní banky, je členem rady Institutu ekonomického vzdělávání a dlouholetým spolupracovníkem časopisu Laissez Faire a Liberálního institutu. Je autorem knihy Vyčerpání zdrojů.

Comments are closed.

All search results